Добавил:
Upload Опубликованный материал нарушает ваши авторские права? Сообщите нам.
Вуз: Предмет: Файл:
ZPN cvičení č. 2 -Čas jako právní skutečnost.docx
Скачиваний:
0
Добавлен:
01.07.2025
Размер:
22.04 Кб
Скачать
  • Zásada autonomie vůle- každý má mít možnost rozhodnout se s kým/jak/kdy jednat a za jakých podmínek

    • Základním soukromoprávním nástrojem je konsenzus dvou osob/stran

    • Smlouvě a smluvní svobodě se ponechává rozsáhlý prostor

    • Každý má mít možnost rozhodnout se s kým/jak/kdy jednat a za jakých podmínek

    • Zákon vystupuje jako ultima ratio jen v případě, že dohoda vůbec není možná, nebo nedojde-li k ní

  • Další všeobecné soukromoprávní zásady- §3 odst. 2 NOZ

  • §4 NOZ - průměrný člověk- NOZ stanovuje, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péči a opatrností = při právním styku je možné od každé osoby toto očekávat

  • hledisko, že osoba něco měla a mohla vědět je značně objektivizováno, aby se stanovila minimální předvídatelnost a schopnost vyhodnocení

  • §5 NOZ – „kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání … , dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním … spojena…“- úprava významná hlavně v oblasti náhrady škody

  • I. Zásady soukromého práva

  • I.1 Zásada svobody a související zásady

  • Individuální autonomie - autonomie vůle

  • Zásada autonomie vůle (individuální autonomie) je odrazem lidské a občanské svobody v soukromoprávních vztazích. Bývá charakterizována jako možnost soukromoprávních subjektů utvářet soukromoprávní vztahy podle jejich svobodné vůle; tím umožňuje jejich sebeurčení. Svoboda utvářet soukromoprávní vztahy podle vlastní vůle je zároveň chráněna, jak samotným soukromým právem, tak právem ústavním. Zásada autonomie vůle- každý má mít možnost rozhodnout se s kým/jak/kdy jednat a za jakých podmínek

    • Základním soukromoprávním nástrojem je konsenzus dvou osob/stran

    • Smlouvě a smluvní svobodě se ponechává rozsáhlý prostor

    • Každý má mít možnost rozhodnout se s kým/jak/kdy jednat a za jakých podmínek

    • Zákon vystupuje jako ultima ratio jen v případě, že dohoda vůbec není možná, nebo nedojde-li k ní

  • Další všeobecné soukromoprávní zásady- §3 odst. 2 NOZ

  • §4 NOZ - průměrný člověk- NOZ stanovuje, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péči a opatrností = při právním styku je možné od každé osoby toto očekávat

  • hledisko, že osoba něco měla a mohla vědět je značně objektivizováno, aby se stanovila minimální předvídatelnost a schopnost vyhodnocení

  • §5 NOZ – „kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání … , dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním … spojena…“- úprava významná hlavně v oblasti náhrady škody

  • Vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno

  • Zásada "vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno" se zásadou autonomie vůle úzce souvisí, avšak není s ní totožná. Zatímco zásada autonomie vůle vyjadřuje širokou možnost svobodného jednání soukromoprávních subjektů v souladu s jejich vlastní vůlí, zásada "vše je dovoleno, co není zakázáno", je legislativním a interpretačním prostředkem, jak stanovit hranice dovoleného a nedovoleného chování.

  • Dispozitivnost

  • Autonomii vůle soukromoprávních subjektů odpovídá taková úprava soukromoprávních vztahů, v nichž budou hrát dominantní roli dispozitivní normy. Z tohoto důvodu se také hovoří o zásadě dispozitivnosti soukromého práva. Naproti tomu v právu veřejném převažují normy kogentní.

  • Dispozitivnost lze vnímat jako hodnotu vyjadřující maximální volnost subjektů právních vztahů upravit si práva a povinnosti bez ohledu na text zákona. Současně však dispozitivnost vyjadřuje právní techniku vymezení norem dispozitivních a kogentních a kritérium pro toto odlišení; v tomto smyslu lze dispozitivnost pojímat jako metodu právní regulace.

  • Dispozitivní normy bývají tradičně - nejen v českém právu - vymezovány tak, že se od nich strany mohou odchýlit či vyloučit jejich uplatnění; naproti tomu od kogentních norem se odchýlit nelze.

  • Vigilantibus iura scripta sun

  • Zásadu vigilantibus iura scripta sunt lze volně přeložit z hlediska jejího smyslu jako: bdělým náležejí práva či každý nechť si střeží svá práva. Zásada vigilantibus iura skripta sunt tak vyjadřuje výzvu, aby každý ve svém vlastním zájmu hájil své právní postavení. Neučiní-li tak, může to mít na jeho právní postavení důsledky ve ztrátě práv, zhoršení jeho práv aj.

  • I.2 Zásada rovnosti a související zásady

  • Rovnost je chápána v omezeném rámci: buď jako cíl, nebo jako rovné výchozí pozice účastníků, jako rovnost prostředků, jež má každý subjekt soukromoprávního vztahu k dispozici, případně jako rovnost šancí. Rovnost šancí přitom zahrnuje jak rovnou výchozí pozici, tak i rovnost prostředků, neboť jde o rovné šance na dosažení cíle.

  • Zákaz diskriminace

  • Jedním ze specifických projevů zásady rovnosti je zákaz diskriminace. Tento zákaz však není přímým odrazem zásady rovnosti, nýbrž je modifikován v užším požadavku rovného zacházení, resp. rovných příležitostí.

  • Ochrana slabší smluvní strany

  • Ochrana slabší smluvní strany představuje zásadu s funkční vazbou na svobodu i rovnost. Aby bylo dosaženo rovnosti jako cíle, je nutno nerovnost výchozích pozic korigovat stejně nerovnou úpravou prostředků (práva povinností), avšak opačně orientované.

  • I.3 Ekvita jako zásada a související zásady

  • Ekvita je cílem občanského práva obecně a lze ji vymezit jako dosažení rovnováhy zúčastněných zájmů.

  • Dobré mravy (Good Faith a Fair Dealing v evropském právu)

  • Požadavek chovat se v souladu s dobrými mravy (resp. nechovat se v rozporu s dobrými mravy) je výrazem mravního poslání soukromého práva. V obecném vyjádření je v českém právu zřejmě nejbližší zásadou obecnému cíli tohoto odvětví - ekvitě, ekvitnímu chování a ekvitnímu rozhodování. Dobré mravy v českém občanském právu představují jednu ze stěžejních zásad soukromého práva, ztělesňující fundamentální společenské hodnoty. Tato zásada má normativní funkci; slouží k nalézání spravedlivého řešení tam, kde by formální aplikace právních norem vedla k neudržitelným výsledkům.

  • Zákaz zneužití

  • Zákaz zneužití se v současnosti uplatňuje jako hodnota, potažmo právní nástroj, zmírňující asociální uplatňování subjektivních práv.

  • Přiměřenost jako zásada soukromého práva

  • Zásada přiměřenosti je obecnou zásadou, obracející se v prvé řadě k zákonodárci a žádající po něm přiměřenost právní regulace.

  • Rozumnost jako ekvitní zásada soukromého práva

  • Rozum a rozumnost jako schopnost či požadavek rozumových úvah je jednou ze dvou klíčových vlastností, na nichž právo staví své konstrukce: (vedle rozumových schopností k nim náleží schopnost volní). V tomto smyslu je rozum, rozumnost předpokladem realizace soukromého práva, který se prakticky projevuje v některých standardních situacích (např. svéprávnost).

  • I.4 Další zásady soukromého práva

  • Zákaz obcházení zákona

  • Zákaz (pravé) zpětné účinnosti - zákaz retroaktivity

  • Ochrana nabytých práv

  • Zásada ochrana dobré víry

  • Transparentnost

  • Ochrana práv třetích osob

  • Prevence