21. Kvantitativní genetika

čím se (většinou) vyznačují polygenní/multifaktoriální znaky; co jsou meristické a hraniční znaky

- polygenní/multifaktoriální znaky - velký počet genů s malým účinkem, obvykle vliv prostředí

- plynulý přechod fenotypových kategorií (neplatí striktně – meristické a prahové znaky)

- meristické znaky - fenotyp popisovaný počítáním celých čísel (počet semen v lusku, chlupů na těle)

- hraniční - (prahové) malý počet fenot. tříd i přesto, že jde o polygenní znak (rozštěp rtu, shizofrenie)

princip multifaktoriální hypotézy dědičnosti znaků vykazujících plynulou proměnlivost

- ke vzniku konečného fenot. přispívá mnoho genů (chovají dle M. pravidel) spolu s faktory prostředí

- základem dědičnosti znaků vykazujících plynulou proměnlivost je spoluúčast mnoha genů

- alely těchto genů mohou být neutrální (->základní genotypová hodnota)

nebo aktivní (snížení/zvýšení o určitý počet jednotek), účinky alel se sčítají (aditivita)

- genotypová hodnota je určována základní genotypovou hodnotou a počtem aktivních alel

- příspěvek každé jednotlivé aktivní alely je malý

hlavní statistické parametry popisující normální distribuci četností (+ vědět, jak se počítají); co je kovariance, korelace, regrese (+ vědět, jak se počítají statistické parametry, které je popisují)

- expresi polygenního znaku obvykle není možné změřit u každého jedince v populaci

-> vzorek populace (výběr) = reprezentativní soubor náhodně vybraných jedinců

- aritmetický průměr – součet hodnot fenotypů děleno jejich počtem, určuje centrální tendenci

- variance - vyjadřuje disperzívnost (v jakém rozmezí jsou naměřené fenotypové hodnoty ve  vzorku)

- směrodatná odchylka na druhou, jak roztáhlá je křivka, s² = 1/(n – 1) × Ʃ(x_i – x_{arit. průměr})²

- směrodatná odchylka – s=√s², odmocněná variance

- kovariance - jaká část proměnlivosti je společná pro oba studované parametry, variance obou znaků

- korelace – fenotypová - jak je variabilita jednoho znaku spojená s variabilitou v druhém znaku

- genetická – pleiotropie, vazba mezi geny

- regrese – přesný kvantitativní vztah mezi 2 znaky, lze stanovit pomocí regresního koeficientu (b)

- regresní přímka - má směrnici a posunutí; y = a + bx (a = posunutí;b = směrnice, reg.koef.)

jaké jsou hlavní složky fenotypové a dědičné proměnlivosti multifaktoriálních znaků (+ dílčí složky dědičné proměnlivosti)

- složky fenotypové proměnlivosti - genetická složka, negenetická složka

+ korelace genotyp x prostředí, interakce genotypu x prostředí

- složky dědičné proměn. - aditivní genetické efekty, dominantní genet. ef., ef. mezigen. interakcí

koeficient dědivosti, jak se může určovat a k čemu v praxi slouží; co je selekční zisk a na čem závisí

- dědivost = podíl genetické složky proměnlivosti na celkové proměnlivosti studovaného znaku

- vlastnost celé populace (ne jedince); není fixní (závislost na konkrétní populaci a prostředí)

- koeficient dědivosti – h², heritabilita (dědivost) na druhou; hodnoty od 0 do 1

- pod 0,4 - nízká dědivost, vyšší než 0,7 - vysoká dědivost, určuje se odhadem

- umělá selekce - výběr jedinců s určitými fenotypy z populace, která byla původně heterogenní

- selekční rozdíl – S – rozdíl mezi průměrem vybraného souboru a průměrem původní populace

- selekční zisk - rozdíl mezi průměrem potomstva vybr. soub. a průměrem původní pop.; R = S × h²

QTL, na jakém principu je založeno jejich mapování; co musí splňovat populace při mapování QTL

- QTL – lokus podmiňující kvantitativní znaky; speciální metody mapování

- souvislost mezi určitými fenotypy a výskytem určitých markerů, jejichž lokalizace je známá¨

- mapovací popul. - odvozené z křížení 2 rodičovských linií vykazující velký rozdíl ve sledovaném znaku

- geneticky heterogenní; široké rozpětí fenotypů; vazbová nerovnováha mezi markerem a QTL