1. Co je filosofie? Jaký je rozdíl mezi mytickým a filosofickým způsobem vztahování se ke světu?

Filosofie

• filosofii nelze vymezit jako ostatní vědy nějakou specifickou oblastí zájmu

• údiv jako začátek každého filosofování (Thalés a děvečka) - Platón vypráví, že Thalés chodil po dvoře a pozoroval hvězdy, až spadl do studny. Děvečka, která ho vytáhla, mu prý vyhubovala: „Jak chceš poznat všechno o vesmíru, když ani nevidíš, co máš pod nohama?“

• filosofie jako „erotická činnost“ ↔ filosofie jako vědění nevědění; filein (toužit po něčem, mít rád) sofia (moudrost, zdatnost)

Co je filosofie:

• Filosofie usiluje o racionální poznání celku jsoucí skutečnosti a našeho postavení v něm. Usiluje o poznání základů.

• Neukazuje současné věci na minulosti. Co je spojeno se současností ukazuje na současných věcech.

• Filosofie má stejné otázky jako mýtus, či velmi podobné, ale poznání je na rozdíl od mýtu jiné. Mýtická vyprávění nám jsou schopny říci něco, co má mnohem hlubší povahu.

„Vznik“ filosofie

Filosofie jako určitý způsob vztahování se ke světu, pro který je určující rozum, myšlení (logos), vyrůstá ze starších způsobů vztahování se ke světu, a to nejen ve smyslu dějinném, ale kdykoli se pouštíme do filosofování. „Objevení se“ filosofie lze proto vykládat buď:

1. historicky (diachronně - sledující proměny, změny a vývojové tendence určitého jevu v průběhu času) nebo

2. „osobně“ (synchronně - současný, dějící se současně, časově sladěný).

1. filosofie jako překonání mýtu - Filosofie si klade otázky, na které už před ní odpovídal mýtus.

2. filosofie jako teoretický postoj

Vznik filosofie z mýtu:

• Mýtus – původně tradiční náboženské vyprávění

• Mýtus je anonymní. Nevíme, kdo je autorem.

• Mýtus vysvětluje, jak vznikl svět. Mýtické vyprávění zpřístupňuje mravní řád světa.

• Vyprávěním mýtů se posluchačům dostalo znalostí – rozlišení dobro/zlo.

• Velkou roli hraje minulost – co se děje teď a co se dělo na počátku.

• S mýtickým výkladem světa souvisí náboženský výklad světa – vše je spojeno se zásadami bohů.

• Co se děje v tomto světě, není vyložitelné z něho samého. K pochopení jsme odkázáni na jiný svět.

Mýtus a logos

• mýtus, filosofie, věda i umění: údiv, pozastavení se nad tajemstvím světa; filosofie + věda ← logos

• mythos [řec.], vyprávění; nejstarší způsob vztahování se („porozumění“) ke světu jako celku byl náboženský (mýtus)

Mýtus Logos

1. intuitivní a celkový 1. slovem artikulujeme svět

2. symbolický a (uměl.) působivý 2. pojmové myšlení

3. autoritativní 3. diskursivní (otázky, kritika)

4. kolektivní 4. vlastní náhled, evidence

5. obrací se do bezčasové „minulosti“, 5. přítomnost; arché (počátek) je světu in illo tempore (za onoho času) imatentní (něčemu příslušné, vnitřní, zlatého věku bytostně vlastní)

2. Co je filosofie jako teoretický postoj ke světu? Vůči čemu se takto vymezuje?

Vymezuje se ke vztahu myšlení a bytí, vědomí a hmoty. Zkoumá obecné principy a zákony světa, vychází z potřeby racionální metody myšlení o skutečnosti, logiky a teorie poznání

Filozofie vůči světu zaujímá jiný postoj než „praktický“, na který jsme „my“ – normální smrtelníci zvyklí. Zaujímá postoj teoretický, poznává procesy s postojem tak, jak jsou samy o sobě.

Teoretický postoj: „co to je?“

poznává procesy s postoji tak, jak jsou samy o sobě. Hrozí nebezpečí, že ztratíme smysl dílčího přemýšlení. Směřuje k pravdě, poznání skutečnosti je nejlépe vyjádřené vědou. Skutečnost nás zajímá jako pravda.

Praktický postoj:

spojen s tím, že procesy poznáváme z určitého hlediska. Jednání a tvorba, produktem je dílo. Osvědčuje se, když něco potřebujeme vykonat. Skutečnost nás zajímá jako dobro. Přechod od praktického poznání k teoretickému pohledu na svět: Platón , Aristoteles:

Údiv- prožitek, který člověk má, když v noci pozoruje nebe - respekt a údiv k tomu, co se mu odhaluje(záhada klenby).

Skepse a pochybnost- mnohé skutečnosti, které jsme nepoznali považujeme za něco samozřejmého, jasného, nezamýšlíme se nad tím.