5. Hospodářský vývoj českých zemí do roku 1918

ČZ byla součásti Rakouska-Uherska. Existovala jedna mněna pro všechny území a také jednotná armáda, zahraniční a obchodní politika.

Ve střední Evropě dochází k postupné přeměně feudálně výrobních vztahů v nové výrobní vztahy cestou reforem, které mají počátek za Marie Terezie. V Českých zemích v roce 1848 proběhla buržoazní revoluce, ale ne byla úspěšná.

Skončila feudální éra, to znamenalo i konec roboty a poddanství. Zrušení cechů vedlo k možnosti rychlejšího rozvoje. Po revoluce proběhl přechod od zemědělství k průmyslu a české země postupně sw staly nejvíce průmyslovou částí Rakouska. Tomu působila vhodná hospodářská politika (uplatňovaná především Albínem Bráfem).

Na konci 19.století došlo k mechanizace, rozvoji elektrotechniky, chemického, automobilního a textilního průmyslů. V ČZ začalo zakládání pivovarů a cukrovarů. Zlepšila se infrastruktura. Vznikl jednotlivý rakouský trh.

Vyvoz: textil, porcelán, sklo, maso, obilí, cukr, dřevo. Díky všem skutečnostem Rakousko-Uhersko zaujímá v roce 1913 6. místo objemu průmyslové výroby světa.

Zakládají se nové podniky Laurin a Klement, Škoda. Jsou zakládány investiční banky, jenž podporovali rozvoj.

Po 1.světové válce je roku 1918 založena ČSR.

6. První světová válka, její příčiny, nastolení válečných ekonomik, mocensko politické a ekonomické důsledky

Hlavní příčiny války jsou především ekonomické. Na počátku 20.století proti sobě stáli dva bloky: Trojpolek (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie) a Trojdohota (Anglie, Francie a Rusko), která vznikla až po uzavření „srdečné dohody“ mezi Anglií a Německem. Pak Itálie se stala neutrální a tím Trojpolek zanikl. Tedy ve válce proti sobě bojovali dohoda a ústřední mocnosti.

Různé země měli různé cíle. Německo chtělo získat území Ruska, Francie a Belgie, snažilo se o nové dělení světa. R-U snažilo se o ukončení vnitřních problémů a získaní území Balkánu. Francie chtěla zpět Lotrinsko, Alsasko a chtěla si zachovat svá koloniální panství. Rusko chtělo vyhnat Němce z Polska a Ukrajin. Británie si chtěla udržet imperiální državy, vytlačit Německo ze světového obchodu a obsadit německé kolonie.

Atentát Ferdinand d’Este v roce 1914 byl záminkou k rozpoutání konfliktu. Vše se soustředili na výrobě velkého množství zbraní a přípravě na konflikt. To působilo militarizace ekonomik zúčastněných států a největšímu rozvoji neutrálních zemí.

Rok 1918 je známý vítězstvím Trojdohody (kvůli přeskupení sil do ní vstoupili VB, Francie, Rusko, USA, Japonsko a Itálie).

Z ekonomického hlediska válka znamenala masový úbytek mužské pracovní síly. Evropa ztratila dominantní postavení. V důsledku války v Rusku došlo k revoluci. Zanikli habsburská, ruská, německá a turecká monarchii. Německé kolonie byli rozdělení mezi dohodu. Kromě toho, Německo bylo povinno platit reparace. V země nastoupila obrovská inflace a nezaměstnanost. Proběhli změny na světovém trhu.

7 „Zlatá“ léta vývoje světového hospodářství 1918-1929.

Po válce byly omezeny zásahy státu do ekonomiky. Došlo k novým technickým vynálezům. Strojírenství se stalo měřítkem vyspělostí země, mělo velký význam. 1918 – 1929 je první hospodářský cyklus mezi světovými válkami.

USA mělo vedoucí pozice ve světě. Oproti předválečnému stavu cítilo nárůst průmyslové produkce asi o 80%. Největší rozvoj dostali moderní automobilový, elektronický a ocelářský průmysly. USA investovalo do Německa (hospodářská pomoc). Ve skutečnosti byly věřiteli celého světa. Nicméně v roce 1929 došlo ke krachu na newyorské burze, a tím začala světová hospodářská krize.

Pozice VB dále oslabovali. Průmyslová produkce zůstala na stejné úrovni, jako před válkou. Stát stále investoval do kolonii.

Francie po 1.světové válce utrpěla vysoké ztráty. Průmysl narostl jen o 20% (pomalý rozvoj). Dostali zpět Alasko a Lotrinsko. Hospodářsky i politicky pomalu ustupuje ze světové scény.

Německo bylo trestáno jako viník války. Ztrátili vše kolonii. Alasko a Lotrinsko byly vráceny Francii. Můseli platit reparace. Na základě smluv byla omezena armáda, a take zbraňový průmysl. Cítili obrovskou inflace. byl přijat Dawesův plán (v letech 1924-30) – éra obnovy německého potenciálu cestou půjček, vlivem toho dochází k modernizaci průmyslové výroby a koncem 20. let se stává Německo nejmocnější evropskou zemí.

8. Světová hospodářská krize přelomu 20. a 30. let (příčiny, způsoby překonání, důsledky, ekonomický vývoj hlavních kapitalistických mocností do počátku 2. sv. války, nástup ekonomické militarizace)

24.října 1929 došlo k krachu na newyorské burze, a tím začala světová hospodářská krize. Z USA se šířila do dalších zemí. Taková situace měla různé důvody: agrární nadprodukce, nejasnost v řešení reparací, neexistence vedoucí hospodářské mocnosti, racionalizace a nízké mzdy (kvůli tomu nízká úroveň spotřeby), atd.

Krize vedla ke krachu bank a podniků, masové nezaměstnanosti a pádu cen agrárních produktů. Návrat k liberalismu byl nemožný. Kvůli státnímu intervencionismu vznikli měnové bloky (librový, dolarový, zlatý, clearingový).

USA (1929-1941) byla epicentrem krize. Došlo k poklesu průmyslu o polovinu. Existovala hrozba revoluční exploze. Prezident Roosevelt vytvořil plán New Deal (státní dozor nad bankovnictvím, organizace veřejných práce pro zmírňovaní nezaměstnanosti- stavba dálnic, mostů). Díky těmto reformám překonání krize bylo splněno.

Zprvu krize ve Francii (1932-1939) byla zlepšována placením reparaci Německem. Země měla možnost upevnit svou moc v Evropě, ale nakonec zasáhla krize i Francii. Vítězství levicových stran v tzv. lidové frontě, zaměřili se především na sociální oblast, hosp. prosperity ale nedosáhla. S růstem mezd vznikli ekonomické problémy. Proběhla devalvace franku. Byli postátněny železnici, letecký a zbrojný průmysl. V roce 1938 výměna premiéru a nastoupení Daladierový vlády.

Krize v VB (1929-1939) byla mírnější. Země sice ztratila svou dynamiku. Průmysl poklesl o 20%. Byl zrušen zlatý standard (směnitelnost) libry. Její hodnota poklesla o 40%, byl vytvořen librový blok, a tím upevněna pozice libry i Londýna. VB obnovila celní protekcionismus a státní intervencionismus. Krize byla překonána.

Německo (1933-1939) cítilo těžký dopad krize. A.Hitler vytvořil program na základech New Dealu. Byl budován uzavřený hospodářský systém, centrálně řízené hospodářství, jehož snahou bylo zajištění soběstačnosti v surovinách a potravinách (strategické zásoby na válku). Díky převádění celého hospodářství na potřeby války byla odstraněna nezaměstnanost a překonána krize. Růst hosp.potenciálu zvyšoval ambice nacistů

.