
- •1. Historie genetiky - mendelismus
- •Vědět, V čem byl hlavní Mendlův přínos a kdo ho znovuobjevil
- •Vědět, V jakých případech Mendlova pravidla (zdánlivě či skutečně) neplatí
- •2. Historie genetiky – chromozomy
- •Vědět, proč I V případě vázaných genů mohou vznikat nerodičovské kombinace alel V gametách
- •3. Historie genetiky – molekulární úroveň
- •Vědět, že nositelem genetické informace může být I rna (a u koho)
- •4. Modelové organismy
- •5. Struktura a velikost genomu
- •V jakém rozmezí se pohybují velikosti genomu u různých skupin prokaryot a Eukaryot
- •6. Struktura genomu, chromozomy
- •7. Buněčný cyklus, replikace dna
- •9. Meióza, rekombinace
- •Výměna sesterských chromatid
- •10. Od genotypu k fenotypu
- •Intraalelické interakce (recesivita / dominance – úplná, neúplná dominance, kodominance)
- •Vliv prostředí na fenotyp, genetická anticipace
- •11. Mutace
- •12. Chromozomové přestavby
- •Vliv chromozómových přestaveb na průběh meiózy
- •13. Změny počtu chromozomů (genomové mutace)
- •Vzdálená hybridizace (poruchy fertility) u rostlin
- •14. Transponovatelné elementy
- •Vliv transponovatelných elementů na fenotyp
- •15. Determinace pohlaví, pohlavní chromozomy
- •Vědět, co je to Barrovo tělísko, lyonizace
- •Vědět, co je to pohlavní tělísko, kdy, jak a proč se během buněčného cyklu objevuje (tj. Vědět, co je meiotické umlčování pohlavních chromozómů a na jakém molekulárním principu je založeno)
- •16. Mimojaderná dědičnost
- •Infekční dědičnost
- •17. Genetická analýza
- •V čem spočívá rozdíl mezi přímou a zpětnou genetickou analýzou
- •Vědět, jak a proč se při testování štěpných poměrů používá chí-kvadrát test (umět jej provádět)
- •18. Genetické mapování, rekombinační mapy
- •V čem spočívá princip rekombinačního mapování u eukaryotických organizmů
- •19. Genetické mapování, cytogenetické a fyzické mapy
- •20. Sekvenování dna
- •21. Kvantitativní genetika
- •22. Populační genetika
7. Buněčný cyklus, replikace dna
charakteristika fází buněčného cyklu, kontrolní body, regulace, cykliny, cyklin-dependentní kinasy
- série procesů – duplikace a dělení buňky (z mateřské -> dceřiné)
- G1 fáze – mezi M a S fází, nejdelší a nejvíce variabilní, buňky rostou do původní velikosti
- mnoho genů vypnuto (ochrana proti novému dělení); nedostatek živin - zastavení BC, přechod do G0
- G0 fáze – aktivní buňky, nedělící se nebo specializující; po vhodné stimulace – přechod zpět do BC
- S fáze(syntetická) - replikace DNA, replikace chromozomů; každá buňka replikuje DNA během BC 1x
- G2 - krátká, hromadí enzymy - spouštějí M fázi (poškozená/nereplik. DNA brání v přechodu do M)
- M fáze – chromozomy a cytoplazma se dělí do dvou dceřiných buněk
- kontrolní body – kontrola přechodů mezi jednotlivými fázemi – postup/zastavení BC
- M kontrolní bod – buňka monitoruje úspěšné napojení vláken dělícího vřeténka
- zabránění počátku segregace chromozomů, dokud nejsou zcela připojeny k vřeténku
- G1/S k. bod – citlivý k fyziologickému stavu buňky, kontrola správné velikosti a poškození DNA
- G2/M k. bod - monitoruje fyziologické podmínky před zahájením mitózy
- regulace BC – přechod z jedné fáze BC do další – aktivace/deaktivace CDK (cyklinových komplexů)
- významná role v degradaci proteinů
- cykliny – přítomnost pouze v přesně definované části BS
- cyklin – depedentní kinasy – fosforylace cílových substrátů, přítomnost ve všech fázích,
replikace DNA (modely, typy replikace)
- S fáze BC;
- semikonzervativní model – každá replikovaná molekula DNA má jedno původní a 1 nové vlákno
- konzervativní - nově syntetizovaná molekula=samostatná molekula; původní vlákno konzervováno
- disperzní model – původní vlákno DNA je rozptýleno mezi 2 nové syntetizované sekvence
- prokaryota – iniciace replikace (zavazuje buňku k dalšímu dělení) – 1 iniciační událost
- eukaryota – mnoho iniciačních událostí
replikon, replikační počátky, replikační vidlice, replikační bublina, Okazakiho fragment
- replikon – jednotka DNA, v níž probíhá replikace
- replikační počátek - místo, kde je zahájena replikace DNA
- replikační vidlice – místo, v němž jsou oddělena dvě vlákna DNA při replikaci
- replizóm – komplex proteinů koordinující aktivitu v replikační vidlici (nutné k replikaci)
- replikační bublina – prostor mezi oddělenými vlákny DNA (replikace je dvojsměrná)
- Okazakiho fragmenty - úseky nově replikované DNA, které se tvoří na tzv. opožděném řetězci
- posléze jsou, po odstranění RNA primeru, pospojovány pomocí DNA ligázy v kontinuální řetězec
replikace u prokaryot (replizóm, průběh replikace, důležité proteiny)
- 1 replikační počátek -> 1 replikon
- rozvinutí dvoušroubovice DNA - topoisomerazy
- replozóm E.coli - 13 proteinů - DnaA (iniciátor replikace), DnaB, DnaC, ligasa, DNA polymerasa I,III
- replikace vyžaduje vznik RNA primerů – katalyzováno DNA primasou
- primozom = komplex DNA primasy a DNA helikasy
- terminace replikace - oblast terA a terB – znemožňuje pohyb replikační vidlice
replikace u eukaryot (replizóm, průběh replikace, duplikace nukleozómů, replikace telomer)
- stovky až tisíce replikačních počátků (ori) -> mnoho replikonů
- replizom – komplexnější než u prokaryot, zajišťuje rozrušení a znovusestavení nukleozomu
- DNA polymerasaα (RNA-DNAprimer); DNA polymerasaβ(prodlužování DNA vlákna od primeru)
- replikační protein A, endonukleasy, exonukleasy (výměna RNA primerů za DNA sekvenci)
- DNA ligasa – spojení jednovláknových zlomů (okazakiho fragmentů)
- duplikace nukleozomů – disperzivní proces; účast mnoha proteinů
- replikovaná DNA - nukleozomy s původními i s nově syntetizovanými proteinovými komplexy
- rozdělení původních nukleozómů, syntéza a znovusestavení nových
- replikace telomer – odstranění prvního primeru -> mezera -> zkrácení chromozomu
- telomeraza (reverzní transkriptaza) – unikátní enzym u eukaryot( proteinové a RNA podjednotky)
- RNA = sekvenční motiv, který se páruje se sekvencemi telomerické DNA
- somatické buňky – ztráta aktivity telomerasy – telomery se zkracují, buňka zastaví dělení
- navození dělení -> zkracování telomer
- stárnutí/smrt buněk - zkrácení telomer na kritickou hodnotu – chromozomová nestabilita
- možná příčina stárnutí – zkracování telomer
8. MITÓZA
charakteristika M fáze buněčného cyklu
- dochází k dělení jádra (karyokineze) a dělení buňky (cytokineze)
- počátek - kondenzace jednotlivých chromozomů z chromatinové sítě
- do mitózy vstupují duplikované chromozomy – dvě sesterské chromatidy spojeny centromerou
- distribuce chromozomů do dceřiných buněk díky mikrotubulům dělícího vřeténka
formování dělícího vřeténka, centrozóm, centrioly, pericentriolární matrix
- formování děl. vřet. - řídí MTOC - místa, kde jsou organizovány konce vřeténka, tvořeny centrozomy
- centrozom – součástí jsou 2 centrioly; nemá membránu, není u rostlin
- aster – mikrotubuly - tvoří hvězdici kolem každého centrozómu; póly – konečné pozice centrozómů
- centrioly - středové tělísko, 2 - replikace je semikonzervativní, 1 centriola je z 9 tripletů mikrotubulů
- pericentriolární matrix – proteiny okolo centriol, během BC se může měnit
charakteristika jednotlivých fází mitózy (profáze, prometafáze, metafáze, anafáze, telofáze)
- Profáze – kondenzace chromozomů, reorganizace cytoskeletu – vznik aster
- Prometafáze – rozpad jaderné membrány (odstranění membrán, rozpad jaderných pórů a vláken)
- formování kinetochorů do organizovaných struktur na povrchu centromery
- mikrotubuly rozšiřující se od pólů prostupují otvory v rozpadající se jad. mem. a atakují chromozomy
- sestavení dělícího vřeténka (začátek již v profázi)
- interakce dvou kinetochorů sesterských chromatid s mikrotubuly opačných pólů
-> rozprostření chromozómů uprostřed buňky
- M kontrolní bod – oddálení segregace chromozomů, dokud nejsou všechny správně připojeny
- Mitoza = přesné rozdělení chromozomů do dceřiných b. – ch. musí být přesně připojeny k vřeténku
- Metafáze – chromozomy v ekvatoriální rovině – ve středu mezi oběma póly
- degradace cyklinu B a securinu -> signál pro separaci sesterských chromatid
- změny kinetochorových mikrotubulů – nové tubulinové podjednotky na + konci mikrotubulů
- ztráta tubulinových podjednotek na – konci mikrotubulů
- v některých buňkách – mikrotubuly reagují krom kinetochodů i s chromokinesiny
- oscilace chromozomů – pomalé krátké posuny chromozomů k jednomu či druhému pólu
- Anafáze – pohyb chromozomů k pólům, separace chromatid (kohezin, separaza, securin)
anafáze A – pohyb sesterských chromatid k pólům (degradace cyklinu B)
anafáze B – pohyb pólů od sebe; kohezin se rozpadá
- Telofáze – znovusestavení jaderné membrány; formování rýhy -> cytokineze
- cytokineze – vznik dvou dceřiných buněk (sestavení a regulace kontraktilního aparátu)
struktura kinetochoru, struktura a funkce dělícího vřeténka
- kinetochory – rozlišitelné struktury na povrchu centromer, zapuštěné do heterochromatinu
- řídí pohyb chromozómů, plně vyvinutý již v rané fázi mitózy
- vrstevnatá struktura – vnější kinetochor (základ tvoří CENP-A chromatin a mnoho proteinů)
- vnitřní kinetochor (tvořen vnější proteinovou deskou a vláknitou koronou)
- dělící vřeténko – dvojstranně symetrická struktura z polymerů tubulinu (mikrotubuly)
- kinetochorové mikrotubuly – tvoří svazky – kinetochorová vlákna; + konec zanořeny v kinetochoru
- astrální mikrotubuly – vycházejí z pólů, určují orientaci vřeténka v buňce, mají stejnou polaritu
- interpolární m. – nejsou připojeny ke kinetochorům, prostupují mezi chromozomy, - konec u pólu
chybná připojení chromozómů k dělícímu vřeténku, M kontrolní bod buněčného cyklu, chromosomal passenger komplex
- chybná připojení – chromozom se jedním nebo oběma kinetochory nepřipojí k mikrotubulům
- chromozomy jsou oběma kinetochory připojeny ke stejnému pólu
- ch. 1 kinetochorem připojeny k oběma pólům - chrom. mutace (oprava působením aurora-B kinasy)
- M kontrolní bod – správné připojení chromozomů k dělícímu vřeténku
- chromosomal passenger komplex - u centromery, mezi sesterskými kinetochory; fosforyl. proteinů
- inhibice vazby na mikrotubuly, dává signál pro kinetochory - uvolnění z mikrotubulů