3.4 Copak rozumíme metafysikou?

Dovolte mi nyní, abych skočil přímo do metafysiky, kterou jsem si tak krásně uvedl. Prosím, jste tady již zkušení posluchači a filosofové, řekněte mi, co je metafysika? Víme všichni, že nelze tento termín nějak jednoduše vymezit, ale nalezněme několik znaků, na nichž se shodneme, abychom měli oč opřít naši kritiku.

-Je to disciplína, která zkoumá jsoucno z hlediska jeho nejvyšších příčin.

Ano, tato definice pochází od Aristotela. Ale možná nalezneme ještě nějakou další? Ano?

-Myslím, že tam u toho Aristotela je taky, že jest to zkoumání jsoucna, jakožto jsoucna, ne tedy jakožto nějakého druhu nebo nějakého zvláštního jsoucna...

Ano, podle Aristotela je metafysika věda "jež zkoumá jsoucno jako jsoucno a to, co mu o sobě náleží. V novější filosofii se často metafysika vymezuje kriticky negativně, jako myšlení neměnné a ahistorické (HEGEL), poznatky jsoucí za mezí empirické zkušenosti, a tedy fiktivní (Kant), myšlení předmětné (HEJDÁNEK), Kratochvíl kdesi definuje: "zkoumání nehybných podstat mimo zkušenost", atd.

BĚLOHRADSKÝ např. vymezuje metafysiku takto: "... metafysika vyznačuje jako skutečné to, co je za pohyblivým jevem, co trvá v jevech jako neměnné, k čemu je každý jev připoután jako ke své příčině. Západní určení skutečnosti je metafysické, protože znakem skutečnosti je být neustále k disposici jako to neměnné ve všech jevech." Zásadní kritika takto pojaté metafysiky pak zní, že se zabývá předměty, které neexistují - nic neproměnného v "našem světě" nenalezneme.

Za metafysickou se označí každá filosofie, která bude chápat své principy jakožto neměnné. Tvrdíme-li, že nic neměnného neexistuje, pak jsme chyceni ve víru filosofického Maelströmu a apriorně odmítáme možnost jakéhokoliv zákona, který by nám pomohl z tohoto víru se vymanit. K metafysice vede touha nerozbít se o kamenité dno oné úžiny. Aristotelova úvaha je celkem prostá: něco víme alespoň nějak nedokonale. Kdyby však existovalo jenom nedokonalé vědění (mínění neboli poznání pravděpodobné), pak i toto (že něco víme, když jen nedokonale) víme nedokonale a tak podobné donekonečna, a tedy nevíme nic - což je ve sporu s naším předpokladem. Tedy musí existovat vědění dokonalé - naprostá jistota.

Je tady nějaké primární mínění:

Pravděpodobně něco víme(1)

Kladu nyní otázku, jak víme toto (1). Jestliže opět pravděpodobně:

Pravděpodobně víme (1)(2)

a to opět pravděpodobně, totiž jestliže existuje jen pravděpodobné vědění:

Pravděpodobně víme (2)(3)

Pravděpodobně víme (N)(4)

potom pravděpodobnost výsledného vědění (N+1) pro dostatečně velké N se libovolně blíží nule: Pravděpodobně víme (Pravděpodobně víme, a to i v případě, že všechny pravděpodobnosti se budou lišit od jedné (tj. od jistoty) o libovolně malé kladné epsilon.

(l-e)(l-e)...(l-e) -> 0 (5)

Motiv vzniku metafysiky tedy spočívá v tom, že je-li jen pravděpodobné vědění, nevíme nic. Ale my alespoň něco víme, tedy: nutně existuje jisté vědění. Ale to, co se ví jistě, to jest přece něco neměnného, protože podle Aristotela "o čem je naprosté vědění, je něco, co nemůže být jinak"; a co nemůže být jinak se nemůže ani změnit. Tyto důvody vedly velkou trojici našich předchůdců - SOKRATÉS - PLATÓN - ARISTOTELÉS - k založení filosofie na jistých východiscích, jimž se později začalo říkat první principy filosofické neboli první zásady důkazů.