2.1.5. Výklad vědecký (doktrinální) 78

2.1.6. Výklad práva při uplatnění kasačního principu 78

2.2. Způsob a metody výkladu práva 79

Při výkladu právních textů je možno využít různých metod. Metodou výkladu se rozumí způsob postupu, jimž se lze dobrat interpretač­ního výsledku - pravdivých poznatků o obsahu právní normy. Jedná se tedy o postup na základě kterého dochází ke správnému poznání obsahu právní normy. Někdy bývají metody výkladu rozdělovány na metody standardní (jazykový, logický a systematický výklad) a nadstandardní (historický, teleologický a komparativní). 79

2.2.1. Výklad jazykový 79

Jazykový výklad bývá také někdy označován jako lingvistická metoda sémantická a gramatická. Tato metoda spočívá především v objasnění významu jednotlivých slov resp. vět. Při jazykovém výkladu se vychází ze základních pravidel filologických, gramatických, morfologických a syntaktických (mluvnická stavba vět, souvislosti mezi větami, větné vazby apod.). Právní norma je zformulována v právním jazyce, který vychází z obec­ného základu spisovného jazyka, přičemž se současně vyznačuje některými zvláštnostmi. 79

Zvláštní význam má výklad sémantický a lexikální směřující k urče­ní slovního významu, obsahové stránky jednotlivých termínů a vazeb textu. Mezi některá základní pravidla jazykového výkladu patří např. skutečnosti, že není-li důvod pro to, aby byl na základě interpretace přijat zvláštní právní význam slova nebo termínu, rozumí se mu ve smyslu obecného základu spisovného jazyka nebo je-li podána definice termínu v normativním právním aktu, rozumí se mu v tomto smyslu. Co se pak týče zpřesnění výrazu, tak to může být zprostředkováno výkladem subjektu interpretace (např. v judikátu). Zde je však nutno rozlišit, zda jde o interpretaci právně závaznou či nikoliv neboť definice termínu v rozhodnutí může být i nesprávná. V takovém případě by pak při nezávaznosti daného výkladu bylo možno zpřesnění termínu učinit jinak. 79

Chápání významu slov je možné ukázat na slovech „zejména“ a „jen tehdy“. Slovo zejména se používá u demonstrativního výčtu tzn. uvádí se pouze některé příklady s vícero možných. Opačný význam mají slova „jen, jen tehdy“, která limitují výčet příkladů (možností) tzv. taxativní výčet. 80

Jazykový výklad představuje především prvotní přiblížení k aplikované právní normě. Je tedy pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu. 80

Takový závěr má oporu i v judikatuře Ústavního soudu, který konstatoval, že „neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.).“ 80

K samotné aplikaci gramatického výkladu se váží také určitá pravovědná pravidla. Mezi ty nejvýznamnější patří především: a) žádné slovo v právním předpisu nesmí být pokládáno za zbytečné, není-li interpretací dokázán opak 80

b) slovům, výrazům a pojmům v textu předpisu je nutno rozumět v tom významu, jaký mají v obecném základu spisovného jazyka, pokud není dán nutný důvod k tomu, aby byl přijat jejich odlišný (zvláštní) právní význam 80

c) definice výrazu v právním předpisu určuje jeho právní význam při výkladu daného předpisu 80

d) shodným výrazům nutno přikládat v celém textu předpisu shodný význam, ledaže je tím nutno výkladově odstranit zjištěnou zřejmou nesprávnost v psaní nebo počtech nebo zřejmou chybu redakční nebo tiskárenskou. 80