2.1.5. Výklad vědecký (doktrinální)

Takový výklad je podáván právní vědou, právní dogmatikou, v odborné a vědecké literatuře, komentářích (komentované právní předpisy), odborných článcích a časopisech. Takový výklad sice není právně závazný, avšak v praxi může mít určitý vliv na osobu interpreta resp. na interpretaci konkrétní právní normy, ale to závisí především na odborné úrovni a přesvědčivosti dané interpretace. Dobrým příkladem jsou bezesporu vydávané komentáře k jednotlivým zákonům jako je Komentář občanského soudního řádu nebo Komentář exekučního řádu apod. Pro mě osobně mnohdy nejsou komentáře k právním normám přesvědčivé, jelikož nejsou nijak odůvodněny resp. autoři nepodávají ke svým závěrům žádnou nebo dostatečně přesvědčivou argumentaci. Proto také takto podané výklady považuji spíše za velmi dobré názory, které interpretu pomůžou k utříbení případných nejasnosti. V soudní praxi se poměrně často používá odborná literatura a také se na ni odkazuje.

Naopak laický výklad může podávat víceméně kdokoliv, ale jeho význam v právní praxi je nicotný. Avšak na druhou stranu může mít nemalý vliv na právní vědomí veřejnosti např. interpretace práva v médiích.

2.1.6. Výklad práva při uplatnění kasačního principu

U principu kasace se jedná o přezkoumání instanč­ně nadřazeným (odvolacím, resp. dovolacím) soudem rozhodnutí soudu nižšího stupně. Pokud dospěje k závěru, že rozhodnutí je nesprávné, zruší je a věc vrátí instančně podřazenému soudu k dalšímu řízení. S ohledem na interpretaci práva je středem pozornosti situace, kdy soud vyšší instance shledá, že soud nižší instance posoudil věc právně nesprávně, jeho výklad práva považuje za nesprávný, resp. protiprávní. V odůvodnění, jímž ruší rozhodnutí nižšího soudu, vyslo­vuje svůj právní názor, jak by se právní text na daný případ měl vyložit (aplikovat). Ten soud jehož rozhodnutí bylo zrušeno, je tímto výkladem vázán. Je to vlastně zvláštní případ, kdy nezávislé soudy jsou při svém rozhodování vázány názorem někoho jiného resp. v daném případě názorem instančně nadřazeného soudu. Nutno ale připomenout, že tato vázanost se týká pouze konkrétního případu, nezavazuje soudy do budoucna při řešení obdobných případů, i když jejich uvažování může nepochybně ovlivnit.⁵⁷

2.2. Způsob a metody výkladu práva

Při výkladu právních textů je možno využít různých metod. Metodou výkladu se rozumí způsob postupu, jimž se lze dobrat interpretač­ního výsledku - pravdivých poznatků o obsahu právní normy. Jedná se tedy o postup na základě kterého dochází ke správnému poznání obsahu právní normy. Někdy bývají metody výkladu rozdělovány na metody standardní (jazykový, logický a systematický výklad) a nadstandardní (historický, teleologický a komparativní).⁵⁸

2.2.1. Výklad jazykový

Jazykový výklad bývá také někdy označován jako lingvistická metoda sémantická a gramatická. Tato metoda spočívá především v objasnění významu jednotlivých slov resp. vět. Při jazykovém výkladu se vychází ze základních pravidel filologických, gramatických, morfologických a syntaktických (mluvnická stavba vět, souvislosti mezi větami, větné vazby apod.). Právní norma je zformulována v právním jazyce, který vychází z obec­ného základu spisovného jazyka, přičemž se současně vyznačuje některými zvláštnostmi.

Zvláštní význam má výklad sémantický a lexikální směřující k urče­ní slovního významu, obsahové stránky jednotlivých termínů a vazeb textu. Mezi některá základní pravidla jazykového výkladu patří např. skutečnosti, že není-li důvod pro to, aby byl na základě interpretace přijat zvláštní právní význam slova nebo termínu, rozumí se mu ve smyslu obecného základu spisovného jazyka nebo je-li podána definice termínu v normativním právním aktu, rozumí se mu v tomto smyslu. Co se pak týče zpřesnění výrazu, tak to může být zprostředkováno výkladem subjektu interpretace (např. v judikátu).⁵⁹ Zde je však nutno rozlišit, zda jde o interpretaci právně závaznou či nikoliv neboť definice termínu v rozhodnutí může být i nesprávná. V takovém případě by pak při nezávaznosti daného výkladu bylo možno zpřesnění termínu učinit jinak.

Chápání významu slov je možné ukázat na slovech „zejména“ a „jen tehdy“. Slovo zejména se používá u demonstrativního výčtu tzn. uvádí se pouze některé příklady s vícero možných. Opačný význam mají slova „jen, jen tehdy“, která limitují výčet příkladů (možností) tzv. taxativní výčet.

Jazykový výklad představuje především prvotní přiblížení k aplikované právní normě. Je tedy pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu.⁶⁰

Takový závěr má oporu i v judikatuře Ústavního soudu, který konstatoval, že „neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.).“⁶¹

K samotné aplikaci gramatického výkladu se váží také určitá pravovědná pravidla. Mezi ty nejvýznamnější patří především: a) žádné slovo v právním předpisu nesmí být pokládáno za zbytečné, není-li interpretací dokázán opak

b) slovům, výrazům a pojmům v textu předpisu je nutno rozumět v tom významu, jaký mají v obecném základu spisovného jazyka, pokud není dán nutný důvod k tomu, aby byl přijat jejich odlišný (zvláštní) právní význam

c) definice výrazu v právním předpisu určuje jeho právní význam při výkladu daného předpisu

d) shodným výrazům nutno přikládat v celém textu předpisu shodný význam, ledaže je tím nutno výkladově odstranit zjištěnou zřejmou nesprávnost v psaní nebo počtech nebo zřejmou chybu redakční nebo tiskárenskou.⁶²