• 1. Vycházíme-li z příznaků- Postup: Práce - profesiografická studie - požadavky na uchazeče - jeho psychologické kvality (tj. znalosti, schopnosti a dovednosti) - změřené hodnoty (příznaky) požadovaných psychologických kvalit.

• 2. Vycházíme-li ze vzorků chování

Postup: Práce - profesiografická studie - úkoly, z nichž se práce skládá - soubor úkolů, kritických pro

úspěšný výkon práce - změřené hodnoty úspěšnosti při plnění vybraných úkolů.

4. Úloha psychologických metod při výběru a hodnocení pracovníků

• stejná odpověď jako u předchozí otázky

5. Validita a reliabilita

• Validita= platnost, Reabilita= spolehlivost

• Používají se k využití těchto výsledků profesiografie:

• predikátory - výsledky šetření (např. psych. testy), jejichž prostřednictvím rozhodneme o přijetí uchazeče o zaměstnání a považujeme je za schopné předpovědět úspěšnost uchazeče

• Proces validace spočívá ve zkoumání, nakolik jsou nám při naše prediktory při předvídání platné.

• kritérium - to žádané a co se snažíme určit (např. pracovní výkonnost pracovníka)

VALIDITA= určuje, nakolik test a jiné metody skutečně měří to, co by měřit měly

• Kriteriální validita: základní typ, vyjadřuje sílu vztahu mezi prediktorem a kritériem (známe jejich korelaci)

• vyjadřuje se pomocí výpočtu korelačního koeficientu, jeho pomocí se měří síla vztahu mezi variabilitou dvou proměnných

• Jestliže dvě veličiny vysoce korelují, nemůžeme zjistit, zda se jedna z nich ovlivňuje druhou nebo zda je korelace vyvolána ještě jiným způsobem.

• Korelační koeficient nabývá hodnot od 1 do -1 (když nabývá 1, znamená to, že obě zkoumané proměnné se proměňují zcela stejně, hodnota koeficientu korelace rovna -1 sděluje, že změny hodnot proměnných probíhají přesně opačně a koeficient roven nule odpovídá nulovému vztahu, tj. situaci, kdy si každá z proměnných dělá sama, co chce, nezávisle na změnách druhé proměnné)

• koeficient validity - ukazuje stupeň shody, resp. míru toho, nakolik prediktor správně odhaduje budoucí pracovní chování zaměstnance

• znalost korelace usnadňuje predikci, nejvýhodnější je, když se korelace rovná jedné, ale v praxi to není téměř možné

• např. korelace mezi školním prospěchem a inteligencí cca 0,50 (ale neznamená to, že by taková korelace určila kritérium pomocí prediktoru z 50%, ale ve skutečnosti: 0,50 ² je 0,25, tedy má prediktor a kritérium jen 25% variance společné)

Způsoby určení kriteriální validity:

• dlouhodobé sledování- napřed určíme u vzorku uchazečů hodnoty prediktoru a pak po delší čas sledujeme jejich výsledky, hlavní výhodou tohoto postupu je, že nám umožní zjistit, jak se v práci projevují jak uchazeči, kteří v prediktoru dosáhli vysokého skóre, tak i ti, jejichž skóre bylo nízké.

• souběžné sledování- alternativní způsob, získají se údaje o hodnotách prediktoru a kritéria u stávajících zaměstnanců, na základě těchto údajů se vypočte koeficient validity

• výhody: není potřeba přijímat uchazeče, o nichž se předpokládá, že se neosvědčí a údaje o prediktoru a kritériu se získávají současně

• Ovšem souběžné studie neposkytuje žádné poznatky o těch lidech, kteří do organizace nebyli přijati či ji z jiných různých důvodů opustili

• křížová validace- opakování studie na jiném vzorku lidí y představuje tak ověření a kontrolu původních výsledků, takové opatření je důležité tehdy, používáme-li větší počet prediktorů, které vzaty jednotlivě vykazují jen nízké koeficienty validity.

Další druhy validity:

• zjevná validita - když test či metoda „správně vypadá“ (např. požádáme-li uchazeče o místo prodejce, aby nám něco prodal)

• obsahová validita - odvozena spíše na základě logických souvislostí než pomocí výpočtu koeficientů (reprezentace činnosti)

• pojmová validita- týká se psych. charakteristik (inteligence, odolnost vůči stresu, apod.), na nichž závisí výsledky v dané úloze, týká se vztahu mezi prediktorem a veličinami, které nejsou přímo pozorovatelné

RELIABILITA= znamená spolehlivost a týká se toho, nakolik jsou výsledky měření danou technikou konzistentní (spojité)

• prediktor reliabilní - pokud při opakovaném použití vede ke stejným závěrům

• měří se pomocí korelačního koeficientu, který by měl být vyšší než 0,80 (zejména u psychologických testů), je-li menší, pak je měření málo spolehlivé

• vztahuje se k chybě měření, svá rozhodnutí můžeme opírat pouze o naměřené rozdíly, které jsou větší než měrná chyba (nízká reliabilita - může se stát, že rozdíly hodnot prediktoru budou menší než chyba měření)