
- •1. Historie genetiky - mendelismus
- •Vědět, V čem byl hlavní Mendlův přínos a kdo ho znovuobjevil
- •Vědět, V jakých případech Mendlova pravidla (zdánlivě či skutečně) neplatí
- •2. Historie genetiky – chromozomy
- •Vědět, proč I V případě vázaných genů mohou vznikat nerodičovské kombinace alel V gametách
- •3. Historie genetiky – molekulární úroveň
- •Vědět, že nositelem genetické informace může být I rna (a u koho)
- •4. Modelové organismy
- •5. Struktura a velikost genomu
- •V jakém rozmezí se pohybují velikosti genomu u různých skupin prokaryot a Eukaryot
- •6. Struktura genomu, chromozomy
- •7. Buněčný cyklus, replikace dna
- •9. Meióza, rekombinace
- •Výměna sesterských chromatid
- •10. Od genotypu k fenotypu
- •Intraalelické interakce (recesivita / dominance – úplná, neúplná dominance, kodominance)
- •Vliv prostředí na fenotyp, genetická anticipace
- •11. Mutace
- •12. Chromozomové přestavby
- •Vliv chromozómových přestaveb na průběh meiózy
- •13. Změny počtu chromozomů (genomové mutace)
- •Vzdálená hybridizace (poruchy fertility) u rostlin
- •14. Transponovatelné elementy
- •Vliv transponovatelných elementů na fenotyp
- •15. Determinace pohlaví, pohlavní chromozomy
- •Vědět, co je to Barrovo tělísko, lyonizace
- •Vědět, co je to pohlavní tělísko, kdy, jak a proč se během buněčného cyklu objevuje (tj. Vědět, co je meiotické umlčování pohlavních chromozómů a na jakém molekulárním principu je založeno)
- •16. Mimojaderná dědičnost
- •Infekční dědičnost
- •17. Genetická analýza
- •V čem spočívá rozdíl mezi přímou a zpětnou genetickou analýzou
- •Vědět, jak a proč se při testování štěpných poměrů používá chí-kvadrát test (umět jej provádět)
- •18. Genetické mapování, rekombinační mapy
- •V čem spočívá princip rekombinačního mapování u eukaryotických organizmů
- •19. Genetické mapování, cytogenetické a fyzické mapy
- •20. Sekvenování dna
- •21. Kvantitativní genetika
- •22. Populační genetika
V jakém rozmezí se pohybují velikosti genomu u různých skupin prokaryot a Eukaryot
- Prokaryota – 140 kbp až 13 Mbp; Eukaryota – 3 Mbp až 670 000 Mbp.
Umět vysvětlit pojmy unikátní a repetitivní sekvence (a vědět, jak se od sebe dají v praxi rozlišit)
- unikátní sekvence – 1-10 kopií; většinou strukturní geny, celková délka roste s velikostí genomu
- repetitivní sekvence – více jak 10 kopií, haploidní genom
- vznikají celogenomovými duplikacemi, chybami při replikaci nebo reverzní transkripcí
- strukturní a organizační úloha, účast na párování chromozomů, na crossing-overu
- rozlišení na základě kinetiky DNA renaturace
Jaké jsou hlavní typy repetitivních sekvencí vyskytujících se v eukaryotickém genomu (a jejich základní vlastnosti)
- se známou funkcí (strukturní geny, geny pro RNA) i bez známé funkce
- středně repetitivní (10 až 100 tisíc kopií); vysoce repetitivní (více jak 100 tisíc kopií)
- rozptýlené (kopie rozptýleny po genomu, pseudogeny, strukturní geny)
- tandemové (kopie za sebou ve shlucích)
- disperzní repetice – přesouvají se v rámci genomu, transponovatelné elementy
Umět vysvětlit pojmy: genová rodina, homolog, ortolog, paralog, genetická redundance, genová konverze, pseudogen, esenciální gen, provozní (udržovací) gen
- genová rodina – skupina genů - vyvinuly se ze spol. předka - vysoký stupeň sekvenční podobnosti
- jednotliví členové – společně ve shluku nebo rozptýlení po celém genomu
- různí členové g. rodiny – stejná, podobná i různá fce; stejná i různá lokalizace v buňce
- identifikováno >2200 GR, 76 společných pro všechny organismy
- homolog – vyvinuly se ze společného předchůdcovského genu
- ortolog – homologní geny kódující stejný produkt u různých organismů
- paralog – hom. geny kódují stejné/různé produkty u téhož organismu (na různých místech genomu)
- genetická redundance – dva nebo více genů zajišťují stejnou funkci (vzájemně zastupitelné)
- mutace v jednom nemá vliv na fenotyp
- genová konverze - nereciproký přenos gen. inf. v homologických lokusech; 1 sekvence nahradí 2.
- alelická k. - mezi alelami v témže lokusu; konverze mezi repetitivními geny – k. mezi různými lokusy
- pseudogeny – nefunkční geny, měli funkci, ale ztratili ji (mutace, reverzní transkripce)
- sekvenčně homologické se známými geny, mohou mít regulační funkci, mohou být transkripovány
- esenciální geny – funkce nutná pro život, mutace vyvolává letalitu, větší genom - menší % e. genů
- provozní geny – (udržovací) esenciální geny; transkribují ve všech buňkách, zajišťují funkce buněk
6. Struktura genomu, chromozomy
Struktura a organizace virového, prokaryontního a eukaryotního genomu
- viry – bakteriofágy (DNA i RNA), rostlinné viry (RNA), živočišné viry (DNA i RNA) – 3 (RNA)-150 genů
- nesegmentovaný genom (lineární); segmentovaný; segmentovaný – multipartitní
- kružnicová DNA, lineární DNA, lineární RNA
- jednořetězcová DNA/RNA, dvouřetězcová DNA/RNA, 2řetězcová DNA s oblastmi 1řetězcové DNA
- prokaryota – většinou jeden chromozom, monoploidní genom
- definice prokaryotického chromozomu - výskyt u všech kmenů daného druhu
- významný procentuální podíl celého genomu, nese esenciální geny; vždy dsDNA – nukleoid
- plazmidy – malé mimochromozomové autonomní dědičné struktury; kružnicové dsDNA molekuly
- většinou neesenciální geny – geny navozující rezistenci k antibiotikům, geny pro konjugaci
(přenášeny z generace na generaci nezávisle na chromozomech)
- eukaryota – lineární dsDNA segmentovaná na chromozomy
- více DNA než u prokaryot (nekódující sekvence); menší genová denzita
- větší počet repetitivních a regulačních sekvencí
- geny kódující proteiny jsou delší než u prokaryot, diploidie/polyploidie
eukaryotní ch. - klasifikace, charakteristika struktur (centroméra, teloméry, chromatidy, satelity)
- chromozom - z DNA a histonů; umožňuje rovnoměrné rozdělení gen. informace do dceřiných buněk
- barvitelná nukleoproteinová struktura; 2 raménka - p (krátké) a q (dlouhé)
- počet chromozomů typický pro druh; autozóm x gonozom (pohlavní chromozom)
- nehomologické x homologické (párové – 1 od matky, druhý od otce
- klasifikace - poloha centromery – metacentrické (uprostřed), submetacentrické (trochu na kraji)
- akrocentrické (hodně na kraji), telocentrické (na konci) + podle velikosti
- karyotyp – kompletní sada všech metafázických chromozomových párů v buňce
- člověk 2n = 46 – 2x22 autozomů + 2 pohlavní chromozómy (= soubor všech chromozomů v jádře)
- centromera – oblast chromozomu – dotyk 2 chromatid - zúžení
- zajišťuje přesnost segregace replikovaných chromozomů do dceřiných buněk
- bodová – váže 1 svazek dělícího vřeténka, u kvasinek; regionální - váže víc svazků dělícího vřeténka
- telomera – koncová část eukariotického chromozomu , ochrana před zkracováním chromozomů
- ochrana proti degradaci a proti fúzi s jinými DNA molek.; možnost replikace bez ztráty g. materiálu
- struktura - krátké repetitivní nukleotidové sekvence, značná variabilia
- chromatida – jedno ze dvou vláken DNA replikovaného chromozomu
- v S fázi jen jedna chromatida, v M fázi dvě sesterské chromatidy spojené centromerou
- satelity – vysoce repetitivní centromerická DNA
chromatin, histony, varianty histonů; nukleozóm, sbalování chromatinu
- chromatin - materiál, z chromozomů; komplex DNA, chromozomálních proteinů a dalších (RNA)
- chromatinové proteiny – zásadité (histony); kyselé (nehistonové) - negativní náboj při neutrálním pH
- histony – zásadité, pozitivní náboj při neutrálním pH; 5 tříd H1, H2A, H2B, H3, H4, H5 (u všech R a Ž)
- elektrostatické vazby s negativně nabitými fostátovými skupinami nukleotidů
- syntéza -> enormní množství během relativně krátké doby (syntéza a umístění během S fáze)
- volné histony vázány na chaperon, jinak se vážou do dvou tetrametrů (oktamer)
- varianty histonů – každá varianta představuje zástupce na konkrétní histon
- nukleozóm – základní strukturní jednotka chromatinu u eukaryot; tvořen histony a DNA
- core nukleozom = oktamer(8) histonů + 1 a tři čtvrtiny smyčky DNA
- kompletní nukleozom = oktamer histonů + 2 smyčky DNA.
- sbalování chromatinu – sbalení chromatinu do struktury metafázického chromozomu (zkrácení)
nehistonové proteiny, chromozómová kostra, kondenzin, kohezin
- nehistonové proteiny – všechny chromatinové proteiny (kromě histonů) spojené s DNA
- základní funkce - zachování struktury chromozomu
- chromozomová kostra (scaffold) – nehistonové proteiny vázané podél centrální osy chromatid
- scaffold proteiny (SMC) – udržení struktury chromozomu, regulace párování sesterských chromatid
- regulace replikace a oprav DNA, regulace exprese genů – 2 hlavní komplexy
- kondenzinový – vazba k chromozomům pouze během dělení, pentamer
- kohezinový – drží chromatidy u sebe, zajišťují správný rozchod chromozomů; tetramer
histonové modifikace (acetylace, metylace, fosforylace, aj.), histonový kód
- změna struktury chromatinu (měna vazby histonů k DNA)
- inhibice vazby negat. chromatin-vazebných faktorů; vznik vazby pozit. chromatin-vazebných faktorů
- Acetylace – acetylace pozitivně nabitých AMK -> změna náboje -> dekondenzace chromatinu
- aktivace genové exprese; deacetylace – kondenzace a umlčení chromatinu
- Metylace - metyltransferazy - kondenzece/dekondenzace chromatinu; aktivace/inhibice transkripce - Fosforylace – kinasy, změna náboje na pozitivní, dekondenzace chromatinu, aktivace transkripce
- Ubikvitinizace – inhibice/aktivace transkripce; Sumoylace – inhibice transkripce (kvasinky)
- histonový kód – kombinace posttranslačních kovalentních modifikací konců histonů
a proteinů, které se na takto modifikované konce vážou
- určuje, zda daná oblast chromozomu bude nebo nebude transkribována
- modifikace histonů jsou variabilní -> histonový kód nemůže být univerzální
remodelace chromatinu, euchromatin, heterochromatin, chromozómová teritoria
- remodelace - nezbytná pro aktivaci genové exprese, změna nukleozomů při přípravě na transkripci
- aktivní chromatin -> remodelace na neaktivní chromatin
- enzymatická – modifikace nukleozomů acetylací, deacetylací, fosforylací, metylací,…
- remodelace s využitím komplexů s ATPazovou aktivitou – změna interakce mezi DNA a histony
- stáhnutí vlákna DNA z nukleozómů; změna konformace jádra nukleozómů
- euchromatin – obsahuje všechny aktivně transkribované geny a klidové geny
- barví se méně výrazně než heterochromatin; nemá repetitivní sekvence
- heterochromatin – geneticky neaktivní, nenese geny/represe genů
- replikuje se v S-fázi (později než euchromatin); poblíž jaderné membrány a kolem jadérka
- zajišťuje strukturu centromer a telomer, obrana proti invazím cizí DNA, meiotický tah
- konstitutivní – stále kondenzován, opakování krátkých netranskribovaných sekvencí
- malá hustota genů nebo žádné geny
- fakultativní – sekvence - v některých buňkách heterochromatidové, v jiných euchromatidové
- chromozomová teritoria – oblasti v jádře, které zaujímají určité chromozomy
- chromozomy se zde jen málo mísí, aktivně transkripční chromozomy jsou na povrchu teritorií
štětkovité chromozómy
- výskyt během profáze I (u obratlovců), ve spermatických buňkách (u hmyzu)
- meiotické chromozomy; metabolicky aktivní – řídí metabolické pochody vyvíjející se buňky
- v párech, tvořeny 2 chromatidami; nekondenzují, tvoří smyčky podél osy; smyčka=1 šroubovice DNA