1. § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „SOP“) základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení,

2. § 6A odst. 3 sop věta poslední - bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží soud zaplacený poplatek o odpovídající část (přeplatek),

3. § 10 odst. 3 SOP - soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním nebo bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží soud zaplacený poplatek o odpovídající část (přeplatek).

Z výše uvedených ustanovení vznikají v soudní praxi dvě základní řešení, které je vhodné ukázat na ilustrativním příkladu.

Příklad: Byla podána žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 200 000,- Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení ve výši 20 000,- Kč). Žalobce za podanou žalobu zaplatil dle Sazebníku 8 000,- Kč. Žalobce vzal žalobu co do částky 200 000,- Kč zpět, ale na příslušenství ve výši 20 000,- Kč nadále trval.

1. Soudní poplatek se vrátí celý tj. ve výši 8 000,- Kč s ohledem na částku v jejichž výši byla žaloba vzata zpět (§ 6a odst. 3 SOP ve spojení s § 10 odst. 1 SOP), avšak bez ohledu na to, že zde zbylo příslušenství ve výši 20 000,- Kč tzn. že není bráno jako samostatný předmět řízení (§ 6 odst. 1 SOP).

2. Soudní poplatek se vrátí jen částečně tj. ve výši 7 200,- Kč, neboť v tomto případě je na příslušenství ve výši 20 000,- Kč bráno jako nový předmět řízení (§ 6 odst. 1 SOP), z nějž je třeba vybrat (vzniká poplatková povinnost) soudní poplatek ve výši 800,- Kč.

Tento odlišný postup lze spatřit v soudní praxi i v současné době a to dokonce i u jednoho soudu. Je velmi zajímavé, že samotní soudci mají rozdílný názor na tuto problematiku a odlišně interpretují daná ustanovení ve vztahu ke stejnému případu. Podrobnějšímu rozboru s hledáním správného řešení a k výkladovým aspektům uvedeného případu bude věnován prostor v další části této práce (viz. kapitola 6.2. Soudní poplatek za příslušenství při zpětvzetí žaloby ohledně jistiny).

Pokud se pak hovoří o funkci výkladu práva, tak vedle poznávací a hodnotící činnosti se zde uplatňuje i činnost rozhodovací. I zde je výsledkem nalezení právní normy, aplikovatelné na daný, konkrétní případ. Aby taková volba nebyla zcela subjektivní, i tato by měla probíhat podle určitých pravidel, vytvořených právní vědou a praxí. Výsledkem tohoto postupu je akt interpretace práva (rozhodnutí), který v případě, kdy taková inter­pretace je součástí procesu aplikace práva, se zásadním způsobem promítá do výsledného aktu aplikace práva. Takový akt interpretace práva bude vyjádřen např. v odůvodnění rozsudku soudu; na němž může být založeno celé řešení daného případu.⁵⁴

2. Druhy interpretace práva

Druhy interpretace práva se třídí do tří základních skupin:

1. podle toho, kdo podává výklad (podle subjektivní interpretace),

2. podle způsobu a metody výkladu,

3. podle rozsahu výkladu ve vztahu k textu normativního právního aktu.

2.1. Subjekty interpretace a otázka její závaznosti

V této části pouze stručně nastíním druhy interpretace, tak jak je dnešní teorie rozlišuje. Rozeznává se tedy více druhů výkladu práva, a to i podle toho kdo podává výklad práva v souladu s tím, jaký význam má jeho interpretační činnost.