- •1. Interpretace práva 55
- •2. Druhy interpretace práva 75
- •2.1.1. Výklad autentický (tvůrce normy) 76
- •2.1.2. Legální výklad (závazný výklad zmocněného interpreta) 76
- •2.1.3. Výklad oficiální 77
- •2.1.4. Výklad orgánu aplikujícího právo 77
- •2.1.5. Výklad vědecký (doktrinální) 78
- •2.1.6. Výklad práva při uplatnění kasačního principu 78
- •2.2.1. Výklad jazykový 79
- •2.2.2. Logický výklad 81
- •2.2.3. Systematický výklad 85
- •2.2.4. Historický výklad 86
- •2.2.5. Teleologický výklad 86
- •2.2.6. Komparativní výklad 94
- •3. Interpretace práva V soudní praxi 95
- •4. Právní hermeneutika 106
- •5. Právní argumentace jako neodmyslitelná součást soudního rozhodování 112
- •6. Interpretace ustanovení zákona o soudních poplatcích 129
- •7. Zákoutí exekučního řádu a jeho novelizace 141
- •8. Ustanovení občanského soudního řádu a jejich interpretační nejasnosti 174
- •1. Interpretace práva
- •1.1. Pojem interpretace práva
- •1.2. Interpretace jako nepostradatelná disciplína
- •1.3. Interpretace práva nebo překlad
- •1.4. Interpretace práva a její zákonnost
- •§ 6A odst. 3 sop věta poslední - bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží soud zaplacený poplatek o odpovídající část (přeplatek),
- •2. Druhy interpretace práva
- •2.1. Subjekty interpretace a otázka její závaznosti
- •2.1.1. Výklad autentický (tvůrce normy)
- •2.1.2. Legální výklad (závazný výklad zmocněného interpreta)
- •2.1.3. Výklad oficiální
- •2.1.4. Výklad orgánu aplikujícího právo
- •2.1.5. Výklad vědecký (doktrinální)
- •2.1.6. Výklad práva při uplatnění kasačního principu
- •2.2. Způsob a metody výkladu práva
- •2.2.1. Výklad jazykový
- •2.2.2. Logický výklad
- •2.2.3. Systematický výklad
- •2.2.4. Historický výklad
- •2.2.5. Teleologický výklad
- •2.2.6. Komparativní výklad
- •3. Interpretace práva V soudní praxi
- •3.1. Judikatura obecných soudů (rozhodnutí a stanoviska) a její závaznost
- •3.2. Výklad práva Ústavním soudem
- •Právní hermeneutika
- •5. Právní argumentace jako neodmyslitelná součást soudního rozhodování
- •5.1. Právní argumentace
- •5.2. Právní logika
- •5.3. Argumentace teleologickou redukcí (tvrzení podpůrné)
- •5.4. Výklad práva nebo svévole
- •5.5. Tzv. Soudcovská dotvorba práva
- •6. Interpretace ustanovení zákona o soudních poplatcích
- •6.1. Řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi
- •6.2. Soudní poplatek za příslušenství při zpětvzetí žaloby ohledně jistiny
- •6.3. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva
- •7. Zákoutí exekučního řádu a jeho novelizace
- •7.1. Úkony soudních exekutorů před jejich pověřením k provedení exekuce
- •7.2. Místní nepříslušnost
- •7.3. Náhrada nákladů soudních exekutorů před nařízením exekuce
- •7.4. Zastavení exekuce a určení náhrady nákladů nyní I V kompetenci soudních exekutorů
- •7.5. Doručování písemností V exekučním řízení
- •7.6. Pojednání k novým úpravám exekučního řízení
- •8. Ustanovení občanského soudního řádu a jejich interpretační nejasnosti
- •8.1. Přípustnost odvolání proti výroku o nákladech řízení V případech rozhodnutí uvedených V ust. § 202 odst. 2 o.S.Ř.
- •8.2. Přípustnost odvolání proti doplňujícímu rozsudku a opravnému usnesení
- •Literatura
- •Internetové zdroje:
2.2.6. Komparativní výklad
Tato metoda je paradoxně spíše využívána teorii než v samotné praxi obecných soudů. Je možno podotknout, že naopak argumentace Ústavního soudu občas poukazuje na srovnání s jinými evropskými zeměmi nebo odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. 99 Z větší části vlastně nejde o interpretaci práva, ale spíše o argumentaci přesvědčovací. Srovnávacím právem se rozumí soubor cizích právních předpisů, resp. zahraničních doktrín judikatury. Zde pak nejde opomenout význam interpretačních postupů a právní argumentace v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a Soudního dvoru Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr) a dalších mezinárodních soudních institucí.100 S tím také souvisí závaznost rozhodnutí ESLP a Soudního dvora EU.
Výklad komparativní vychází povětšinou z argumentace opírající se o srovnávání postupů, které se týkají obdobných institutů, používaných v zahraničí.
Druhy interpretací lze také rozlišovat z hlediska vztahu slovního znění právního testu a zjištěným smyslem daného textu. V tomto smyslu se rozeznává výklad doslovný (adekvátní), rozšiřující (extenzivní) a zužující (restriktivní). Při použití těchto druhů výkladů je třeba dbát na to, aby takovým výkladem nebyla porušena základní práva a svobody osob.
3. Interpretace práva V soudní praxi
Bezesporu nejvýznamnějším je výklad práva soudy, a to jak soudy obecnými, tak i soudem Ústavním. Interpretace práva je neodmyslitelnou součástí rozhodovací činnosti soudů a tedy i samotného soudního rozhodnutí, neboť bez řádného výkladu by nemohlo být správně a spravedlivě rozhodováno. Taková rozhodnutí se odbornou terminologií nazývají „judikatura“. Lze také říci, že judikaturou se rozumí v soudní praxi běžně ustálený výklad práva. Judikatura dnes není tvořena pouze rozhodnutími obecných soudů. Svou vlastní judikaturu vytváří i Ústavní soud ČR, pokud se týče otázek základních práv a svobod. Na významu nabývá také judikatura nadnárodních soudních institucí, a to především Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvoru Evropské unie se sídlem v Lucemburku. V současné době je také velmi diskutovaná závaznost judikatury shora uvedených evropských soudů. Nejvyšší soud ČR k tomu uvedl, že „soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 věta před středníkem ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky). Česká republika se stala stranou Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění Protokolu č. 11 (č. 209/1992 Sb., dále jen Úmluva) dne 1.1.1993 jako nástupnický stát České a Slovenské federativní republiky a Úmluva je tak součástí právního řádu České republiky. Podle čl. 46 odst. 1 Úmluvy se vysoké smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečným rozsudkem Soudu ve všech případech, jichž jsou stranami. Znamená to, že rozsudky Evropského soudu pro lidská práva nemají povahu precedentu a jsou závazné pouze pro strany konkrétního případu“.101
Dnešní význam judikatury Soudního dvora EU má velmi blízko k fungování precedenčního práva v Anglii, což samozřejmě má vliv i na práci s judikaturou českých soudů v českém právním řádu. Jinými slovy řečeno, současná praxe Soudního dvora EU se znatelně blíží anglickému precedenčnímu právu, a to i přesto, že nikdy Soudní dvůr EU výslovně neodkáže na staré decisis či teorii precedentů, nebo na skutečnost být vázán vlastními rozhodnutími. Obecně je však evidentně následuje, čehož je důkazem i váha a četnost odkazů na předešlou judikaturu v úsecích některých rozsudků.102