Vědecká psychologie

• neurofyziologické objevy 19. století, které potvrdily závislost duševního dění na činnosti mozku, vedly k postupnému opouštění pojmu duše

• za vědecký byl pokládán materialistický přístup

Biologický přístup

• za počátek vědecké psychologie je považováno založení 1. Psychologického institutu roku 1879 v Lipsku –lékař a fyziolog W. Wundt

• na základě experimentů byly formulovány asociační zákony jako obecné principy psychické činnosti

• zákon podobnosti, zákon kontrastu, zákon dotyku v prostoru a čase

• z asocianismu vycházel německý psycholog Hermann Ebbinghaus

• zkoumal učení a paměť pro slovní látku

Tvarová psychologie

• vzniká v Německu koncem 19. století

• M. Wertheimer, K. Koffka

• psychické celky nejsou vytvářeny spojováním, asociacemi, jednotlivých prvků, ale že existují předem – jako dobrý tvar

• předpoklad, že působí tato cílová zaměřenost, která řídí myšlenkový proces, dokazovali množstvím experimentů

• Wolfgang Kohler

• princip učení – tvůrčí řešení situace – vhledem (šimpanzi z 20. let tohoto stol.)

Behaviorální psychologie

• americký psycholog John B. Watson, poč. 20. století

• vědeckému poznání je přístupné pouze chování – behavior

• behavioristé odmítali uvažovat o duševních procesech jednotlivce , za skutečně vědecké považují jen zkoumání S-R (podnět-reakce)

• ztrácela se osobnost jedince, zajímali se pouze o vrozené a naučené formy chování – později začali připouštět existenci osobnosti jedince ... S-O-R (podnět-osobnost-reakce)

• zdůrazňování vnějších vlivů, propracování zákonitostí procesů učení, prokázání různých forem nežádoucího naučeného chování, lze se naučit na tentýž podnět reagovat lépe

Hlubinná psychologie

• vznikla v Evropě

• Sigmund Freud (1856 - 1939)

• psychoanalýza = metoda, která pomáhá nejhlubším vrstvám v nás formulovat a redukovat naše myšlenky

• základním přínosem F teorie je kombinace vývojového přístupu s principem nevědomých motivů našeho chování – nevědomí (dřímají tam pudy)

• nevědomí (zcela neviditelná vrstva osobnosti), vědomí (část, kterou si plně uvědomujeme), předvědomí (mezi N a V, obsahuje věci, které si člověk uvědomoval, zapomněl, ale může si je vybavit)

• dva základní pudy

• sexuální pud (libido) a pud smrti

• Id (ono)

• neblahé pudy, které s námi cloumají, nepřístupná část naší osobnosti, umístěna v nevědomí, schránka a zdroj pudů – vedena principem slasti

• Ego (já)

• aktivní činné já, řídí se principem reality a rozumu – dobře rozvinuté ego je známkou zdravé dospělé osobnosti

• Superego (nadjá)

• svědomí, jako celek se superego řídí principem dokonalosti a zajišťuje osobní morálku jedince

• ego – obranné mechanismy

• vytěsnění

• sublimace

• racionalizace

• regrese a fixace

• Alfréd Adler

• zabýval se vztahem člověka k práci

• Individuální psychologie

• pocit méněcennosti – pramenní z dětství

• usilování o moc

• Carl Gustav Jung (1875 – 1961)

• analytická teorie

• přejal některé termíny z psychoanalýzy, ale pojímá je jinak

• rozšířil obsah jedincova individuálního nevědomí o kolektivní nevědomí (rozšířil Freudovo vědomí, nevědomí, předvědomí o tento termín)

• KN je část nevědomí obohacená o pozitivní i negativní zkušenosti mnoha předchozích generací nejen lidských, ale dokonce i zvířecích předchůdců jedince

• archetypy = vzorce jednání

• animus (ženství) a anima (mužství)

• osobní nevědomí, vědomí, já

• rozšiřoval osobnosti podle toho zda se zaměřovali na vlastní vnitřní svět nebo na své okolí