Omezení vlastnického práva

Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Vlastník může užívat předmět vlastnictví podle své vůle, pokud mu to není zákonem zakázáno. Tato hranice vlastnického práva je vyjádřena:

1. právy sousedskými (vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv)

2. omezením vlastnického práva ze zákona dočasné povahy (toto ustanovení ukládá vlastníkovi strpět, aby bez jeho souhlasu byla ve stavu nouze nebo naléhavém veřejném zájmu na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použita jeho věc, nelze-li účelu dosáhnout jinak)

3. omezení vlastnického práva úředním rozhodnutím (omezení může provést např. pozemkový úřad, stavební úřad nebo soud zřízením věcného břemene)

4. omezení vlastnického práva právním úkonem vlastníka (jde např. o pronájem věci, dání věci do zástavy nebo zřízením věcného břemene)

Vznik a zánik vlastnického práva

Vlastnické právo vzniká poprvé vlastníkovi vytvořením věci, příp. jejím prvním přisvojením.

Ke změně vlastníka může dojít:

1. na základě právního úkonu (smlouvy), tzv. převod vlastnického práva

převádí-li se smlouvou (darovací, kupní, směnnou) vlastvnictví k věci nemovité, nabývá nový vlastník vlastnické právo až okamžikem vkladu této smlouvy do katastru nemovitostí

jde-li o věc movitou nabývá se vlastnictví okamžikem předání věci, jestliže si strany v písemné smlouvě nedohodnou jiný okamžik

2. jinak, než projevem vůle vlastníka, tzv. přechod vlastnického práva

Důvody přechodu vlastnického práva:

• pravomocné rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění věci nebo o restituci zemědělského majetku,

• pravomocné rozhodnutí soudu o propadnutí majetku nebo věci,

• smrt zůstavitele při dědění, - uplynutí času při vydržení,

• příklep při dražbě.

V těchto případech se u věcí nemovitých tato skutečnost v katastru nemovitostí zapíše na žádost navrhovatele jako záznam.

10. Právo dědické

• obecně o dědickém právu

• dědění ze zákona a ze závěti

• řízení o dědictví a jeho vypořádání

Děděním se rozumí přechod práv a povinností zemřelé osoby na jinou osobu či osoby z důvodu jeho smrti.

Dědické právo v objektivním smyslu je souhrn právních norem, které upravují podmínky, způsob a vztahy při přechodu majetkových práv a povinností ze zemřelé osoby na jiné subjekty.

Dědické právo v subjektivním smyslu je oprávnění určité osoby vstoupit do práv a povinností zemřelého.

Zůstavitel – fyzická osoba, jejíž práva a povinnosti jsou předmětem dědění

Dědic - osoba, která vstupuje do práv a povinností zemřelého

Dědictví - práva a povinností, která jsou předmětem dědění

Dědický titul - právní normou aprobovaný způsob určení dědiců

Závěť

• jednostranný právní úkon, kterým zůstavitel určuje dědice pro případ své smrti

• všem druhům závěti je společný požadavek písemné formy a uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla zřízena, dalším požadavkem je plná způsobilost k právním úkonům (vyjímka se připouští u osoby starší 15let, která může zřídit závěť formou notářského zápisu)

Forma závěti:

• vlastní rukou

• jiný způsob sepsání

• formou notářského zápisu

Zákon

• přímo určuje okruh fyzických osob, které měly za života zůstavitele k němu určitý osobní vztah a z toho důvodu mohou být povoláni k dědění neurčil-li zůstavitel své dědice projevem vůle