ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE

PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

FILOSOFIE II

Karel HAUZER

Zdeněk BÍGL

Karel HAUZER

Zdeněk BÍGL

FILOSOFIE II

Česká zemědělská univerzita v Praze

Provozně ekonomická fakulta

Katedra humanitních věd

Určeno pro posluchače všech oborů ČZU

Tato publikace neprošla textovou ani jazykovou úpravou.

Oddíl I

Filosofie poznání

(Karel Hauzer)

Poděkování

Následující text vznikl na základě přepisu magnetofonového záznamu průběhu některých proseminářů, které jsem na půdě Filosofické fakulty UK v Praze vedl pro její studenty (účastnili se rovněž studenti Matematicko - fysikální fakulty UK a další zájemci) v zimním semestru akademického roku 1992-93. Účast studentů na výsledném textu - jak čtenář jistě rozpozná - byla významná; rád bych jim touto formou poděkoval - s upřímnou omluvou, že výsledný text dostávají do rukou tak pozdě. Především však děkuji svému učiteli a mistru Ivanu Špičkovi, jehož teorii identifikací - v rámci svého porozumění - zde uplatňuji při studiu pravých problémů filosofie poznání.

KH

1. Monosignální reflexe ve filosofii

Když jsem vstupoval do této staroslavné budovy, napadlo mě, že by bylo vhodné, jak bývávalo zvykem, umístit na její průčelí nějaký vhodný nápis. Například: "Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest'' nebo možná ještě lépe: "Uč se synu (dcero) moudrým býti!" Ale ani to není přiléhavé, zde se přece neučí moudrosti, nýbrž filosofii - tedy: uč se, synu, býti filosofem. Avšak ani to ne, zde přece filosofové vyučují; vy tedy můžete být nanejvýš filofilosofy - ale ne! - oni přece také jsou absolventy filosofické fakulty, a tedy filofilo..., vy pak budete filofilofilo... Prosím vás, řekněte mi, kde je tady jaký sofos?

1.1 Co není filosofie

Slovo filosofie má mnoho různých významů, dokonce ani odborníci se neshodnou na přesném jejím vymezení, a přece záleží nesmírně na tom, z jakého východiska se vyjde. Půjde-li někdo z jiného východiska a bude sledovat naši cestu, pak samozřejmě nedospěje tamtéž, kam my. Jako kdyby někdo měl itinerář z Prahy do Prčic a vyšel z Bratislavy. Pak my se zastavíme někde na rozcestí a řekneme: "Tak vpravo nebo vlevo?" a on řekne: "Jaképak rozcestí, vždyť tady je pole."

Je tedy nezbytné naše východisko vyjasnit. Tím neříkám, že odlišná vymezení filosofie nejsou možná, avšak většinou, alespoň v prvním plánu, nevyžadují monosignální identifikace - a sjednocujícím tématem tohoto kursu je užití monosignální reflexe ve filosofii. Ale právě jen v prvním plánu, neboť tato pojetí jsou velice povrchní, to se musí říci přímo.

Pominu zcela použití slova filosofie nepravá, metaforická, která nedávno podrobil kritice VÁCLAV Havel, když hovořil o reklamě "filosofie" jisté kosmetické firmy, která spočívá v tom, že každý si může doma upravit vlasy. O čem už se je třeba zmínit, je pojetí filosofie v širším slova smyslu, které vychází z etymologie tohoto slova, jakožto lásky k moudrosti. Sem spadá všelijaké mudrování, výklady někdy duchaplné, jindy duchaprázdné, ale vesměs duchamorné.

Někdo chápe filosofii jako ideologii - mám na mysli ideologii ve slušném smyslu toho slova, totiž nauku o idejích neboli myšlenkách. Proč je toto pojetí, nikoli snad mylné, nýbrž především nedostatečné z mého pohledu? Nu, i kdybychom tímto způsobem filosofii skutečně pojali a pojednali ji jako nauku o myšlenkách, ať již o jejich dějinách nebo o jejich systémech, přece potřebujeme kritérium, podle nějž myšlenky nebo systémy můžeme srovnávat. To kritérium, jak je zjevné, nemůže být samo součástí nějakého srovnávaného systému. Je jasné, že každý systém o sobě říká "já jsem ten pravý a nejlepší, já mám pravdu." Pokud filosofie nemá být jenom ideografie, nebo ideoskopie -jakási archivace - nýbrž skutečná logie čili nauka, potřebujeme vědět něco, co samo nemůže být systémem této ideologie. Potřebujeme jakési hlubší vědění. Nedostatečné je rovněž pojetí filosofie jako vědy empirické - tím míním všechny vědy, které pracují metodou empirické falsifikace či verifikace hypothes. Sama metoda empirické verifikace hypothes vyžaduje nějaké opodstatnění. Co je hypothesa, co se rozumí empirií, co je pozorování, jaký je základ implikace důsledku hypothesou, a tak dále. Toto všechno je jakési vědění, které je nutno předpokládat a které se nemůže vyřešit empirickou metodou. Někdo může namítnout, že to jsem se asi spletl, že nikdo filosofii přece nemůže pojímat jako empirickou vědu. Jak lze mnohonásobně doložit, může - až příliš často se filosofická tvrzení dokládají výsledky experimentální vědy. Např. problém věčnosti a časnosti se řeší poukazem na druhou větu termodynamickou nebo na rozpínání vesmíru nebo na Big Bang například. Nebo problém filosofické reflexe se řeší prostředky kvantové mechaniky mikročástic, atd.

Ale filosofie nemůže být pojímána ani jako věda formální, jakou je např. matematika nebo dnešní formální logika (jak ji vypracovali Frege, Whitehead, Russel, Carnap, Wittgenstein, Tarski, aj.), v níž se věda redukuje na významu zbavenou syntaktickou manipulaci se symboly. Proč je i tento přístup pro filosofii neakceptovatelný? Aby (o sobě beze smyslu jsoucí) syntaktické konstrukce věd formálních měly smysl, musí se jim nějaký přidělit (sémantika). Toto přidělení smyslu syntaktickým, formálním, obsahu zbaveným strukturám však nelze řešit v rámci formálních věd. Na druhou stranu, prosím, kladu otázku, promyslete si ji: Není to nakonec tak, že celý svět jest smyslu zbaven a že není třeba mu nějaký smysl přidělovat? Není to nakonec tak, že celý svět jest jenom nějaká struktura, prázdná, bezobsažná a tudíž dobře popsatelná formálně, např. matematicky? Nebyli to malí filosofové, kteří podobně uvažovali - počínaje PÝTHAGOROU a konče třeba Descartem.

Ani není filosofie světovým názorem. Světový názor je nějaký pohled na svět; existuje tedy optika, jíž se onen pohled děje. Každá optika má svůj zorný úhel, svoji světelnost, nějakou clonu; a také optické vady - např. achromatismus, astigmatismus. apod. Z toho plyne, že problémem světového názoru je, zda není poznamenán těmito vadami optiky; zda totiž např. člověk nevidí obrovského obra nebo malého trpaslíka - pak si najednou uvědomí: ale to jsem přece já - a stojím na Petříně v zrcadlové síni v bludišti. Tyto vady optiky a jejich opravy, např. přidáním dalších čoček nebo rozšířením zorného úhlu atd., nemůže řešit sám světový názor, nýbrž cosi jiného, řekněme filosofie. Na druhou stranu, prosím, aby filosofie mohla vyřešit problémy zborcené optiky, musí přece vidět, jaká je pravá, totiž nezobrazená skutečnost. Je to vůbec možné? Není každý pohled nutně veden skrze optiku? Není tedy nutně každá filosofie světovým názorem?

Dalo by se jistě nalézt ještě více pohledů - já uvedu už jen poslední - totiž filosofii jako substitut neboli suplent čili surogát náboženství. Je-li někdo natolik traumatisován náboženstvím, že nemůže žít řádným náboženským životem, ale nemůže se ani bez něj obejít, může si volit život filosofický. Filosofie jistě není náboženství; na druhou stranu ani filosofie se neobejde bez řešení problémů tradičně náboženských, např. existence Boha, osobní nesmrtelnosti, smyslu života, aj.