Jaká data ukládáme do pc, jak jsou tyto data kódována (reprezentovana)?

Data - (jednotné číslo údaj) obvykle chápeme jako údaje, tj. číselné hodnoty, znaky, texty a další fakta zaznamenaná ve formě uspořádané posloupnosti znaků zvolené abecedy – obvykle binární řetězce

Chceme-li uložit a dále zpracovávat jakákoliv data v počítači, je potřeba je vhodným způsobem zakódovat do binární soustavy. Najít pro každý typ dat vhodný kód K

Kód je prosté (vzájemně jednoznačné) zobrazení množiny kódovaných údajů X do množiny kódových slov X´

Nejčastějšími formáty dat v podnikové informatice jsou

• tabulky – pevná vnitřní struktura, řádky (záznamy) – sloupce (atributy)

• text – volná vnitřní struktura, znak-slovo-věta-odstavec

• grafika – schémata, grafy, …

Soubor dat - je základní logickou a organizační jednotkou dat, která technologickým zařízením (počítači) umožňuje rozlišovat jednu sadu dat od druhé

obvykle uspořádány do vyšších celků – adresáře dat

• identifikace se skládá z názvů (pod)adresářů a názvu souboru

• obvyklé operace  založení, zobrazení, aktualizace, kopírování, přejmenování, přesun, zrušení, transformace souboru

V operačních systémech především třídy Windows se obvykle používají následující typy souborů:

txt - prostý text, např. pro Poznámkový blok

doc, .docx - text vytvořený v programu MS Word

.xls, .xlsx - tabulka (sešit) pro MS Excel

ppt, pptx - prezentace v MS PowerPoint

html, .htm, .php - webová stránka

pdf - text vytvořený v Adobe Acrobat, pro tisk

exe, .com - spustitelný, obsahuje strojové instrunkce

mp3, .vma, … - multimediální soubory (zvuk, video)

jpg, .gif, .png, .bmp - soubory s obrázky

zip, .rar - archivační (komprimované) soubory

Definuj pojem barva, co to je barva, jak barva vzniká, jaké moduly barev známe a které přístroje tyto moduly používají?

 Barva – směs záření o různých vlnových délkách. Část spektra viditelného záření, odraženého předmětem, jehož barvu posuzujeme okem pozorovatele.

Barva je závislá na mnoha okolních podmínkách:

• spektrální složení dopadajícího světla a směr jeho dopadu

• směr pohledu pozorovatele

• vlastnosti povrchu

 Barevný model RGB neboli červená-zelená-modrá (Red Green Blue)

= Aditivní způsob míchání barev používaný ve všech monitorech a projektorech (jde o míchání vyzařovaného světla), tudíž nepotřebuje vnější světlo (monitor zobrazuje i v naprosté tmě). RGB je barevný model, ve kterém je smícháno společně červené, zelené a modré světlo různými cestami k reprodukci obsáhlého pole barev

Všechny tři základní barvy:

Nejnižší intenzita - černá

Nejvyšší intenzita - bílá

Stejná intezita - šedá

 

Každá barva je udána mohutností tří základních barev. Mohutnost se udává:

• v procentech (dekadický způsob), např. (80%, 80%, 20%). Podle použité barevné hloubky jako určitý počet bitů vyhrazených pro barevnou komponentu - pro 8 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 255, pro 16 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 65535

• řetězcem šestnáctkových (hexadecimálních) cifer, kde každé základní barvě odpovídá vždy dvojice cifer v šestnáctkové soustavě

Např. řetězec "FFFF00„ znamená intenzitu červené FF (tj. 255), zelené FF (tj. 255) a modré 00 (tj. 0) -> výsledná barva je žlutá

 

CMYK = je barevný model založený na subtraktivním míchání barev (mícháním od sebe barvy odčítáme, tedy omezujeme barevné spektrum, které se odráží od povrchu).

CMYK se používá především u reprodukčních zařízení, která barvy tvoří mícháním pigmentů (např. inkoustová tiskárna).

Model obsahuje čtyři základní barvy:

• azurovou (Cyan)

• purpurovou (Magenta)

• žlutou (Yellow)

• černou (blacK), označovanou také jako klíčovou (Key)

V ideálním případě by složením C-M-Y měla vzniknout černá barva, ve skutečnosti však vzniká barva tmavě šedivá.

Černá je na rozdíl od ostatních barev černá výrazně levnější, proto většina tiskových technik používá ještě čtvrtou černou barvu

Skládání barev:

Nejnižší intenzita - bílá

Nejvyšší intenzita - černá

Vlastnosti pozorovatele - kvalita zraku, přizpůsobení okolnímu světlu, apod.

  

Co to je URL, a co to je webový klient... Jaký je postup zobrazení webové stránky?

Webový klient spojuje výhody klientských aplikací s webovými službami. Jedná se o aplikační program určený pro práci s daty. slouží k přesné specifikaci umístění zdrojů informací (ve smyslu dokument nebo služba) na Internetu.

Uživatel si webové stránky prohlíží pomocí (lokálního) webového klienta – internetový prohlížeč

• Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera, Chrome, …

• Zasílá požadavky na webový server

• Rozhoduje o zobrazení objektů různých typů

• Některé formáty dokáže zpracovat sám, pro jiné volá externí programy

URL = definuje doménovou adresu serveru, umístění zdroje na serveru a protokol, kterým je možné zdroj zpřístupnit.

Krátká a neměnná URL adresa:

Uvedení krátké URL adresy podpoří zájem ostatních uživatelů o odkazování na stránku.

Příliš dlouhá a lidem nesrozumitelná URL adresa naopak od odkazování spíše odrazuje.

Přítomnost klíčového slova v URL adrese může u některých vyhledávacích strojů zvýšit umístění stránky ve výsledcích hledání těchto slov.

Naopak se nedoporučuje používat v URL parametr:

ANO - http://example.cz/katalog/sede-kreslo-skladaci

NE -http://example.cz/katalog?id=432&what=B603AA60CC162C1257054003EA0EB&kat=jjdd

 

Budování zpětných odkazů

Pokud je na stránku odkazováno z jiných webů, zvyšuje se její hodnocení.

V případě Google je to PageRank, u Seznamu je to S-Rank, u Jyxo.cz je to jyxorank.

Kvalitní obsah zvyšuje šanci, že bude na web odkazováno z jiných zdrojů.

Používání description, keywords

Vhodným používáním klíčových slov v metaznačce description získá stránka v hodnocení robota další kladné body

Např: <meta name= “description“ content= “Popis stránky …“>

  

Proces zobrazení webové stránky na počítači uživatele:

1. prohlížeč převezme od uživatele adresu webové stránky

2. prohlížeč kontaktuje webový server a vyžádá si zaslání žádané webové stránky

3. server buď stránku vyhledá na disku, nebo ji dynamicky vytvoří - případně o její vytvoření požádá jiný program – interpret skriptovacího jazyka (např. PHP)

4. prohlížeč stránku převede do grafické podoby a zobrazí uživateli

5. prohlížeč si vyžádá od serveru další samostatně uložené části stránky (např. obrázky)

  

Elektronická prezentace, řečnická struktura

= přednes strukturovaného sledu myšlenek, podporovaného vizuálními pomůckami, shromážděným posluchačům

- prezentace není jen rétorika, posluchači chtějí více než slova, tj. fakta, souvislosti, příklady, schémata atd.

Odlišnosti prezentace:

1. podle účelu: hmotné věci-výrobek, nehmotné-služba

- přesto jsou pravidla pro tvorbu  prezentace

2. osobní prvek- gestikulace, postoj, pohled, hlas, jazyk

- vizuální pomůcky-přenesení myšlenky na snímky

3. používání médií - sebelepší obsah, zpracování snímků, přesvědčivá gestikulace jsou neúčelné pokud: přednášející neumí pracovat s technikou, zapomíná mluvit, zabývá se více pomůckami než posluchači

Technika nemůže nikdy nahradit osobnost řečníka

Příprava prezentace: 1 minuta prezentace tzn.30 minut přípravy

Vizuální systémy: nedílná součást každé prezentace

-data-video projektory, zpětné projektory

-funkce vizuálních systémů: pomáhají nám podpořit verbální projev

-zrychlit komunikaci směrem k posluchačům, zajistit správné pochopení

-stanovení cíle: co má být prezentací dosaženo - informovat, ukázat, vysvětlit nebo přesvědčit

Upřesňující informace-nutné znát: komu je prezentace určena, kdy prezentace proběhne, kolik času bude na prezentaci určeno, kde se bude prezentace konat,

Limitující faktory - technika, vybavení

Shromáždění podkladů - potřebné Informace a materiály k tématu, výběr důležitých údajů, stanovení hlavních bodů

Pravidla:

• 5x5 na snímku max. pět bodů, hesel či odrážek, na řádku max. pět slov, vyvarovat se dlouhých souvětí, myšlenky do hesel a rozvést slovně, nadpis max. devět slov

• patkové fonty: na nadpisy jinak ne

• čitelnost všech textů, pro zvýraznění tučný text, barevný kontrast mezi pozadím a textem, obrázky, světlejší pozadí

• Pro udržení pozornosti různé efekty, zelená, modrá, černá dobré barvy na text

 

Rastrová grafika

Podle způsobu reprezentace a kódování grafických dat rozlišujeme dva hlavní pohledy:

• Rastrová (bitmapová) grafika - v bitmapové grafice je celý obrázek popsán pomocí jednotlivých barevných bodů

• Vektorová grafika – ve vektorové grafice se obrázek popisuje pomocí geometrických objektů - křivek a mnohoúhelníků.

 

V rastrové grafice je celý obrázek popsán pomocí jednotlivých barevných bodů, které jsou uspořádány do mřížky (rastru) – bitmapy. Jeden barevný bod se označuje jako pixel (picture element, px). Počet obrazových bodů je dán jako součin počtu řádků a sloupců v rastru obrazu

 

Rozlišení udává, z kolika bodů (pixelů) se obrázek skládá, uvádí se jako:

součin počtu bodů na šířku a počtu bodů na výšku - např. 1600 × 1200 (televize, monitor……)

• Nativní („přirozené“) rozlišení – počet fyzických bodů - celkový počet bodů - např. 5 Mpx, což znamená pět milionů pixelů (obvyklé u rozlišení čipu digitálního fotoaparátu)

• počet bodů na 1 palec - 1 palec (inch) je cca 2,54 cm

PPI – body obrazu na palec (Pixels Per Inch) – používá se pro monitory, fotoaparáty apod.

DPI – tiskové body na palec (Dots Per Inch) – používá se především pro tiskárny a skenery

obvyklé hodnoty – monitor cca 100 PPI, tisk na papír i 1200 DPI

 

Barevná hloubka popisuje počet bitů použitých k popisu určité barvy nebo barvy pixelu v rastrovém obrázku

¡větší barevná hloubka zvětšuje škálu různých barev a přirozeně také paměťovou náročnost obrázku

¡např. ve Windows – 32-bitová hloubka => 24 bitů barva + 8 bitů průhlednost (256 úrovní)