Haptika

• dotek je pravděpodobně geneticky výchozím neverbálním prostředkem

• doteky mají komunikační a symbolizující schopnost

• mají různé významy a mohou být různě chápány

• nejčastější formou je podání ruky

• způsob podání (vertikálně, různé natočení ruky)

• délka stisku a jeho intenzita

• optimální stisk má být tedy přiměřeně pevný a dlouhý (max. 5 vteřin)

Postoje

• celkovým držením těla (postoji) se zabývá posturologie

• složka neverbální komunikace, která těsně koresponduje s fyzickým a psychickým stavem člověka

• prvek, který je také indikátor našeho zájmu či nezájmu

• zájem – naklonění, nakročení

• nezájem – odklonění, přeorientování zájmu jinam

• pohodlné opření do židle či křesla – otevřenost informacím

• kopírování postojů – lidé si při vzájemné interakci rozumějí

Proxemika

• sdělování prostřednictvím rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm

• Edward T. Hall – čtyři hlavní rozměry – zóny osobního prostoru

• Intimní

• užší zóna intimního prostoru (15 cm a méně)

• širší zóna intimního prostoru (15 až 45 cm)

• osobní (45 až 120 cm)

• společenská (120 až 370 cm)

• veřejná (370 cm a více)

• na základě orientace v prostoru rozeznáváme například společenský status nebo jeho akceptování ostatními členy

• rozmístění kolem stolu (2 osoby)

• tváří v tvář

• „přes roh“

• vedle sebe

• šikmo proti

• velké stoly – rozmístění lidí kolem

• tvůrčí porady – nikdo se neubude bát mluvit

• kruhový, oválný

• pokud chceme udílet příkazy a eliminovat jakýkoli odpor

• stůl tvaru T, „hadice“

• forma „tribunálu“ je proměnlivá

• buď chrání – veletrhy

• při obhajování

• tvar stolu U

• nekompromisní pojetí „banketu“ – připomíná atmosférou T

• uvolněnost „podkovy“ – připomíná atmosféru oválného stolu

Předměty kolem nás

• oblečení

• vliv má na věk, pohlaví, národnost, roční období, příležitost, momentální náladu, ...

• automobil

• převzal povahu symbolu společenského postavení

Verbální komunikace a neverbální složky řeči

Řeč

• specifickým lidským prostředkem dorozumívání

• důležitý je obsah a charakteristiky řeči

• verbální komunikace spočívá v různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i odesílatele sdělení

• slovo má současně dva významy

• slovníkový – denotativní

• osobní – konotativní

• komunikace probíhá nejméně ve dvou významových liniích

• tematická – obsahová

• interpretační – smyslová (jaký má smysl)

• hlavní podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá, umění vyhnout se chybám

• chyby ze strany výdejce informace

• nesrozumitelnost vyjádřené myšlenky

• používání slov, kterým příjemce nerozumí

• používání mnohovýznamových slov nebo neurčitých výrazů

• nerespektování zpětné vazby

• nesoulad mezi verbální a neverbální informací

• bílý šum

• chyby ze strany příjemce informace

• nepozornost či nezájem

• citové předsudky příjemce ke sdělení

• chybám se můžeme vyhnout za pomoci určitých opatření

• redundance (nadbytečnost) – totéž říkáme jinak (z jiného pohledu)

• respektování kontextu

• je nutné zajistit si potřebnou pozornost a adekvátní zpětnou vazbu

• uvést do souladu všechny složky komunikace

• za neporozumění odpovídá vždy ten, kdo informaci podává

• nezáleží pouze co říkáme, ale také jak to říkáme

• jazykovou kulturu jedince můžeme považovat za specifickou vlastnost osobnosti

• základním předpokladem kultivovaného vyjadřování je správná výslovnost – technika mluveného projevu – skládá se ze tří základních částí

• respirace – dýchání

• fonace – tvoření hlasu

• artikulace – tvoření hlásek

• technika dýchání

• vědomé řízení dýchání

• odstranit nadbytečné svalové napětí – propojení dýchání hrudního a bráničního

• tvoření hlasu

• hlas tvoříme pomocí výdechového proudu v hrtanu rozkmitáním hlasivek – tak vzniká základní tón, který má určitou výšku a sílu

• znělost a barvu získáváme v rezonančních dutinách

• je nutné správně posadit hlas

• tvoření hlásek a jejich výslovnost

• na tom se podílejí mluvidla – rty, jazyk, spodní čelist, zuby, dásňový výstupek, tvrdé a měkké patro

• zvukové prostředky mluveného projevu

• modulovací síly hlasu = kladení přízvuku

• modulace výšku hlasu (intonace)

• modulace tempa

• frázování projevu

• hlas by měl být středně silný, tempo ani rychlé, ani příliš pomalé

• projev doplňujeme přiměřenou mimikou, gestikulací a dalšími prostředky neverbální komunikace, ale i zde musíme najít vhodnou míru