1. Co je živina, jejich rozdělení, procentově zastoupení živin v rostlinách co jsou živiny, kritéria pro zařazení prvku mezi živiny, zákl. rozdělení živin (Uveďte živiny v jednotl. skupinách a jejich prům. obsah v rostlinách)

Živina – je látka, kterou organismus potřebuje a přijímá z vnějšího prostředí, pro svoji výživu a vývoj. (Organ. Látky s vyšším obsahem energie, které zajišťují heterotrofním organizmům přísun energie a stavebních látek z vnějšího prostředí.) Prvky nezbytné, nenahraditelné pro růst a vývoj rostlin, nedostatek znemožní rostlině dokončit vývojový cyklus, přímo se účastní fyziologických procesů v rostlině nebo jako regulátor enzymových růstů, projev nedostatku je specifický pro sledovaný prvek.

Základní živiny: cukr, tuk (lipidy), bilkoviny.

Rozdělení živin a průměrné zastoupení v rostlinách

• základní biogenní prvky: C–45%, H–6%, O-45%

• makroprvky: N – 1,5% P – 0,2%, K – 1%, Ca – 0,5%, Mg – 0,2%, S – 0,1%

• mikroprvky: Fe - 0,001, Zn - 0,003, Mn - 0,005, Cu - 0,0006, B - 0,002, Mo - 0,00001

• prvky užitečné (postradatelné): Si, Na, Ti, Al

• prvky ostatní – utramikroelementy, těžké kovy

Biologický odběr živin - množství živin, které je potřebné k zabezpečení výnosu jedné tuny hlavního produktu a k tomu odpovídajícího množství vedlejšího produktu a kořenů

Hospodářský odběr živin - množství živin odvezené z pole sklizeným produktem

Příjem živin rostlinami:

z půdy kořeny: z půdního roztoku

mimokořenově: plynné, kapalné.

Živiny v půdě

v krystalické mřížce minerálů, fixované v mezivrstvách minerálů, v nerozpustných sloučeninách, vázané v organické hmotě a biomase, v iontové formě, v půdním roztoku; živiny přijatelné pro rostliny

uvolňování živin – mobilizace živin – uvolňování živin z nerozpustných forem nebo živiny poutané v mřížce minerálů

mikrobiální rozklad – mineralizace – proces rozkladů, ze složitých organických látek vznikají jednodušší sloučeniny (voda, oxid uhličitý, živin)

poutání živin – imobilizace, fixace – živiny jsou poutány k minerálům apod.

2. Co jsou minerální hnojiva, jejich význam, děleni + příklady, terminy aplikace

Minerální hnojiva

Význam: mají stále vyšší význam, v koloběhu živin vznikají ztráty a proto bychom měli tyto živiny vrátit právě minerálními hnojivy.

- doplnění živin exportovaných z pole

- vyrovnání ztrát živin

- dodání živin podle potřeby rostlin

- udržování půdní úrodnosti

Do minerálních hnojiv spadají všechny látky využívané ke hnojení, které byly vyrobené mimo zemědělsky závod. Produkty chemického, těžebního, báňského a stavebního průmyslu.

Podle skupenství dělí na:

• Pevná

• Prášková (častice v průměru 1 mm)

• Zrnitá (častice 1-4 mm)

• Krystalická

• Granulovaná

• Kapalná (močůvka, kejda)

• Plynná

Podle složení:

• Jednosložková (se stěžejním obsahem jedné živiny, mohou obsahovat i mikroprvky a dobrovodné ionty (Ca2+, Mg2+, Na+, (SO4) 2-, Cl- ); dusíkatá, fosforečná, draselná, hořečnatá, vápenatá), dusíkatá(Amoniak NH₃),(Močovina (NH₂)₂CO),(Dusičnan amonný NH₄NO₃); fosforečná(Fosforečnany amonné (NH₄)₂HPO₄ a NH₄H₂PO₄), draselná(Síran draselný K₂SO₄);

• Vícesložková/kombinovaná – pokud je obsaženo více živin

• Dvojitá (dvě živiny) – ledek draselný

• Trojitá (plná) – tři základní živiny: N,P,K.

• Mikrohnojiva (obsahují převážně stopové prvky)

Podle vlivu na půdní reakci:

• Kyselá (chlorid draselný)

• Neutrální (ledek amonný s vápencem)

• Zásaditá (dusíkaté vápno)

Druhy a příklady: dusíkatá hnojiva (síran a ledek amonný), fosforečná hnojiva (JSP, TSP), draselná hnojiva (draselná sůl), vápenatá hnojiva (vápenec)

• Aplikace dusíkatých hnojiv: na základě potřeb rostlin, dávky na základě rozborů půdy

• Aplikace fosforečných hnojiv: na základě rozborů půd (AZP), každoročně, před orbou (podzim)

• Aplikace draselných a hořečnatých hnojiv:na základě rozborů půd (AZP), každoročně, před orbou (podzim)

• Aplikace vápenatých hnojiv: na základně rozboru půd (pH) + doplňování živin, v cyklech, před orbou (podzim)

3. Co jsou zvo, jejich kategorizace, zastoupeni V % a jejich rozmístění po regionu

Zemědělské výrobní oblasti:

Výrobní oblasti, regiony v ČR - klimatické regiony (nejlepší – míně teplé a vlhké)

ZPO - zemědělská produkční oblast

1. s příznivými podmínkami,

2. s méně příznivými podmínkami:

(od 2004(EU) nově),

3. mírně příznivé – horské, ostatní, se specifickými omezeními, oblast s enviromentálními omezeními

• výměra půdního fondu ČR je asi 80 tisíc km2, z toho je nejvíce zemědělské půd, poté lesní půdy, vodních ploch , zastavěné plochy, ostatní plochy

• v rámci zemědělské půdy je nejvíce orné půdy, chmelnice, vinice, louky a pastviny, zahrady a ovocné sady, výměra zemědělské půdy klesá

kukuřičný (K), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský (Jižní Morava), K – 6,7%;

řepařská (Ř), typ řepařsko-obilnářský (Polabí, Pohoří, Haná), Ř – cca ¼ oblasti

obilnářská (O), typ obilnářsko-krmivářský (Plzeňsko, ČB, Uhersko-Hradišťsko), O - 40%

bramborářská (B), typ bramborářsko-obilnářský (Pelhřimovsko, Klatovsko), B - 10%

pícninářská (P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu (pohraniční podhorské oblasti, bruntálsko,šumpersko,orlicko-ústeck)

Při hodnocení oblasti se hledí na: reliéf terénu, nadmořskou výšku, klimatický region, průměrná roční teplota, průměrná roční srážka

dále se hodnotí: hlavní půdní jednotky, zrnitostní složení, zastoupení trvalých kultur, lesnatost, hlavní zemědělské plodiny

• Kukuřičná – do 250 m n. m., prům. teplota 9 – 10ºC, srážky 500 – 600 mm, černozemě, nivní půdy na píscích, drnové půdy, zastoupení v ČR: 6,7%, plodiny: kukuřice na zrno, cukrovka, teplomilné ovoce, vinná réva, teplomilná zelenina, pekařská pšenice, sladovnický ječmen, zornění nad 80%.

• Řepařská – 250 – 350 m n. m., 8-9 ºC, 500-650 mm, černozemní a hnědozemní půdy na spraších a sprašových hlínách, nivní půdy na uloženinách, zastoupení v ČR: 24,3%, plodiny: cukrovka, kvalitní pšenice, kořenová zelenina, někde chmel, rané brambory, zornění nad 80%.

• Obilnářská – 300 – 600 m n. m., 5 – 8,5 ºC, 550 – 700 mm, půdy různorodé od hnědozemí a ilimerizovaných půd až po glejové půdy, zastoupení v ČR: 40,5 %, pěstované plodiny: převažují obiloviny, řepka, technické plodiny, pěstování brambor a

cukrovky je méně vhodné až nevhodné, zornění nad 60%.

• Bramborářská – 400 – 600 m n. m., 5 - 8 ºC, 550 – 900 mm, převažující hnědé půdy, podzolové a kyselé, zastoupení v ČR: 18,5%, konzumní a průmyslové brambory, krmné obiloviny, nižší polohy řepka, vyšší len, zornění nad 60%.

• Pícninářská – nad 600 m n. m., 5 - 6 ºC, nad 700 mm, hnědé půdy oglejené a glejové, svažité půdy na všech horninách, zastoupení v ČR: 10%, plodiny: zornění max. 50 %, převažují travní porosty.

4. Co je integrovaná ochrana rostlin, její principy a složky

Integrovaná ochrana rostlin proti škůdcům

Snaha zapojit všechny možné postupy ochrany, co nejméně poškozovat životní prostředí a minimalizovat náklady, zapojení co největšího množství postupů regulace škodlivin, vynaložení co nejmenšího úsilí, nákladů a vytvoření co nejlepších výsledků, ochrana půdy, spodních vod, živočichů, spotřebitelů, omezení vstupů do pole. V minulé době byly chemické prostředky velmi často používány bez uvážení, v současné době integrovaná ochrana velice důležitá.

V rámci integrované ochrany rostlin se využívá různých metod ochrany rostlin, nejlépe ve vzájemné kombinaci, cílem není úplně vyhubit škodlivé organismy, ale snížit jejich výskyt pod ekonomický práh škodlivosti.

V integrované ochraně rostlin se využívají metody: prognózy (různé předpovědi) a signalizace (zjištění výskytu a hlášení výskytu škůdců)

Metody ochrany rostlin:

• přímé: fyzikální, mechanické, chemické, biologické

• nepřímé: agrotechnické, organizační, šlechtění