1. Význam a obsah občanského práva

Občanské právo je nejstarší právní odvětví soukromého práva. Je tvořeno souhrnem právních norem, které upravují

1. majetkové vztahy fyzických a právnických osob,

2. vztahy týkající se ochrany osobnosti,

3. práva autorská.

Základním právním předpisem je občanský zákoník. Autorská práva jsou upravena samostatně autorským zákonem.

Občanský zákoník upravuje obecně občanskoprávní vztahy a jejich ochranu, účastníky právních vztahů, právní úkony, čas jako právní skutečnost. Dále upravuje práva věcná, otázky dědění a práva závazková včetně odpovědnosti za škodu a bezdůvodné obohacení.

Občanské právo obsahuje převážně dispozitivní právní normy, proto si mohou účastníci vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje.

2. Účastníci občanskoprávních vztahů

Účastníky občanskoprávních vztahů mohou být tak osoby fyzické, tak osoby právnické. V občanském právu nabývají fyzické osoby způsobilosti k právům a povinnostem narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě narodí-li se živé. Smrtí tato způsobilost zanikne. Nelze j i omezit.

Způsobilost k právním úkonům nabývají fyzické osoby zletilostí, to je

1. dosažením věku 18 let nebo

2. sňatkem mezi 16-18 rokem věku s přivolením soudu.

Nezletilí mají jen způsobilost k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

Způsobilosti k právním úkonům může být občan zbaven nebo mu může být omezena soudem. Za nezletilé a nesvéprávné osoby jednají jejich právní zástupci (rodiče, opatrovník). Každý občan se může nechat zastoupit jinou osobou na základě dohody o plné moci.

8. Právní úkony

• náležitosti právních úkonů,

• smlouvy jejich uzavírání, druhy smluv

• smlouva kupní

Právní úkon je projev vůle ve vnějším světě, který směřuje ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní norma s takovým projevem vůle spojuje.

Náležitosti

• musí být účiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně

• nesmí odporovat zákonu ani jej obcházet a nesmí odporovat dobrým mravům

• může být písemný, ústní nebo může být učiněn tzv. konkludentním jednáním, kdy postačí dát nepochybně najevo svou vůli

Právní úkony mohou být:

• jednostranné

• dvoustranné

• vícestranné

Nejčastějším právním úkonem je smlouva, která je uzavřena, jestliže se subjekty dohodly na jejím obsahu.

Uzavírání smluv:

1. klasický způsob, kdy navrhovatel i příjemce jsou osoby individuálně určené

2. zvláštní, kdy jedna strana při uzavírání smlouvy jsou osoby individuálně neurčené – veřejná soutěž

Rozlišuje se:

1. platnost smlouvy

2. účinnost smlouvy

Smlouva je platná jestliže vznikne a splňuje všechny náležitosti předepsané zákonem a účiní ji subjekty způsobilé k takovému právnímu úkonu.

Účinnost smlouvy znamená, že se lze s úspěchem domáhat plnění z ní. Účinnost nastává stejným okamžikem jako její perfektnost.