- •Předmět psychologie
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie – zrození „psýché“
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Hlubinná psychologie
- •Individuální psychologie
- •Introverze, extroverze
- •Humanistická psychologie
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Standiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje
- •Piagetovo pojetí kognitivního vývoje
- •Kolbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Stupňování vědomí
- •Stavy vědomí – biologické hledisko
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Motivace
- •Ptsp – posttraumatická stresová porucha (katastrofický syndrom)
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Sociální kognice
- •Sociální schémata
- •Sociální percepce
- •Teorie komunikace
- •Metakomunikace
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Ilustrátory
- •Haptika
- •Postoje
- •Proxemika
- •Intimní
- •Předměty kolem nás
- •Verbální komunikace a neverbální složky řeči
- •Příprava vlastního mluveného projevu
- •Umění naslouchat
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Zvládání konfliktů
- •Asertivita
- •Asertivní dovednosti
- •Mýty kolem asertivity
- •Prosociální chování
- •Sociální afiliace
- •Skupina a její rozdělení
- •Velké sociální skupiny
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
- •Vidlicovitá struktura
- •Sociometrie
Teorie komunikace
z latinského comminus = společný
každé kultuře je vlastní určitý systém komunikace, který zahrnuje jazyk, specifická gesta, způsoby chování vůbec
formy komunikace
neverbální
verbální
metakomunikace
komunikační prostředky – můžeme dělit například podle smyslového orgánu, který působí
akustické (sluchové)
řeč
neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace, frázování, ...)
vizuální (zrakové)
pantomimika (mimika, gesta, postoje)
proxemika
předměty kolem nás
taktilní – haptika
olfaktorické (čichové)
cca 60 – 70 % neverbální složka a 30 – 40 % verbální složka
struktura komunikace
kdo = komunikátor
říká co = komuniké
komu = komunikant
čím = druh komunikace (slova)
prostřednictvím jakého média (mluvené řeči v bezprostředním kontaktu)
s jakým úmyslem = motivace
s jakým účinkem
Metakomunikace
sdělení se vždy nemusí krýt s obsahem, ten často vyplývá ze situace z kontextu
metakomunikace používá prostředky, které upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost
metakomunikaci můžeme hodnotit
podle situace, ve které se vyskytuje
podle typu použitého komunikačního prostředku
podle jednající osoby
podle stupně uvědomění metasignálu komunikujícím jedincem
člověk má velkou zásobu verbálních i neverbálních nástrojů, které může používat jako metasignály
Neverbální komunikace
čili mimoslovní komunikace
Mimika
mimika (výraz tváře) představuje základnu především pro vyjádření emocí
zajišťuje jí velké množství mimických svalů
obličejovou část rozdělujeme na 3 části
čelo a obočí
oči
nos a ústa
Zrakový kontakt
neverbální komunikace prostřednictvím pohledů je přítomna téměř v každé sociální situaci
s pomocí zrakového kontaktu člověk nejrychleji zachytí pohledem zprostředkovanou zprávu druhého a zároveň dá najevo svojí odpověď
pohledy očí jsou v rámci obličeje směřovány na trojúhelník tvořený očima a ústy
významná je délka zrakového kontaktu
naslouchající má sledovat mluvčího z 80 – 90 %
mluvčí věnuje pozornost posluchačům asi 50 % celkového času
při přerušení zrakového kontaktu musíme zvolit vhodný směr
Gesta
výrazný pohyb některé části těla – nejčastěji rukou
forma a výraz gesta závisí na temperamentu, tradici a kulturní příslušnosti jedince
symboly
signály, které mohou být přímo přeloženy do slova nebo slovních spojení
mnohé jsou specifické pro danou oblast nebo určitou kulturu a nemohou být mimo ni přesně interpretovány
Ilustrátory
taktující gesta, jsou spojeny s řečí, mohou být používány pro zdůraznění slov nebo frází, naznačení vztahů, nakreslení obrazu ve vzduchu, udávání tempa událostí a rytmu mluvenému slovu
bloky
jedinec jimi dává najevo určitý odstup od okolí
ontogenetický vývoj tohoto gesta – blok nohama objevuje se až v průběhu puberty, blok rukama se objevuje už u velmi malých dětí
