1. Právo a jeho význam – Pojem práva, právo objektivní a subjektivní, právní řád, právní odvětví – Vývoj práva, právní systémy, dvojí pohled na právo objektivní – Prameny práva

Základní normy které musí dodržovat všichni členové společnosti, aby ve společnosti nebyl chaos a mohla dobře fungovat. Jde o normy právní.

Na právo lze nahlížet: a) z hlediska filozofického

b) z hlediska sociálního

c) z hlediska právní vědy

Na základě vývoje národních práv a vlivu Římského práva se vytvořily dva velké právní systémy a to:

1. Právo kontinentální (evropské) Základem je převzetí římského práva a představa zákonnosti. Právo je všem právním vrstvám společné, všichni jsou jím vázáni.

2. Právo angloamerické (ostatní) Základem je nalézání práva soudem na základě rozsudků s obecným naučením, tzv. soudních precedentů. Soudy právo neustále dotvářejí.

Souhrn právních norem se označuje jako Právo objektivní.

Právo subjektivní je oprávnění jednotlivce, které vyplývá z právní normy.

Dualismus práva

Na právo lze nahlížet z dvojího pohledu:

1. Právo přirozené a pozitivní (platné) Při zkoumání práva se neustále hodnotí co je spravedlivé, ideální dobré právo. Jeho těžiště spočívá na statutu základních lidských práv. Jde o soubor principů nadřazených platnému právu.

2. Právo hmotné a procesní rozděluje se z hlediska obsahu jednotlivých norem.. Normy hmotného práva upravují společenské vztahy po stránce věcné, zatímco procesně právní normy upravují otázky řízení před státními orgány.

3. Právo soukromé a veřejné Podle metody právní úpravy lze pak normy rozdělovat na normy soukromého práva a veřejného práva.

Prameny práva:

1. zákony a jiné právní normativní akty (právní předpisy)

2. právní obyčeje

3. soudní precedenty

4. normativní smlouvy

V českém právním předpisu se jedná především o právní předpisy a v malé míře normativní smlouvy.

Právní normy mají tři části:

1. hypotéza: vyjadřuje podmínky za kterých se má realizovat vlastní pravidlo chování

2. dispozice: upravuje vlastní pravidlo chování.

3. sankce: je předem stanovený následek za to, že nebyla dodržena dispozice

právní

2. Právní normy – Obecně, součásti právní normy – druhy právních předpisů v českém právním řádu – působnost právních předpisů

Norma (pravidlo) vyjadřuje regulativní funkci myšlenky vůči myšlení nebo jednání.

Normy můžeme dělit na:

1. normy myšlení (logika)

2. normy technické se soc. významem

3. normy chování zejména

• morální

• náboženské

• právní

Normy mají vždy obecný charakter, tj. vztahují se na skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu.

M

Z hlediska logiky jsou negací zaměnitelné

ohou být:

• přikazující

• zakazující

• opravňující

Právní normy jsou obecně závazná formálně určitá pravidla chování stanovená nebo sankciovaná státní mocí a jí vynutitelná. Formální určitost právní normy – musí mít takovou vnější formu, kterou stát uznává za formu norem právně závazných, tzv. prameny práva.

Podle dispozice právní normy se právní normy rozdělují na normy:

1. kogentní

2. dispozitivní

Kogentní právní normy subjektům určité chování přikazují, nebo zakazují. Kogentní právní normy převažují v právu veřejném.

Dispozitivní právní normy dovolují, aby strany v právním vztahu projevem své vůle normu vyloučily nebo pozměnily.

Druhy právních předpisů V českém právním řádu

Třídění normativních právních aktů

1. podle stupně právní síly

2. podle toho, kdo je vydává

Právní předpisy jsou:

ústavní - ústavní zákony zákonné

zákonné - zákonná opatření - FS, ČNR do 31.12.1992

- senátu Parlamentu od 1.1.1993

podzákonné - vládní nařízení

- vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy

- obecně závazná nařízení okresního úřadu

- obecně závazné vyhlášky orgánů územní samosprávy

Každý musí mít možnost se s právním předpisem seznámit. Neznalost právních předpisů neomlouvá.

Působnost právních předpisů

• místní (vymezuje území, na kterém právní předpis působí)

• věcná (vymezuje okruh právních vztahů, které právní předpis upravuje)

• osobní (vymezuje okruh subjektů, na které se právní předpis vztahuje)

• časová (rozlišujeme – platnost právního předpisu a účinnost právního předpisu)

Účinnost právní předpis nabývá dnem, který je v něm výslovně stanoven a to vždy v posledním ustanovení.

3. Právní vztah – Předpoklady právního vztahu – Subjekty právního vztahu – objekty a obsah právního vztahu

Ke vzniku právního vztahu tedy může dojít

1. přímo ze zákona (nejčastěji ve veřejném právu, ale i soukromém, především rodinném)

2. b) na základě právní skutečnosti, kterou předvídá právní norma ve své hypotéze.