Typy smluv

1. pojmenované (kupní, směnná, darovací, o dílo, o půjčce, o zapůjčení věci, nájemní atd.)

2. nepojmenované

3. smíšené

Kupní smlouva

• je velmi důležitým dokumentem, který předurčuje podmínky a pravidla, za nichž se uskuteční obchodní operace.

• může vzniknout ústně, telefonicky, telegraficky apod.

Obsah kupní smlouvy

1. Úvodní část

• název dokumentu, číslo; místo a datum vystavení; určení prodávajícího a kupujícího vč. Názvu firmy a adres; úvodní věty, odvolání na všeobecné podmínky určitého zákona

2. Podmínky kupní smlouvy

- předmět kupní smlouvy; kupní cena; dodací lhůta; platební podmínky; způsob přepravy; ostatní podmínky apod.

3. Podpisy statutárních orgánů obchodních partnerů

9. Práva věcná

• obecně o právech věcných, systém

• vlastnické právo a jeho obsah

• věcná břemena

Věcnými právy jsou:

1. právo vlastnické

2. práva k věci cizí a to

• právo odpovídající věcnému břemenu

• právo zástavní

• právo zadržovací

3. právo předkupní

Subjektem věcného práva je osoba individuálně určená (vlastník, oprávněný z věcného břemene). Může jím být osoba fyzická i osoba právnická.

Předmětem práv věcných je věc hmotná.

Občanský zákoník vymezuje:

1. součást věci

2. příslušenství věci

Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Např. součástí automobilu je motor

Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Zde musí být nejméně dvě věci v právním smyslu. Ustanovení o příslušenství věci mají dispozitivní charakter.

Právo vlastnické

Právo vlastnické jako základní lidské právo je zakotveno v Listině základních práv a svobod v čl. 11.

Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví

1. držet

2. užívat a požívat jeho plody a užitky

3. nakládat s ním

O oprávněnou držbu jde podle § 130 občanského zákoníku tehdy, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří. Oprávněný držitel má stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky k věci po dobu oprávněné držby a dále má právo na náhradu nákladů a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení.

Ten, kdo má věc u sebe po dobu půjčky, vypůjčky nebo nájmu není oprávněným držitelem, ale jen uživatelem.

Pokud se jedná o užívání neoprávněné je subjekt povinen vždy vydat věc vlastníkovi a nahradit škodu.

Právo užívat plody se uplatňuje u věcí plodotvorných a dává vlastníkovi právo přisvojit si plody svého vlastnictví a požívat užitky věci.

Právo dispozice (nakládání) umožňuje vlastníku věci hlavní především realizaci směnné hodnoty věci.