- •Předmět psychologie
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie – zrození „psýché“
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Hlubinná psychologie
- •Individuální psychologie
- •Introverze, extroverze
- •Humanistická psychologie
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Standiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje
- •Piagetovo pojetí kognitivního vývoje
- •Kolbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Stupňování vědomí
- •Stavy vědomí – biologické hledisko
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Motivace
- •Ptsp – posttraumatická stresová porucha (katastrofický syndrom)
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Sociální kognice
- •Sociální schémata
- •Sociální percepce
- •Teorie komunikace
- •Metakomunikace
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Ilustrátory
- •Haptika
- •Postoje
- •Proxemika
- •Intimní
- •Předměty kolem nás
- •Verbální komunikace a neverbální složky řeči
- •Příprava vlastního mluveného projevu
- •Umění naslouchat
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Zvládání konfliktů
- •Asertivita
- •Asertivní dovednosti
- •Mýty kolem asertivity
- •Prosociální chování
- •Sociální afiliace
- •Skupina a její rozdělení
- •Velké sociální skupiny
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
- •Vidlicovitá struktura
- •Sociometrie
Haptika
dotek je pravděpodobně geneticky výchozím neverbálním prostředkem
doteky mají komunikační a symbolizující schopnost
mají různé významy a mohou být různě chápány
nejčastější formou je podání ruky
způsob podání (vertikálně, různé natočení ruky)
délka stisku a jeho intenzita
optimální stisk má být tedy přiměřeně pevný a dlouhý (max. 5 vteřin)
Postoje
celkovým držením těla (postoji) se zabývá posturologie
složka neverbální komunikace, která těsně koresponduje s fyzickým a psychickým stavem člověka
prvek, který je také indikátor našeho zájmu či nezájmu
zájem – naklonění, nakročení
nezájem – odklonění, přeorientování zájmu jinam
pohodlné opření do židle či křesla – otevřenost informacím
kopírování postojů – lidé si při vzájemné interakci rozumějí
Proxemika
sdělování prostřednictvím rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm
Edward T. Hall – čtyři hlavní rozměry – zóny osobního prostoru
Intimní
užší zóna intimního prostoru (15 cm a méně)
širší zóna intimního prostoru (15 až 45 cm)
osobní (45 až 120 cm)
společenská (120 až 370 cm)
veřejná (370 cm a více)
na základě orientace v prostoru rozeznáváme například společenský status nebo jeho akceptování ostatními členy
rozmístění kolem stolu (2 osoby)
tváří v tvář
„přes roh“
vedle sebe
šikmo proti
velké stoly – rozmístění lidí kolem
tvůrčí porady – nikdo se neubude bát mluvit
kruhový, oválný
pokud chceme udílet příkazy a eliminovat jakýkoli odpor
stůl tvaru T, „hadice“
forma „tribunálu“ je proměnlivá
buď chrání – veletrhy
při obhajování
tvar stolu U
nekompromisní pojetí „banketu“ – připomíná atmosférou T
uvolněnost „podkovy“ – připomíná atmosféru oválného stolu
Předměty kolem nás
oblečení
vliv má na věk, pohlaví, národnost, roční období, příležitost, momentální náladu, ...
automobil
převzal povahu symbolu společenského postavení
Verbální komunikace a neverbální složky řeči
Řeč
specifickým lidským prostředkem dorozumívání
důležitý je obsah a charakteristiky řeči
verbální komunikace spočívá v různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i odesílatele sdělení
slovo má současně dva významy
slovníkový – denotativní
osobní – konotativní
komunikace probíhá nejméně ve dvou významových liniích
tematická – obsahová
interpretační – smyslová (jaký má smysl)
hlavní podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá, umění vyhnout se chybám
chyby ze strany výdejce informace
nesrozumitelnost vyjádřené myšlenky
používání slov, kterým příjemce nerozumí
používání mnohovýznamových slov nebo neurčitých výrazů
nerespektování zpětné vazby
nesoulad mezi verbální a neverbální informací
bílý šum
chyby ze strany příjemce informace
nepozornost či nezájem
citové předsudky příjemce ke sdělení
chybám se můžeme vyhnout za pomoci určitých opatření
redundance (nadbytečnost) – totéž říkáme jinak (z jiného pohledu)
respektování kontextu
je nutné zajistit si potřebnou pozornost a adekvátní zpětnou vazbu
uvést do souladu všechny složky komunikace
za neporozumění odpovídá vždy ten, kdo informaci podává
nezáleží pouze co říkáme, ale také jak to říkáme
jazykovou kulturu jedince můžeme považovat za specifickou vlastnost osobnosti
základním předpokladem kultivovaného vyjadřování je správná výslovnost – technika mluveného projevu – skládá se ze tří základních částí
respirace – dýchání
fonace – tvoření hlasu
artikulace – tvoření hlásek
technika dýchání
vědomé řízení dýchání
odstranit nadbytečné svalové napětí – propojení dýchání hrudního a bráničního
tvoření hlasu
hlas tvoříme pomocí výdechového proudu v hrtanu rozkmitáním hlasivek – tak vzniká základní tón, který má určitou výšku a sílu
znělost a barvu získáváme v rezonančních dutinách
je nutné správně posadit hlas
tvoření hlásek a jejich výslovnost
na tom se podílejí mluvidla – rty, jazyk, spodní čelist, zuby, dásňový výstupek, tvrdé a měkké patro
zvukové prostředky mluveného projevu
modulovací síly hlasu = kladení přízvuku
modulace výšku hlasu (intonace)
modulace tempa
frázování projevu
hlas by měl být středně silný, tempo ani rychlé, ani příliš pomalé
projev doplňujeme přiměřenou mimikou, gestikulací a dalšími prostředky neverbální komunikace, ale i zde musíme najít vhodnou míru
