
- •1. Historie genetiky - mendelismus
- •Vědět, V čem byl hlavní Mendlův přínos a kdo ho znovuobjevil
- •Vědět, V jakých případech Mendlova pravidla (zdánlivě či skutečně) neplatí
- •2. Historie genetiky – chromozomy
- •Vědět, proč I V případě vázaných genů mohou vznikat nerodičovské kombinace alel V gametách
- •3. Historie genetiky – molekulární úroveň
- •Vědět, že nositelem genetické informace může být I rna (a u koho)
- •4. Modelové organismy
- •5. Struktura a velikost genomu
- •V jakém rozmezí se pohybují velikosti genomu u různých skupin prokaryot a Eukaryot
- •6. Struktura genomu, chromozomy
- •7. Buněčný cyklus, replikace dna
- •9. Meióza, rekombinace
- •Výměna sesterských chromatid
- •10. Od genotypu k fenotypu
- •Intraalelické interakce (recesivita / dominance – úplná, neúplná dominance, kodominance)
- •Vliv prostředí na fenotyp, genetická anticipace
- •11. Mutace
- •12. Chromozomové přestavby
- •Vliv chromozómových přestaveb na průběh meiózy
- •13. Změny počtu chromozomů (genomové mutace)
- •Vzdálená hybridizace (poruchy fertility) u rostlin
- •14. Transponovatelné elementy
- •Vliv transponovatelných elementů na fenotyp
- •15. Determinace pohlaví, pohlavní chromozomy
- •Vědět, co je to Barrovo tělísko, lyonizace
- •Vědět, co je to pohlavní tělísko, kdy, jak a proč se během buněčného cyklu objevuje (tj. Vědět, co je meiotické umlčování pohlavních chromozómů a na jakém molekulárním principu je založeno)
- •16. Mimojaderná dědičnost
- •Infekční dědičnost
- •17. Genetická analýza
- •V čem spočívá rozdíl mezi přímou a zpětnou genetickou analýzou
- •Vědět, jak a proč se při testování štěpných poměrů používá chí-kvadrát test (umět jej provádět)
- •18. Genetické mapování, rekombinační mapy
- •V čem spočívá princip rekombinačního mapování u eukaryotických organizmů
- •19. Genetické mapování, cytogenetické a fyzické mapy
- •20. Sekvenování dna
- •21. Kvantitativní genetika
- •22. Populační genetika
21. Kvantitativní genetika
čím se (většinou) vyznačují polygenní/multifaktoriální znaky; co jsou meristické a hraniční znaky
- polygenní/multifaktoriální znaky - velký počet genů s malým účinkem, obvykle vliv prostředí
- plynulý přechod fenotypových kategorií (neplatí striktně – meristické a prahové znaky)
- meristické znaky - fenotyp popisovaný počítáním celých čísel (počet semen v lusku, chlupů na těle)
- hraniční - (prahové) malý počet fenot. tříd i přesto, že jde o polygenní znak (rozštěp rtu, shizofrenie)
princip multifaktoriální hypotézy dědičnosti znaků vykazujících plynulou proměnlivost
- ke vzniku konečného fenot. přispívá mnoho genů (chovají dle M. pravidel) spolu s faktory prostředí
- základem dědičnosti znaků vykazujících plynulou proměnlivost je spoluúčast mnoha genů
- alely těchto genů mohou být neutrální (->základní genotypová hodnota)
nebo aktivní (snížení/zvýšení o určitý počet jednotek), účinky alel se sčítají (aditivita)
- genotypová hodnota je určována základní genotypovou hodnotou a počtem aktivních alel
- příspěvek každé jednotlivé aktivní alely je malý
hlavní statistické parametry popisující normální distribuci četností (+ vědět, jak se počítají); co je kovariance, korelace, regrese (+ vědět, jak se počítají statistické parametry, které je popisují)
- expresi polygenního znaku obvykle není možné změřit u každého jedince v populaci
-> vzorek populace (výběr) = reprezentativní soubor náhodně vybraných jedinců
- aritmetický průměr – součet hodnot fenotypů děleno jejich počtem, určuje centrální tendenci
- variance - vyjadřuje disperzívnost (v jakém rozmezí jsou naměřené fenotypové hodnoty ve vzorku)
- směrodatná odchylka na druhou, jak roztáhlá je křivka, s2 = 1/(n – 1) × Ʃ(xi – xarit. průměr)2
- směrodatná odchylka – s=√s2, odmocněná variance
- kovariance - jaká část proměnlivosti je společná pro oba studované parametry, variance obou znaků
- korelace – fenotypová - jak je variabilita jednoho znaku spojená s variabilitou v druhém znaku
- genetická – pleiotropie, vazba mezi geny
- regrese – přesný kvantitativní vztah mezi 2 znaky, lze stanovit pomocí regresního koeficientu (b)
- regresní přímka - má směrnici a posunutí; y = a + bx (a = posunutí;b = směrnice, reg.koef.)
jaké jsou hlavní složky fenotypové a dědičné proměnlivosti multifaktoriálních znaků (+ dílčí složky dědičné proměnlivosti)
- složky fenotypové proměnlivosti - genetická složka, negenetická složka
+ korelace genotyp x prostředí, interakce genotypu x prostředí
- složky dědičné proměn. - aditivní genetické efekty, dominantní genet. ef., ef. mezigen. interakcí
koeficient dědivosti, jak se může určovat a k čemu v praxi slouží; co je selekční zisk a na čem závisí
- dědivost = podíl genetické složky proměnlivosti na celkové proměnlivosti studovaného znaku
- vlastnost celé populace (ne jedince); není fixní (závislost na konkrétní populaci a prostředí)
- koeficient dědivosti – h2, heritabilita (dědivost) na druhou; hodnoty od 0 do 1
- pod 0,4 - nízká dědivost, vyšší než 0,7 - vysoká dědivost, určuje se odhadem
- umělá selekce - výběr jedinců s určitými fenotypy z populace, která byla původně heterogenní
- selekční rozdíl – S – rozdíl mezi průměrem vybraného souboru a průměrem původní populace
- selekční zisk - rozdíl mezi průměrem potomstva vybr. soub. a průměrem původní pop.; R = S × h2
QTL, na jakém principu je založeno jejich mapování; co musí splňovat populace při mapování QTL
- QTL – lokus podmiňující kvantitativní znaky; speciální metody mapování
- souvislost mezi určitými fenotypy a výskytem určitých markerů, jejichž lokalizace je známá¨
- mapovací popul. - odvozené z křížení 2 rodičovských linií vykazující velký rozdíl ve sledovaném znaku
- geneticky heterogenní; široké rozpětí fenotypů; vazbová nerovnováha mezi markerem a QTL