
- •1. Historie genetiky - mendelismus
- •Vědět, V čem byl hlavní Mendlův přínos a kdo ho znovuobjevil
- •Vědět, V jakých případech Mendlova pravidla (zdánlivě či skutečně) neplatí
- •2. Historie genetiky – chromozomy
- •Vědět, proč I V případě vázaných genů mohou vznikat nerodičovské kombinace alel V gametách
- •3. Historie genetiky – molekulární úroveň
- •Vědět, že nositelem genetické informace může být I rna (a u koho)
- •4. Modelové organismy
- •5. Struktura a velikost genomu
- •V jakém rozmezí se pohybují velikosti genomu u různých skupin prokaryot a Eukaryot
- •6. Struktura genomu, chromozomy
- •7. Buněčný cyklus, replikace dna
- •9. Meióza, rekombinace
- •Výměna sesterských chromatid
- •10. Od genotypu k fenotypu
- •Intraalelické interakce (recesivita / dominance – úplná, neúplná dominance, kodominance)
- •Vliv prostředí na fenotyp, genetická anticipace
- •11. Mutace
- •12. Chromozomové přestavby
- •Vliv chromozómových přestaveb na průběh meiózy
- •13. Změny počtu chromozomů (genomové mutace)
- •Vzdálená hybridizace (poruchy fertility) u rostlin
- •14. Transponovatelné elementy
- •Vliv transponovatelných elementů na fenotyp
- •15. Determinace pohlaví, pohlavní chromozomy
- •Vědět, co je to Barrovo tělísko, lyonizace
- •Vědět, co je to pohlavní tělísko, kdy, jak a proč se během buněčného cyklu objevuje (tj. Vědět, co je meiotické umlčování pohlavních chromozómů a na jakém molekulárním principu je založeno)
- •16. Mimojaderná dědičnost
- •Infekční dědičnost
- •17. Genetická analýza
- •V čem spočívá rozdíl mezi přímou a zpětnou genetickou analýzou
- •Vědět, jak a proč se při testování štěpných poměrů používá chí-kvadrát test (umět jej provádět)
- •18. Genetické mapování, rekombinační mapy
- •V čem spočívá princip rekombinačního mapování u eukaryotických organizmů
- •19. Genetické mapování, cytogenetické a fyzické mapy
- •20. Sekvenování dna
- •21. Kvantitativní genetika
- •22. Populační genetika
3. Historie genetiky – molekulární úroveň
Základní údaje o složení a struktuře DNA; co je to nukleotid a nukleosid, 5‘ a 3‘ konec, které báze v DNA/RNA jsou puriny a které pyrimidiny; znát Chargaffova pravidla a principy párování bází (vědět, kdo byli Watson, Crick, Wilkins, Franklin), vědět, že existují různé konformace DNA a čím se liší
- NK – z dusíkatých bází (purinů - A,G - 50%; pyrimidinů - C,U,T - 50%), sacharidů a fosfátové skupiny
- DNA – adenin, cytosin, guanin, tymin; deoxyribóza (A=T – 2 vazby, C=G – 3 vazby)
- RNA – místo tyminu uracil; ribóza; jednořetězcová; intramolekulární párování (C-G,A-U i GU)
- nukleotid – dusíkatá báze + sacharid + fosfát
- nukleosid – dusíkatá báze + sacharid
- 5´ konec – deoxyriboza má na 5. uhlíku fosfát
- 3´ konec – deoxyribóza má na 3. uhlíku volnou OH skupinu
- Chargaffova pravidla – A=T, G=C, A+T≠C+G; 50% puriny a 50% pyrimidiny
- relativní zastoupení A,C,T,G se u různých organismů liší
- rozluštění struktury DNA – schopnost přesně se replikovat, informační charakter
- schopnost občas se měnit (mutace), ale zároveň být realtivně stabilní
- Watson + Crick – základní model struktury DNA, použili výsledky studií od Wilkinse a Franklinové
- pravotočivá dvoušroubovice, báze uvnitř šroubovice, antiparalelní orientace řetězců
- párování bází vodíkovými můstky + patrové interakce; pravidlo komplementarity bází
- počet bází na otočku – 10,4; úhly mezi bázemi – 34,6°; roviny bází o 2°vychýleny
- model replikace DNA - specifické párování komplementárních bází (semikonzervativní replikace)
- genetická informace uložena v sekvenci nukleotidů
- mutace a genetické změny vyplývají z modifikace bází
- Wilkins + Franklinová – rentgenová difrakce
- konformace DNA – několik různých konformací (i trojšroubovice)
- B-konformace – biologicky nejdůležitější, nejčastější, pravotočivá
- nahuštěná mezi bázemi, užší, rovina bazí kolmo na centrální osu
- A-konformace – pravotočivá, širší, rozsáhlejší mezi bázemi, rovina bazí šikmo k centrální ose, - Z-konformace – levotočivá, vzácná, rovina bazí šikmo k centrální ose.
Jak bylo dokázáno, že nositelem gen. informace je právě DNA a jakým způsobem se tato informace převádí do fenotypu (Griffith, Avery, McLeod, McCarty, Hershey, Chase, Garrod, Beadle, Tatum)
Griffith - pokusy s kmeny Streptococus, dal do myši nevirulentní bakterie a mrtvé virulentní
- myš umřela - objevil se v ní virulentní kmen – tzv. transformační princip
Avery + McLeod + McCarty – transformační princip je DNA, navázali na Griffitha
- nevirul.B+tepelně upravené virul.B+protéza= virulentní bakterie -> transformační faktor není protein
- neviruletní B + tepel u. vir. B + RNaza = virulentní bakterie - transformační faktor není RNA
- nevir. B. + tep. uprav. vir. B + DNaza = nevirulentní – transformační faktor je DNA
Hershey + Chase – další důkaz, že DNA je genetickým materiálem, u bakteriofága T2
- udělali dvě odlišné skupiny bakteriofágů – jedni s radioaktivně označenou DNA
- druzí s radioaktivně označeným obalem, infekce, dva druhy bakterií
- jedny s radioaktivní DNA uvnitř a druzí bez radioaktivní DNA
Garrod - propojení dědičnosti s metabolizmem, zkoumal metabolické poruchy u člověka
- (alkaptonurie, fenylketonurie) a zjistil, že jde o vrozenou metabolickou poruchu
Jak se postupně vyvíjela koncepce pojmu „gen“ (a proč jsou dodnes problémy s jeho definicí)
- gen = znak, gen = přerušení metabolické dráhy, gen = enzym, gen = protein, gen = polypeptid
- konečným produktem nemusí být polypeptid
- problémy s definicí – exony/introny, alternativní sestřih – více produktů z jednoho genu
- geny uvnitř genů, překrývající se geny, geny složené z genových segmentů
- neexistuje obecně přijímaná definice genu
- struktura genu – promotor, transkribovaná sekvence, terminátor, transkripční faktory.
Co je to genetický kód, jaké má vlastnosti a jak byly tyto vlastnosti odhaleny (a vědět, kdo byli Brenner, Nirenberg, Khorana), jaké/kde jsou hlavní výjimky z genetického kódu.
- genetický kód je systém, podle kterého je informace z nukleotidů překládána do polypeptidu
- vlastnosti – tripletový, nepřekrývá se, neobsahuje interpunkční znaménka
- je degenerovaný (jedna AMK může mít více kodonů)
- je uspořádaný (příbuzné AMK – podobné kodony)
- obsahuje iniciační a terminační kodony, je téměř univerzální
- 3 nukleotidy = 1 aminokyselina; trojice nukleotidů v mRNA (kodón)
- komplementární trojice nukleotidů v tRNA (antikodón); celkem 4 typy nukleotidů
- informace v DNA není převáděna do polypeptidu přímo – přes tRNA (transferová)
- specifikaci pro aminokyselinovou sekvenci od DNA k ribozómům přenášejí nestabilní mRNA
- jedna aminokyselinama může být determinována více než 1 kodónem
- rozluštění – využití bakteriální polynukleotidfosforylasy a bezbuněčných systémů
- syntéza dlouhých molekul RNA složených z opakujících se krátkých sekvencí
-> polypeptidy jen z některých aminokyselin
- výjimky – mitochondrie, plastidy
Co je to tzv. „centrální dogma“ molekulární genetiky
- replikace DNA, transkripce -> RNA, translace -> aminokyselina, reverzní transkripce
umět vysvětlit pojmy: alternativní sestřih, trans-sestřih, exony a introny, genové segmenty, překrývající se geny, transferová a mediátorová RNA, kodón, antikodón, stop kodón, izoakceptorové tRNA, wobbling, čtecí rámec (a ORF)
- alternativní sestřih - jev, při němž díky různým variantám sestřihu z jednoho genu vzniká více
bílkovinných produktů, primární RNA produkt prochází úpravami a spojují se různými způsoby
- trans-sestřih – posttranskripční úprava RNA, dva exony z různých primárních RNA se spojí
- exony – část NK, podle které se kódují aminokyseliny, introny se vystřihnou a nekódují mRNA
- genový segment – v zárodečných buňkách pro tvorbu protilátek
- protilátka ze tří segmentů a ty se po rekombinaci dostanou k sobě a přepíšou se do proteinu
- izoakceptorové tRNA – tRNA nesoucí stejnou aminokyselinu
- wobbling – na vodíkovou vazbu mezi 3. pozicí kodónu a 1. pozici antikodonu nejsou tak přísné
prostorové nároky na specifitu vazby -> větší ekonomičnost
- stop kodóny – terminační – UAA, UGA, UAG – končí syntéza proteinů, nekódují aminokyselinu
- čtecí rámec – sekvenci RNA lze číst 3 způsoby – třemi čtecími rámci, nutno nastavit čtecí rámec
- otevřený (ORF) – čtecí rámec vedoucí k sekvenci polypeptidu