- •Předmět psychologie
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie – zrození „psýché“
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Hlubinná psychologie
- •Individuální psychologie
- •Introverze, extroverze
- •Humanistická psychologie
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Standiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje
- •Piagetovo pojetí kognitivního vývoje
- •Kolbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Stupňování vědomí
- •Stavy vědomí – biologické hledisko
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Motivace
- •Ptsp – posttraumatická stresová porucha (katastrofický syndrom)
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Sociální kognice
- •Sociální schémata
- •Sociální percepce
- •Teorie komunikace
- •Metakomunikace
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Ilustrátory
- •Haptika
- •Postoje
- •Proxemika
- •Intimní
- •Předměty kolem nás
- •Verbální komunikace a neverbální složky řeči
- •Příprava vlastního mluveného projevu
- •Umění naslouchat
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Zvládání konfliktů
- •Asertivita
- •Asertivní dovednosti
- •Mýty kolem asertivity
- •Prosociální chování
- •Sociální afiliace
- •Skupina a její rozdělení
- •Velké sociální skupiny
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
- •Vidlicovitá struktura
- •Sociometrie
Asertivní dovednosti
osm základních asertivních dovedností
pokažená gramofonová deska
otevřené dveře
sebeotevření
volné informace
negativní asertivita
negativní dotazování
selektivní ignorování
přijatelný kompromis
Mýty kolem asertivity
mýtus ...
„hroší kůže“
„kamikadze“
„naši furianti“
„nemorální anarchie“
„Niobé“
„šikmé plochy“
„jinak už to možné není“
Prosociální chování
vyznačuje se skutky a činy, vykonávanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny (materiální či finanční) nebo sociálního souhlasu
někdy jej také nazýváme altruismem
proč pomáháme
teorie sociální výměny
sociální normy
sociální odpovědnost
empatie
kdy pomáháme – otázkou zůstává kdy jsme skutečně ochotni pomoci
efekt přihlížejícího
nejednoznačnost
strach ze sociálního omylu
kompetentnost
skupina má specifický vliv na pomoc
komu pomáháme
posuzujeme příčinu nesnází
tendence chovat se prosociálně se zvyšuje tam, kde nám na člověku záleží, máme ho rádi, vážíme si ho, vytvořili jsme si k němu závazek
snižuje se, pokud nám dotyčný nějak ublížil nebo uškodil
důležitý je také vliv pohlaví
ženy častěji pomáhají v situacích, kde je potřeba trpělivost
muži častěji pomáhají v situacích, kde je potřeba fyzická síla
Sociální afiliace
potřeba afiliace se projevuje, jako tendence být s někým, být spolu
může se projevovat mezi dvěma póly – družností a intimitou – přátelstvím a láskou
pro člověka je interakce s druhými lidmi důležitá hned z několika důvodů
ověření si, co je správné
pocity štěstí – poskytnutí úlevy
zpětná vazba
ocenění
podílení se na společném výkonu přináší uspokojení
důvěra
pocit bezpečí
je prokázáno, že ve společnosti lidí se silně redukuje úzkost – obzvlášť, je-li možný fyzický kontakt
samota a osamění
člověk si sám občas volí samotu – potřebuje přemýšlet, bilancovat, vyrovnávat se s událostmi – to pozitivně přispívá jeho psychické vyrovnanosti
vedle samoty ale člověk také prožívá stav osamění, který jej od této vyrovnanosti může naopak vzdalovat
sociální izolace (změna bydliště, odchod na kolej, ...)
emocionální izolace (člověk je sice obklopen mnoha známými, postrádá však důvěrný vztah k jinému člověku, který by mu přinášel emocionální uspokojení)
Skupina a její rozdělení
člověk nemůže žít bez kontaktu s ostatními lidmi
nejmenší skupinu tvoří dyáda
mezilidský vztah, který vzniká, když dvě osoby, které ho tvoří „v po sobě následujících situacích, na sebe působí“
malé skupiny
osoby, které se navzájem znají, navzájem spolu komunikují
formálně nebo neformálně integrovány společným cílem
do 30 – 40 osob
můžeme dělit
neformální a formální (primární a sekundární)
členské a referenční
Velké sociální skupiny
obyvatelé jednoho města, národnostní skupiny, lidé s podobným pracovním zázemím
masové jevy – davy
skupinové chování, které vzniká spontánně a vyvíjí se neplánovaně, je relativně neorganizované a nepředpověditelné a závisí na vzájemném podněcování se mezi účastníky
