Veškerá data V počítači jsou uložena V paměti

• hlavní (operační) paměti – dočasné uložení

• Pevný disk – trvalé uložení

• Přenosné paměti – trvalé uložení - flash paměť (disk), CD, DVD, …

 

Paměť se skládá z jednobitových paměťových míst tzv. binárních buněk (binary cells). Určitý počet binárních buněk tvoří paměťovou buňku. Paměťové buňky jsou lineárně uspořádány. Jejich pořadové číslo se nazývá adresou. Na základě adresy jsou elektronické obvody schopny přečíst obsah odpovídající paměťové buňky nebo do ní zapsat nový obsah. Paměťová buňka je tedy nejmenší samostatně adresovatelná jednotka paměti.

 

Správce souborů (file manager) = program, který umožňuje manipulaci se soubory a adresáři.

Mezi obvyklé funkce správce souborů patří:

• Zobrazení adresářové struktury – adresářového stromu

• Zobrazení souborů ve vybraném adresáři - možnost seznam řadit podle různých kritérií

Manipulace se soubory (adresáři) = Kopírování, přesouvání, mazání, přejmenování, vyhledávání (podle různých kritérií), změna metadat (popř. vč. přístupových práv), …

Mezi obvyklé funkce nepatří:

• Úprava obsahu souboru - k tomu slouží programy, které obsahu souboru „rozumí“

 

Správce souborů, který je dodávaný s OS Windows, se jmenuje Průzkumník Windows

Existují i jiné programy pro správu souborů:

Total Commander - placený, 30 dní zdarma, umožňuje přenos souborů mezi počítači

 

Souborem označujeme pojmenovanou posloupnost bytů (bajtů) uloženou na nějakém datovém médiu (např. paměť, pevný disk, …). Každý soubor má svůj název a někdy i příponu umístění v adresářové struktuře – cesta k souboru

délku (velikost) a případně další atributy využívané operačním systémem.

 

Vznikla potřeba soubory nějak organizovat, např. třídit do tematických skupin:

Adresář = pojmenovaná skupina souborů. Každý soubor může patřit jen do jedné skupiny (adresáře). Soubory lze mezi adresáři přesouvat, kopírovat (kopie nemá vazbu na původní soubor). Na soubory lze vytvářet symbolické odkazy – např. zástupce na ploše. Zástupce obsahuje jen umístění souboru v adresáři, nikoliv vlastní data !!!

Možnost vytvářet „podskupiny“, podadresáře uvnitř adresářů = adresářová struktura

stromová struktura – z jednoho (kořenového) adresáře se struktura dále dělí (větví) na podadresáře

cesta = popis umístění souboru v adresářové struktuře, počínaje kořenem - C:/dokumenty/moje/dovolena/koala.jpg 

 

Systémová správa barev a ICC profil:

Úkol správy barev: korigovat odchylky jednotlivých zařízení při reprodukci barev ,protože každé zařízení je schopno reprodukovat jen určité množství barev-např. některé barvy lze zobrazit na monitoru ale nelze je vytisknout

- při přípravě do tisku nutno převádět všechny objekty do modelu CMYK, uvádí nám to jak bude barva vytištěna (Y 100% žlutá), je to ovlivněno taky tiskárnou a papírem

- v ideáním případě by měly stačit první tři barvy Cyan,Magenta,Yellow a vytvořit černou,ale ta se hodně používá proto je samostatně

Základ správy barev:ICC profil = Soubor který popisuje barevný prostor daného zařízení

Slouží k převodu mezi red blue green a CMYK a k zajištění barevné shody.

Tiskové pdf - nejpoužívanější způsob jakým se předávají tiskové podklady k tisku

Pevný disk - stručný popis jak pracuje

Pevný disk (HDD - Hard Disc Driver)

Obsahuje otáčející se pevné plotny (většinou 2 - 5 ) diskového tvaru. Každá plotna má dvě strany, na něž je možné ukládat data. Nad otáčejícími se plotnami se pohybují hlavy, které čtou a zapisují data do soustředných prstenců (stop), rozdělených na sektory (velikosti 512B). Shodně umístěné stopy na obou stranách všech ploten tvoří cylindr

Kapacita dnešních HDD se pohybuje v desítkách až stovkách GB

 

Čtení a zápis dat je prováděn čtecí hlavou resp. záznamovou hlavou, která se pohybuje nad médiem obsahujícím elementární magnety, při zápisu se mění orientace magnetického pole na médiu, při čtení se mění směr proudu podle magnetického pole média.

 

Co je to grafický manuál firemní identity? Jaké grafické styly popisuje.. O čem pojednává?

- popisuje jednotlivé neměnné prvky firemního stylu a jasně určuje závazná pravidla jejich používání

- neměnné prvky firemního stylu:

Obchodní název, firemní logotyp, firemní barvy, styl firemních dokumentů, druh písma

- manuál zobrazuje možné varianty firemního logotypu, přesně určuje jeho velikost (poměr stran)

- dále definici používaných barev - procentní specifikaci  základních tiskových barev CMYK i odstínů šedé (pro případnou černobílou reprodukci (např. inzerce  tisku)

- graf. manuál dále specifikuje používání prvků firemního stylu na jednotlivých materiálech, např. tiskopisech, zakreslena je poloha logotypu, firemní adresy atd.

- manuál vede k vytváření jednotné firemní identity a výrazně usnadňuje práci s dokumenty - pracovníci nemusí dokumenty graficky upravovat, ale použijí šablonu

- v případě tisků vybraných prvků grafického manuálu je nutná kvalitní příprava grafických podkladů – prepress (předtisková příprava, aby to co je na monitoru bylo stejně na papíře-graf. návrh, příprava podkladů…)

- obrazové podklady-ovlivňují výslednou kvalitu tiskoviny

- digitální předlohy a fyzické předlohy

- u fyzických předloh důležité kvalita, čisté a nepoškozené předlohy

Nejvhodnější jsou původní digitální fotografie

-rozlišení udáváno v pixelech, čím víc jich předloha obsahuje tím více detailů zachycuje

-vhodný  model pro tisk je CMYK

Rozdíl mezi daty a informacemi

 

Data (jednotné číslo údaj) obvykle chápeme jako údaje, tj. číselné hodnoty, znaky, texty a další fakta zaznamenaná ve formě uspořádané posloupnosti znaků zvolené abecedy – obvykle binární řetězce

• jakékoli vyjádření (reprezentaci) skutečnosti, schopné přenosu, uchování, interpretace či zpracování

Informací sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodovacími možnostmi.

Procesu, při kterém z dat získáváme zpětně informace, říkáme interpretace dat.

Data sama o sobě tedy ještě neznamenají informaci. Informaci z dat získáme pouze tak, že porozumíme, co nám sdělují, tedy umíme je interpretovat.

Počítač (výpočetní systém) = stroj na automatické ukládání, zpracovávání, zpřístupňování a přenos dat.

 

Teprve v procesu interpretace získává informace hodnotu

Kvalitní informace je:

• přesná - neobsahuje chyby, je jasná a reflektuje význam dat, na kterých je založena

• včasná - potřebná informace je k dispozici ve vhodném čase

• relevantní - odpovídá na otázky Co? Proč? Kde? Kdy? Kdo? Jak?

• přiměřená (s jistou mírou redundance)

• srozumitelná

 

Znalosti

Vznikají na základě využívání informací, doplněné o vlastní zkušenosti a pravidla jejich užití. Jsou využívány v procesech výběru, interpretace a rozhodování. V procesu učení se mění, přetvářejí a rozvíjejí. Jsou základem pro práci s informacemi, vyhledávání datových zdrojů a jejich využívání.

 

Druhy sítí

Počítačová síť = je souhrnné označení pro technické prostředky, které realizují spojení a výměnu informací mezi počítači. V poslední době jsou všechny sítě postupně spojovány do globální celosvětové sítě Internet, která používá sadu protokolů TCP/IP.

podle rozlehlosti: pan-mobil s notebookem-kabel, infračervené záření, bluetooth (Adsl, gprs, gsm), lan - budova, man - město, wan-země

podle druhu přenášeného signálu - analogová a digitální

podle přepojování: komutační (telefony), paketová

podle postavení uzlů:

• peer to peer - rovný k rovnému,sdílení

• klient-server - poskytuje služby klientům (webový server www,tiskový server,proxy server…)

Předpoklady k připojení:

• přenosové médium (kabel, vzduch), síťové rozhraní (síť. Karta - identifikátor), modem -telefon, síť. protokol, operační systém podporující síť. komunikaci

 

 Po připojení počítače do počítačové sítě je potřeba provést nastavení některých důležitých parametrů - provést konfiguraci sítě

IP adresa počítače - číselná IP adresa síťového rozhraní počítače, kterou lze zadat ručně (např. podle vnitřních pravidel organizace) nebo získat automaticky z DHCP serveru - Např. adresa 192.168.0.25

Maska (pod)sítě - počet bitů, zadané ve formě fiktivní IP adresy, ve kterých se mají shodovat adresy počítačů patřící do stejné lokální sítě - Např. 255.255.255.0 znamená shodu ve 24 bitech

Výchozí brána - IP adresa směrovače, který připojuje lokální síť k rozlehlé síti (Internetu) - Např. 192.168.0.254 - směrovač patří do stejné skupiny adres (stejné sítě) jako adresa počítače

Adresa(y) serveru(ů) DNS - IP adresa(y) počítače(ů) v rozlehlé síti (Internetu), které zajistí překlad jmenných adres (doménových jmen) na číselné adresy. Adresy serverů DNS nemusí být (obvykle ani nebývají) ze stejné skupiny adres jako adresa počítače - Např. 138.175.10.38 či 138.175.10.34

Kdyby byl počítač nastaven špatně (v rozporu s pravidly místní sítě) sám nebude moci komunikovat s ostatními počítači, může i znemožnit komunikaci ostatních počítačů

 

 ADSL modem

Jiný než ADSL modem není možné použít

K počítači se připojuje buď přes USB port (zásuvku), Ethernet (port RJ-45), nebo ve formě PCI karty

Sám o sobě nedokáže poskytovat připojení více než jednomu počítači

 

Spojení lokálních sítí (LAN) umožňuje počítačům vzájemně komunikovat

vytváří se tak inter-network (inter = mezi, network = síť), zkráceně internet (s malým i na začátku)

Pojem Internet (s velkým I na začátku) pak představuje označení jedné konkrétní, celosvětové, sítě

Firemní (lokální) síť je pak připojena k Internetu prostřednictvím firmy poskytující připojení k Internetu

ISP – Internet Service Provider

 

V rámci rozsáhlé sítě (Internetu) jsou stanovena pravidla pro komunikaci mezi komunikujícími uzly (počítači)

pravidla jsou rozdělena do skupin (vrstev) a označují se jako protokoly

sada (skupina) v současnosti používaných protokolů se nazývá protokoly TCP/IP

odvozeno od dvojice podstatných protokolů

IP (Internet Protocol) a TCP (Transmission Control Protocol)

pravidla rozdělena do čtyř vrstev, pro každou vrstvu jsou pak typické protokoly

 

IP adresa je konstruována podobně jako telefonní čísla (kód země / města / ústředny / účastnické číslo) – je přidělena správcem sítě

 

 

V rámci lokální (podnikové) sítě komunikují uzly sítě mezi sebou pomocí opakovačů resp. přepínačů

¡na základě fyzické (MAC) adresy jsou data předávána příjemci

Chce-li komunikující uzel poslat data uzlu v jiné (lokální) síti, musí je předat směrovači (router)

spojuje dvě sítě a přenáší mezi nimi data, tj. směruje datové pakety k cíly (k příjemci)

může spojovat dvě sítě s rozdílnými technologiemi, např. sítě na bázi kroucené dvojlinky s optickými vlákny nebo drátové sítě s bezdrátovými apod.

jako směrovače jsou používány vysoce účelové počítače (zařízení) obvykle se speciálním hardwarem

optimalizovaným jak pro běžné přeposílání dat, tak pro specializované funkce jako šifrování, překlad adres apod.

používá směrovací (routovací) tabulku, která obsahuje nejlepší cesty k jistým cílům na základě jejich IP adresy

 

Cestu datového balíčku (paketu) v rozlehlé síti (Internetu) si lze představit jako cestu od uzlu k uzlu, kde jednotlivými uzly jsou směrovače (routery)

Směrovače provádějí tzv. směrování (routing) – proces určování cesty paketu v počítačové síti

pro každý datový paket najít co nejvýhodnější dopravení do místa určení (k příjemci)

každý směrovač po cestě se na základě části adresy IP rozhodne, kam paket poslat dále