Internetové zdroje:

Exegeze, [citováno 26. února 2010]. Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Exegeze.

Sobek,T. Savignyho teorie interpretace [citováno 2. března 2010]. Dostupný z http://teorieprava.blogspot.com/2009/08/savignyho-teorie-intepretace.html.

KFS FF UK (Portál elektronických zdrojů UK) [citováno 1. března 2010]. Dostupný z http://umlaufoviny.com/FHS/Identita/texty/gadamer_prehled.pdf.

Jiné zdroje:

HLOUCH, L. Teorie a realita právní interpretace. Disertační práce. 2007/8, s. 19. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Miloš Večeřa.

Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ze dne 30.10.1991.

Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb. trestní zákoník.

Vláda ČR a Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 286/2009 Sb.změna exekučního řádu a dalších předpisů ze dne 6.4.2009.

1 Interpretaci práva ovládají dva principy, a to nutnost nalezení jednoznačného řečení interpretem a požadavek jednotného řešení. Více k těmto principům WINTR, J. K hermeneutice v právní vědě a v historiografii. Právník, 2006, č. 9. s. 993.

2 HLOUCH, L. Teorie a realita právní interpretace. Disertační práce. 2007/8, s. 19. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Miloš Večeřa.

3 HENDRYCH, D. et al. Právnický slovník. 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 295.

4 tamtéž, s. 785 a s. 795.

5 Z jazykového výkladu dovozuji, že interpretaci v právu je možno rozumět proces výkladu v oblasti práva srov. GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 44.

6 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 362.

7 KUBŮ, L. et al. Teorie práva. Praha : Linde, 2007. s. 113.

8 PĚCHA, F. Několik úvah o přirozeném právu a právním pozitivismu v souvislosti s návrhem nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2010, , č. 24. s. 885 a násl.

9 Převzato z GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 40.

10 ROUČEK, F. Výklad a použití zákonů v praksi. Praha : A. Hubínek, 1941. s. 55.

11 Převzato z GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 40.

12 OSINA, P. České právní myšlení a logika – minulost a perspektivy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 25.

13 HANUŠ, L. Gustav Radbruch – o napětí mezi spravedlností a právní jistotou. Právní rozhledy, 2009, č. 16. s. 579.

14 KLOKOČKA, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky. Politologický časopis, 1994. č. 2. s. 4.

15 ELIÁŠ, K., Historickoprávní škola a dnešek - k stému výročí smrti Adolfa Exnera. Právní rozhledy, 1994, č. 9. s. 314 a násl.

16 ELIÁŠ, K., Historickoprávní škola a dnešek - k stému výročí smrti Adolfa Exnera. Právní rozhledy, 1994, č. 9. s. 314 a násl.

17 blíže k postmodernismu BOGUSZAK, J. Právo a postmoderní situace. Právník, 2005, č.11. s. 1201 a násl.

18 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 41.

19 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 361.

20 WEINBERGER, O. Norma a instituce (úvod do teorie práva). Přeložil Pavel Hungr, Brno : Masarykova Univerzita v Brně, 1995. s. 157.

21 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 361.

22 ŠMÍD, M. Tvorba a interpretácia práva v Kanade. Bratislava : Charis, 1996. s. 20.

23 KÜHN, Z. Iura novit curia: aplikace starého principu v nových podmínkách. Právní rozhledy, 2004, č. 8. s. 296.

24 Usnesení Ústavního soudu ze dne 26.2.1998, sp.zn. II. ÚS 249/97.

25 Nález Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp. zn. I. ÚS 523/07.

26 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004.

27 Nález Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp. zn. I. ÚS 523/07.

28 více k výkladovým pravidlům a zásadám projevů vůle TELEC, I. Sjednocování práva jednotným výkladem projevů vůle. Právní rozhledy, 2005, č. 2. s. 39 a násl.

29 ŠVESTKA, J. et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 322.

30 více k základnímu principu výkladu smluv, jimž je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy Nález Ústavního soudu ze dne 14.4.2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2005, sp.zn. 22 Cdo 2531/2005.

31 Podle kanadské právní teorie a kanadského práva jsou zpravidla ustanovení zákona, citace a precedenty subsidiárním postavení vůči legislativě, aplikující principy přirozeného práva a fakticky existující zákonné právo srov. ŠMÍD, M. Tvorba a interpretácia práva v Kanade. Bratislava : Charis, 1996. s. 21.

32 WAGNEROVÁ, E. Otázka možnosti uplatnění precedentu v českém právním řádu. Právní rozhledy, 2000, č. 1. s. 1.

33 TELEC, I. Metodika výkladu právních předpisů. 2. vyd. Brno : Doplněk, 2001. s. 13.

34 CHYBA, J. Úvaha o jednoznačnosti zákonů. Právní rozhledy, 1998, č. 10. s. 517.

35 Garantem ochrany subjektivních práv je soud, neboť ze státních orgánů jsou k ochraně subjektivních občanských práv v případě jejich ohrožení či porušení povolány zásadně soudy (§ 4 ObčZ , § 7 odst. 1 OSŘ , čl. 36 odst. 1 LZPS) ŠVESTKA, J. et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 322.

36 SOBEK, T. Argumenty teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 212.

37 tamtéž, s. 212.

38 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

39 srov. Účel trestního zákoníku, jako základního kodexu trestního práva hmotného, vyplývá z konkrétních ustanovení trestního zákoníku a je jím nepochybně ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, zájmů společnosti a ústavního zřízení České republiky, a to prostředky trestního práva ŠÁMAL, P. et al. Trestní zákoník. 1.vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 27, nebo Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb. trestní zákoník.

40 KNAPP,V. Interpretace v právu. Stát a právo, 1989, č. 27. s. 11 – 13.

41 VEČEŘA, M. et al. Základy teorie práva. 2. nezměněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 65.

42 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 44-45.

43 ALEXY, R. Recht, Vernunft, Diskurs. Studien zur Rechtsphilosophie. Frankfurt am Main : Suhrkamp, 1995. s. 119.

44 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 364.

45 tamtéž, s. 366.

46 Podle Dworkina má každý právní problém jediné správné řešení, které je však těžko dosažitelným ideálem. Podrobněji k myšlenkám Ronalda Dworkina in WINTR, J. K hermeneutice v právní vědě a v historiografii. Právník, 2006, č. 9. s. 993 a násl.

47 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 366.

48 Stanovisko Ústavního soudu ze dne 12.9.2006, sp. zn. Pl. ÚS-st.23/06.

49 KNAPP, V. Teorie práva. Praha : C.H. Beck, 1995. s. 169.

50 HENDRYCH, D. et al. Právnický slovník. 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 785.

51 Exegeze, [citováno 26. února 2010]. Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Exegeze.

52 PJAJČÍKOVÁ, P. K rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR aneb důsledné dodržování dělby moci – brána demokracie. Právní rozhledy, 2008, č. 6. s. 222.

53 Na interpretaci hodnotící resp. hodnotové je plně založena účeloslovně hodnotová právní věda (teleologicko-axiologická jurisprudence), která zaujímá vůdčí a stěžejní úvahovou roli právnickou. Je tomu tak proto, že filozofickou podstatou práva je právní dobro ve významu objektivní spravedlnosti , jíž se je nutno alespoň přibližovat TELEC, I. Sjednocování práva jednotným výkladem projevů vůle. Právní rozhledy, 2005, č. 2. s. 39.

54 srov. Výsledkem výkladu je tzv. interpretační akt, což je vlastně rozhodnutí o tom, jak na daný případ interpretovat obecnou právní normu (právní normy) VEČEŘA, M. et al. Základy teorie práva. 2. nezměněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 63.

55 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 369.

56 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 369.

57 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 370.

58 Pro nadstandardní metody interpretace je společná argumentace e ratione legis – argumentace “rozumem“ zákona, tj. jeho smyslem, duchem, účelem BOGUSZAK, J., ČAPEK, J., GERLOCH, A. Teorie práva. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 186.

59 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 373.

60 Prof. Telec považuje jazykový výklad za vnějškovou jevovou stránku právního předpisu, z čehož pak vyplývá omezená vědecká a vypovídací hodnota této metody TELEC, I. Metodika výkladu právních předpisů. Brno : Karbo, 2001. s. 13.

61 Usnesení Ústavního soudu ze dne 13.10.2005, sp. zn. III. ÚS 494/05.

62 Více k právovědným pravidlům aplikace jazykového výkladu TELEC, I. Metodika výkladu právních předpisů. 2. vyd. Brno : Doplněk, 2001. s. 20-21., srov. BOGUSZAK, J., ČAPEK, J., GERLOCH, A. Teorie práva. Praha : Eurolex Bohemia, 2001. s. 151.

63 BOGUSZAK, J., ČAPEK, J., GERLOCH, A. Teorie práva. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 183.

64 Pojem „zvláštní argumenty právní logiky“ lze podrobit kritice, neboť logika je totiž bez přívlastků a žádné zvláštní právní argumenty nemá TELEC, I. Sjednocování práva jednotným výkladem projevů vůle. Právní rozhledy, 2005, č. 2. s. 39. Proto se také hovoří spíše o argumentech právní rétoriky.

65 Formální logika je vědou, která se zabývá formální analýzou našeho myšlení, zvláště pak jeho speciální formou, kterou je usuzování a dokazování. Dále se zabývá zjišťováním, které z myšlenkových operací jsou platné nezávisle na svém obsahu, pouze na základě formy STEINER, M. Proč by právník měl znát logiku?. Právní rozhledy, 2000, č. 8. s. 349.

66 KNAPP, V. GERLOCH, A. Logika v právním myšlení. Praha : Eurolex Bohemia, 2001. s. 211.

67 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

68 HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha : Linde, 2003. s. 18.

69 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 374.

70 TELEC, I. Metodika výkladu právních předpisů. 2. vyd. Brno : Doplněk, 2001. s. 22.

71 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 375.

72 WEINBERGER, O. Logika. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 195.

73 HANUŠ, L. K argumentaci „a fortiori“ a její teleologické povaze. Právní rozhledy, 2008, č. 24. s. 911.

74 TELEC, I. Sjednocování práva jednotným výkladem projevů vůle. Právní rozhledy, 2005, č. 2. s. 39 a násl.

75 srov. HANUŠ, L. K argumentaci „a fortiori“ a její teleologické povaze. Právní rozhledy, 2008, č. 24. s. 911 a násl.

76 srov. BOGUSZAK, J., ČAPEK, J., GERLOCH, A. Teorie práva. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 184.

77 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

78 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 374.

79 KUBŮ, L. et al. Teorie práva. Praha : Linde, 2007. s. 121.

80 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 376.

81 HENDRYCH, D. et al. Právnický slovník. 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 259 srov. BOGUSZAK, J., ČAPEK, J., GERLOCH, A. Teorie práva. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 186.

82 Jedním z předpokladů je také to, že „v jednom myšlenkovém schématu, jedné tradici má koherentní text či předmět jeden smysl, ne více možných protichůdných smyslů“ WINTR, J. K hermeneutice v právní vědě a v historiografii. Právník, 2006, č. 9. s. 993 a násl.

83 KUBŮ, L. et al. Teorie práva. Praha : Linde, 2007. s. 123. srov. Nález Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp.zn. Pl. ÚS 21/96.

84 Stanovisko Ústavního soudu ze dne 21.5.1996, sp.zn. Pl. ÚS-st.-1/96.

85 PULKRÁBEK, Z. K problému otevřenosti (psaného) práva a možnostem jeho dotváření. Právník, 2000, č. 11. s. 1037 a násl.

86 HOLLÄNDER, P. Filosofie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 85.

87 HANUŠ, L. K argumentaci teleologickým výkladem (vázanosti soudce zákonem). Právní rozhledy, 2007, č. 7. s. 233.

88 HANUŠ, L. K „zdánlivému“ přesahu soudní moci v relaci k moci zákonodárné ( aneb do jaké míry lze teleologickým výkladem korigovat interpretační výsledek plynoucí ze slovního vyjádření právní normy). Právník, 2005, č. 9.s. 983.

89 HOLLÄNDER, P. Filosofie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 82.

90 ŠÁMAL, P. et al. Trestní zákoník. 1.vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 8.

91 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 42.

92 Více k verbální komunikaci mezi zákonodárcem a interpretem resp. adresátem právní normy HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 42.

93 FILIP, J. Ústavní právo České republiky 1. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. Brno : Masarykova univerzita, 2003. s. 316.

94 WEINBERGER, O. Norm und Institution (Eine Einführung die Theorie des Rechts). Wien : Manz Verlag, 1988. s. 165.

95 Usnesení Ústavního soudu ze dne 18.1.2006, sp.zn. III. ÚS 380/05.

96 I korektně přijatý interpretační závěr podložený argumentací a fortiori je posléze třeba řádně konfrontovat s výsledkem výkladu získaným na základě ostatních výkladových metod, vzhledem k tomu, že i zde jde o mnohovrstevnatou myšlenkovou operaci, v níž se jednotlivé metody vzájemně kombinují a doplňují s tím, že žádná nedisponuje a priori vypovídací předností. Měřitelnou exaktní vypovídací schopnost jednotlivých argumentačních konfigurací stanovit není možné. Rozhodujícím je tedy toliko racionální diskurz, při němž jde o poznání struktury argumentačního pole a vzájemných vazeb jejích jednotlivých prvků. HANUŠ, L. K argumentaci „a fortiori“ a její teleologické povaze. Právní rozhledy, 2008, č. 24. s. 911 a násl.

97 Nález Ústavního soudu ze dne 3.4.2008, sp.zn. I. ÚS 188/08.

98 WEINBERGER, O. Základy právní logiky. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993. s. 234.

99 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 378.

100 BOGUSZAK, J., ČAPEK, J., GERLOCH, A. Teorie práva. 2. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2004. s. 187.

101 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2003, sp. zn. 25 Cdo 789/2003, více k závaznosti judikatury Evropského soudu pro lidská práva KÜHN, Z. K otázce závaznosti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro domácí soudnictví. Právní rozhledy, 2005, č.1. s. 1 a násl.

102 více k závaznosti judikatury Soudního dvora EU in KOMÁREK, J. Bobek, M., Koho vážou rozhodnutí ESD o předběžných otázkách? – 2. část. Právní rozhledy, 2004, č. 20. s. 752 a násl.

103 HARVÁNEK, J. et al. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 370.

104 Nález Ústavního soudu ze dne 25.11.1999, sp. zn. III. ÚS 470/97, srov. Nález Ústavního soudu ze dne 25.1.2005, sp. zn. III. ÚS 252/04.

105 K míře vázanosti soudce určitými pravidly při rozhodování konkrétních případů GERLOCH, A., TRYZNA, J. Nad vázaností soudce zákonem z pohledu některých soudních rozhodnutí. Právní rozhledy, 2007, č. 1. s. 23.

106 HANUŠ, L. K míře závaznosti soudní judikatury. Právní rozhledy, 2007, č. 16. s. 575.

107 ALEXY, R. A Theory of Legal Argumentation: The Theory of Rational Discourse as Theory of Legal Justification. Oxford : Clarendon Press, 1989. s. 277 a násl.

108 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.5.2003, sp.zn. 5 Tdo 504/2003.

109 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

110 více k závaznosti judikatury v našem právním systému HANUŠ, L. K míře závaznosti soudní judikatury. Právní rozhledy, 2007, č. 16.s. 575 a násl.

111 KÜHN, Z. Nová koncepce normativity judikatury obecného soudnictví na pozadí rozhodnutí Ústavního soudu. Právní rozhledy, 2001, č. 6. s. 265 a násl.

112 Nález Ústavního soudu ze dne 24.2.2004, sp. zn. I. ÚS 654/03.

113 Nález Ústavního soudu ze dne 17.8.2005, sp.zn. I. ÚS 403/03.

114 Nález Ústavního soudu ze dne 20.9.2006, sp.zn. II. ÚS 566/05.

115 Stanovisko Ústavního soudu ze dne 21.5.1996, sp.zn. Pl. ÚS-st.-1/96.

116 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

117 KUBŮ, L. et al. Teorie práva. Praha : Linde, 2007. s. 115.

118 Nález Ústavního soudu ze dne 21.1.2010, sp.zn. II. ÚS 1812/09. srov. Nález Ústavního soudu ze dne 3.3.2005, sp.zn. III. ÚS 686/04, Nález Ústavního soudu ze dne 18.3.1997, sp.zn. I. ÚS 70/96, Nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2005, sp.zn. III. ÚS 561/04.

119 Samotnou pravomoci Ústavního soudu rozhodovat resp. posuzovat ústavnost či protiústavnost ústavních zákonů se velmi podrobně zabývá Zdeněk Kühn in KÜHN, Z. Nad nálezem Ústavního soudu ve věci protiústavního „ústavního“ zákona č. 195/2009 Sb. Právní rozhledy, 2010, č. 1. s. 20 a násl.

120 Nález Ústavního soudu ze dne 11.6.2003, sp.zn. Pl. ÚS 11/02.

121 HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha : Linde, 2003. s. 82.

122 KLÍMA, K. Interpretace práva ústavními soudy. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 10-11.

123 Nález Ústavního soudu ze dne 19.10.2004, sp. zn. I. ÚS 18/04.

124 K nutnosti vyrozumět procesně zastoupeného účastníka o nařízeném jednání se vyjádřil i Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.1.1993, sp. zn. 3 Cdo 132/92.

125 GRONDIN, J. Úvod do hermeneutiky. Praha : Oikoymenh, 1997. s. 36.

126 HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha : Linde, 2003. s. 82.

127 Sobek,T., Savignyho teorie interpretace [citováno 2. března 2010]. Dostupný z http://teorieprava.blogspot.com/2009/08/savignyho-teorie-intepretace.html.

128 SAVIGNY, F. C. System des heutigen Römischen Fechte. Erster Band, Berlin : Veit & Comp, 1840. s. 214.

129 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 71.

130 GADAMER, H.-G., Platos dialektische Ethik. Hamburg : Felix Meiner, 1983. srov. KFS FF UK (Portál elektronických zdrojů UK) [citováno 1. března 2010]. Dostupný z http://umlaufoviny.com/FHS/Identita/texty/gadamer_prehled.pdf

131 STUDNICKI, T. G. Der Vorverständnisbegriff in der juristischen Hermeneutik. ARSP, 1987. s. 479.

132 Zájem o hermeneutiku jakožto nauku o rozumění textů rozproudila větev německého myšlení počínající Schleiermachem a Diltheyem a vrcholící v druhé polovině 20. století filozofickým učením Gadamerovým. WINTR, J. K hermeneutice v právní vědě a v historiografii. Právník, 2006, č. 9. s. 993.

133 GADAMER, H.-G. Wahrheit und Methode. Tübingen : J.C.B. Mohr, 1965. s.246.

134 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 72.

135 Normativní teorie práva je jednou ze škol ve vývoji právního myšlení, která dominovala v období mezi 1. a 2. světovou válkou na brněnské právnické fakultě. Kritizovala tradiční právní pozitivismus za metodologický synkretismus. Usilovala o přesné rozlišení normativity a reality. Přístupy této školy jsou blízké ryzí právní nauce rozvíjené H. Kelsenem v Rakousku a posléze v Německu. Hlavním představitelem byl František Weyr.

136 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 72-73.

137 HASSEMER, W. Tatbestand und Typus - untersuchungen zur strafrechtlichen Hermeneutik. Köln : Carl Heymanns Verlag, 1968. s.107.

138 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 73.

139 tamtéž, s. 74-75.

140 BARÁNY, E. Moc a právo. Bratislava : Veda, 2000. s. 178.

141 SOBEK, T. Argumenty teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 132.

142 Umění právnické spočívá ve skloubení onoho vnitřního prožitku ducha (svědomí) s rozumovou formou jeho vnějškového vyjádření (vědomí) TELEC, I. Rozum a cit. Právní rozhledy, 2003, č. 7. s. 317.

143 Např. Ivo Telec má za to, že právnické myšlení o právních principech je příkladem konvergentního, sbíhavého způsobu myšlení, které je opakem fragmentárního způsobu rozumování o osamocené liteře předpisu in TELEC, I. Právní principy a některé jiné věci. Právník, 2002, č. 6. s. 621.

144 SOBEK, T. Argumenty teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 49.

145 PERELMAN, C. OLBRECHTS-TYTECA, I. The New Rhetoric : A Treatise on Argumentation. Notre Dame : University of Notre Dame Press, 1969.s. 150.

146 KLOOSTERHNIS, H. Reconstructing Complex Analogy Argumentation in Judicial Decisions: A Pagina-Dialectical Perspektive. In Argumentation, 2005. s. 471.

147 KAPTEN, H. Legal Progress Throgh Pragma-Dialectics? Prospects Beyond Analogy and E.Contrario In Argumentation, 2005. s 504.

148 SOBEK, T. Argumenty teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 43.

149 HANUŠ, L. K argumentaci „a fortiori“ a její teleologické povaze. Právní rozhledy, 2008, č. 24. s. 911 a násl.

150 Logické teorie právní argumentace vnímají správnost jako logickou správnost, která znamená, že argumentační závěr vyplývá z premis a celé úsudkové schéma je tedy platné HLOUCH, L. Standardy správnosti v aplikační právní argumentaci. Právník, 2009, č. 4. s. 353 a násl.

151 Podrobněji k aspektům morální argumentace HANUŠ, L. Svévole, moralita a právní argumentace. Právní rozhledy, 2010, č. 4. s. 130 a násl.

152 HOLLÄNDER, P. Filosofie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 34.

153 WEINBERGER, O. Základy právní logiky. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993. s. 14.

154 SOBEK, T. Argumenty teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 43.

155 tamtéž, s. 39.

156 SOBEK, T. Argumenty teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 39.

157 tamtéž, s. 118.

158 tamtéž, s. 119.

159 RORTY, R.. Is truth a goal of enquiry? Donald Davidson versus Crispin Wright. In RORTY R. Truth and Progress: Philosophical Papers, vol. 3. Cambridge, 1998. s. 26.

160 HANUŠ, L. K míře závaznosti soudní judikatury. Právní rozhledy, 2007, č. 16. s. 575.

161 HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha : Linde, 2003. s. 32.

162 ŠVESTKA, J. et al. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 322.

163 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 149.

164 FULLER, LON L. Morálka práva. Přeložil Jiří Přibáň. 2. oprav. vyd. Praha : Oikoymenh, 1998. s. 81.

165 V určitých případech je dokonce povinností juristy (jemu ex constitutione svědčící) podložit vyvozený závěr právě morálními argumenty, má-li se vyvarovat svévole; jež je zjevně s výkonem spravedlnosti v materiálním právním státě neslučitelná a odporuje jeho konstitutivním principům HANUŠ, L. Svévole, moralita a právní argumentace. Právní rozhledy, 2010, č. 4. s. 130.

166 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 180.

167 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 180.

168 Při interpretaci práva je interpret ovlivněn i úsudkem o spravedlnosti a akceptovatelnosti zákona. Více ke spravedlnosti a ústavnosti HOLLÄNDER, P. Problém spravedlnosti. Úvaha strukturální. Právník, 1998, č. 6, s. 449 a násl.

169 Psaný zákon, jako nedává sílu přirozenému právu, tak nemůže jeho sílu zmenžíti nebo odníti, protože vůle člověka nemůže též změniti přirozenost. Jedno se však musí hluboce vštípit do vědomí lidu a právníků: mohou existovat tak nespravedlivé a obecně škodlivé zákony, že se jim musí odepřít nejen platnost, ale i právní charakter in HANUŠ, L. Gustav Radbruch – o napětí mezi spravedlností a právní jistotou. Právní rozhledy, 2009, č. 16. s. 579 a násl.

170 Nález Ústavního soudu ze dne 27.3.2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01.

171 Nález Ústavního soudu ze dne 3.3.2005, sp. zn. III. ÚS 501/04.

172 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 170.

173 Více k pojmům zákonné a nezákonné spravedlnosti HOLLÄNDER, P. Problém spravedlnosti: Úvaha strukturální. Právník, 1998, č. 6. s. 449 a násl.

174 BEZOUŠKA, P. Soudcovské dotváření práva vykračující z mezí zákona v návrhu českého občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2011, č. 1. s. 18 a násl.

175 Právním rámcem může být rozuměn výběr ze všech v úvahu přicházejících možných jednání, jež jsou právní úpravou dovolena, přikázána či zakázána HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 170.

176 Záměrem smysluplné existence práva je zajistit právní jistotu a z toho plynoucí předvídatelnost práva, tj. ve vnitřním stavu lidské bytosti dosáhnout duševního klidu a vyrovnané stále nejistotou znepokojované mysli. V ideálním případě je cílem práva generování respektu a úcty k druhým lidským bytostem bez nichž smysluplné a důstojné koexistence společenské není. (čl. 1 odst. 1 Ústavy) HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 170.

177 Nález Ústavního soudu ze dne 1.11.2007, sp. zn. III. ÚS 677/07.

178 MELZER, F. Metodologie nalézání práva. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2008. s. 179–180.

179 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 121.

180 Více k formálním a materiálním kritériím soudního dotváření soukromého práva BEZOUŠKA, P. Soudcovské dotváření práva vykračující z mezí zákona v návrhu českého občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2011, č. 1. s. 18 a násl.

181 Nález Ústavního soudu ze dne 23.5.2000, sp. zn. III. ÚS 24/99.

182 GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. In Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. s. 17.

183 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 122.

184 BEZOUŠKA, P. Soudcovské dotváření práva vykračující z mezí zákona v návrhu českého občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2011, č. 1. s. 18 a násl.

185 HANUŠ, L. Právní argumentace nebo svévole : úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 123.

186 WEINBERGER, O. České právní myšlení a logika – minulost a perspektivy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 11.

187 Jedním ze základních  právovědných pravidel aplikace jazykového výkladu je i skutečnost, že shodným výrazům nutno přikládat v celém textu předpisu shodný význam, ledaže je tím nutno výkladově odstranit zjištěnou zřejmou nesprávnost v psaní nebo počtech nebo zřejmou chybu redakční nebo tiskárenskou TELEC, I. Metodika výkladu právních předpisů. 2. vyd. Brno : Doplněk, 2001. s. 21.

188 WEINBERGER, O. Norma a instituce (úvod do teorie práva). Přeložil Pavel Hungr, Brno : Masarykova Univerzita v Brně, 1995. s. 165, nebo DAVID, L. Poznámky k teleologickému výkladu zákona. Právní rozhledy, 2006, č. 23. s. 858.

189 Více k odstranění subjektivních nejasností (pochybností), a tím tedy racionálně vyřešit významoslovný (sémantický) nebo účeloslovný (teleologický) problém obsažený v právním předpisu, a to prostřednictvím dosažení intersubjektivně srozumitel­ného funkcionalisticko-instrumentálního řešení (výkladu) TELEC, I. Metodika výkladu právních předpisů. 2. vyd. Brno : Doplněk, 2001. s. 14.

190 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2007, sp. zn. 21 Cdo 2983/2006.

191 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.5.2010, sp.zn. Cpjn 204/2009.

192 Usnesení Ústavního soudu ze dne 13.8.2002, sp. zn. III. ÚS 197/02 a Nález Ústavního soudu ze dne 31.3.2005, sp. zn. II. ÚS 557/04.

193 STAVINOHOVÁ, J. HLAVA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 552.

194 DRÁPAL, L., BUREŠ, J. et al. Občanský soudní řád – komentář. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 2571.

195 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.5.2010, sp.zn. Cpjn 204/2009.

196 Úkolem právních předpisů upravujících vyměřování a vybírání soudních poplatků je odpovídajícími sazbami poplatků zabezpečit z části úhradu nákladů, které vznikají státu srov. Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ze dne 30.10.1991.

197 Nález´Ústavního soudu ze dne 5.3.2009, sp.zn. II. ÚS 2432/08.

198 K otázce stanovení výše soudního poplatku se vyjádřil i Ústavní soud, a to tak, že obecné soudy jsou povinny brát v úvahu ústavněprávní souvislosti a také, že rozhodující pro volbu položky sazebníku není formálněprávní hledisko (žalobní petit znějící na peněžité plnění) nýbrž hledisko obsahové (předmětem řízení je realizace zástavního práva) Nález Ústavního soudu ze dne 31.3.2005, sp. zn. II. ÚS 557/04.

199 KASÍKOVÁ, M. et al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti – komentář. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 306.

200 Usnesení Ústavního soudu ze dne 31.8.2004, sp. zn. II. ÚS 150/04.

201 Vláda ČR a Poslanecká sněmovna PČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 286/2009 Sb.změna exekučního řádu a dalších předpisů ze dne 6.4.2009.

202 KASÍKOVÁ, M. et al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti – komentář. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 135.

203 tamtéž, s. 362.

204 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.1.2000, sp. zn. Cpjn 200/2005.

205 srov „Od okamžiku doručení takového usnesení je soudní exekutor oprávněn provádět všechny úkony v exekučním řízení, které nejsou vázány na jeho právní moc. Argumentem pro toto tvrzení je skutečnost, že proti usnesení o nařízení exekuce je sice přípustné odvolání, v němž však nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; EPPINGER, A., VESELÝ, J. Aplikace exekučního řádu z pohledu soudního exekutora. Právní rozhledy, 2002, č. 5. s. 206 a násl. Musím však podotknout, že podstatné je to, že námitky proti podjatosti exekutora (§ 29 odst. 5 EŘ) nemají odkladný´účinek, a proto je soudní exekutor pravomocně pověřen okamžikem doručení usnesení o nařízení exekuce k jeho rukám.

206 KURKA, V. DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha : Linde, 2004. s. 396 a násl.

207 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.1.2000, sp. zn. Cpjn 200/2005.

208 Nález Ústavního soudu ze dne 1.3.2007, sp.zn. Pl. ÚS 8/06.

209 Nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2008, sp. zn. IV. ÚS 2701/07.

210 Nastíněné principy proporcionality, zohlednění činnosti soudního exekutora, složitosti případu, nepřiměřené zásady do majetkových práv účastníků apod. je možno nalézt především v těchto rozhodnutích: Nález Ústavního osudu ze dne 1.3.2007, sp.zn. Pl. ÚS 8/06, Nález Ústavního osudu ze dne 10.3.2008, sp.zn. IV. ÚS 2701/07, Nález Ústavního osudu ze dne 17.2.2009, sp.zn. I. ÚS 684/07, Nález Ústavního osudu ze dne 2.4.2009, sp.zn. II. ÚS 476/09.

211 srov. Nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2009, sp.zn. 455/08, Usnesení Ústavního soudu ze dne 26.10.2005, sp.zn. II. ÚS 294/05, Stanovisko Ústavního soudu ze dne 12.9.2006, sp.zn. Pl. ÚS - st. 23/06.

212 Stanovisko Ústavního soudu ze dne 12.9.2006, sp.zn. Pl. ÚS - st. 23/06.

213 Nález Ústavního soudu ze dne 18.11.2009, sp.zn. II. ÚS 1056/09.

214 Povinnost obecných soudů vyhledat obecné právo ústavně konformním způsobem konstatoval i Ústavní soud: „Jedním z důsledků přímé závaznosti Ústavy České republiky jako bezprostředního pramene práva je nezbytnost ústavně konformní interpretace jednoduchého práva ze strany obecné justice.“ NEVRLKOVÁ, J. a MOLEK, P. Problém konformity při interpretaci právních norem. Právní rozhledy, 2006, č. 2. s. 4 a násl. srov. Nález Ústavního soudu ze dne 21.1.1999, sp.zn. III. ÚS 293/98.

215 DRÁPAL, L., BUREŠ, J. et al. Občanský soudní řád – komentář. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 377.

216 KASÍKOVÁ, M. et al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti – komentář. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 435.

217 Je-li smyslem a účelem exekučního řádu zrychlit a zefektivnit exekuční řízení, musí být soudnímu exekutorovi dány k dispozici všechny procesněprávní prostředky, které mu umožní provést exekuci účelně a naplnit její základní smysl, tedy uspokojit judikovaná práva oprávněných blížeji in Eppinger, A., Veselý, J., Aplikace exekučního řádu z pohledu soudního exekutora, Právní rozhledy, 2002, č. 5, s. 206 a násl.

218 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2007, sp.zn. 21 Cdo 2983/2006.

219 Nález Ústavního soudu ze dne 17.3.2009, sp.zn. 3143/08.

220 DERKA, L. Přípustnost odvolání proti výroku o nákladech řízení v tzv. bagatelních věcech, Soudní rozhledy, 2002, č. 11. s. 389.

221 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., MAZANEC, M. Občanský soudní řád – komentář. 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 1997. s. 427.

222 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2001, sp.zn. 26 Cdo 503/2001.

193