7. Hdp V mezinárodním srovnání

Průměr HDP v zemích EU byl podle standardu kupní síly v roce 2009 na úrovni 23 600. Nejlepší výsledky – Lucembursko, Nizozemsko, Irsko. Na druhém konci – Bulharsko, Rumunsko, Lotyšsko. ČR je v pořadí EU27 zhruba na 17. místě.

V ČR je podíl exportu na HDP téměř 70%. Z hlediska EU27 má vyšší podíl – Lucembursko, Irsko, Belgie, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Slovensko. Ostatní země jsou na nižší úrovni.

Teritoriální zaměření našeho vývozu – 85% z našeho vývozu je orientováno do zemí EU. Pouze Slovensko má také takovou výraznou orientaci na EU.

- spolupráce v rámci EU je pro českou ekonomiku životně důležitá!

8. Nominální a reálný produkt, deflátor hdp Nominální produkt.

=> Produkt vyjádřený v cenách běžného roku.

• Velikost nominálního produktu závisí na změnách tržních cen a objemů prodávaných výrobků a služeb. Abychom získali informaci, jaké množství výrobků a služeb bylo opravdu v ekonomice vyrobeno, musíme vyloučit změny v tržních cenách. Zvolíme ceny některého (základního) roku a pomocí nich budeme oceňovat vyrobená zboží v letech ostatních; nebudeme přitom přihlížet ke změnám tržních cen, k nimž postupně dochází. Získáme tak reálný produkt.

Reálný produkt

=> Produkt vyjádřený ve stálých cenách.

• Nominální růst domácího produktu odráží růst produkce i cen, zatímco reálný růst domácího produktu jen růst produkce.

• Velikost reálného produktu se mění jen v závislosti na objemu a struktuře vyrobených výrobků a služeb.

Kdy se používají běžné a kdy stálé ceny?

• Při sledování vývoje produktu v čase musíme vyloučit vliv změny cen, to znamená, že je nezbytné použít reálný domácí produkt, to jest produkt vyjádřený ve stálých cenách. Pro konkrétní analýzy v daném roce, například sektorové analýzy, to jest podíl a přínos jednotlivých odvětví a podobně, je lepší použít nominální domácí produkt to jest produkt vyjádřený v běžných cenách.

Deflátor HDP

=> cenový index, zohledňuje vliv cenové hladiny, vyjadřuje poměr mezi nominálním a reálným HDP.

9) Spotřeba a spotřební funkce

Spotřeba

= Spotřební výdaje domácností na:

• Statky krátkodobé spotřeby (např. potraviny).

• Statky dlouhodobé spotřeby (např. automobil).

• Služby (například vzdělání).

• Tvoří více jak 50 % hrubého domácího produktu.

Keynesiánská funkce spotřeby:

• Spotřeba závisí na běžném disponibilním důchodě.

• Předpokládáme, že má lineární podobu.

• Spotřeba má dvě části:

1. Autonomní spotřeba Ca

• Nezávisí na velikosti důchodu (existuje i při nulovém důchodu - čerpání úspor, úvěrů).

• Závisí na exogenních (vnějších) proměnných:

• Počet obyvatelstva - čím vyšší počet, tím vyšší spotřeba.

• Bohatství - při růstu bohatství roste spotřeba (například: růst cen akcií).

• Optimistické očekávání budoucnosti.

• Sociální systém.

• Výnosy z úspor - při velkém zdanění se bude méně spořit a vzroste autonomní spotřeba.

• Změna úrokové míry.

2. Indukovaná spotřeba cy

• Závisí na velikosti disponibilního důchodu (s růstem disponibilního důchodu roste spotřeba).

Spotřební funkce C = C_a + c  Y

C … spotřeba C_a … autonomní spotřeba

Y … důchod (disponibilní) c … mezní sklon ke spotřebě (= MPC)

• Spotřební funkce vyjadřuje vztah úrovně spotřeby k úrovni disponibilního důchodu.

- Body na přímce 45° jsou body, kdy spotřeba přesně odpovídá důchodu (nic se nespoří).

- Body nalevo od E₁: C > Y (spotřeba je větší než důchod).

- Body napravo od E₁: Y > C (důchod je větší než spotřeba - začíná se spořit).

M ezní sklon ke spotřebě = vyjadřuje, jak se změní spotřeba, jestliže se důchod změní o jednotku: _ C

c = MPC = … je z intervalu <0;1> (nejčastěji 0,8-0,9).

_ Y

Průměrný sklon ke spotřebě = vyjadřuje, kolik spotřeby připadá na jednu jednotku důchodu:

C C_a

A PC = APC = + c

Y Y

• Průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě za předpokladu, že autonomní spotřeba je kladná.

• S růstem důchodu průměrný sklon ke spotřebě klesá a blíží se k meznímu = základní psychologický zákon (spotřeba s růstem důchodu absolutně roste, ale její podíl na důchodu klesá).

Shrnutí keynesiánské funkce:

• Spotřeba roste s růstem běžného důchodu.

• Spotřeba roste pomaleji než důchod.

• Průměrný sklon ke spotřebě je větší než mezní sklon ke spotřebě, ale s růstem důchodu klesá a blíží se mu.

10) Spotřební výdaje – různá pojetí (teorie životního cyklu, permanentního důchodu atd. – stačí stručně)

Spotřební výdaje domácností (C)

Vycházíme z keynesiánského pojetí spotřební funkce: s růstem disponibilního důchodu rostou spotřební výdaje:

Autonomní výdaje(Ca)

• jsou nezávislé na disponibilním důchodu (nájemné, nezbytné výdaje na potraviny,…).

Indukované výdaje

• existují vždy, když YD(disponibilní důchod) > 0 – z každé další jednotky disponibilního důchodu, kterou domácnosti získají, je část vynaložena na spotřebu a poměr těchto dodatečných C k přírůstku disponibilního důchodu = mezní sklon ke spotřebě (MPC)

• Dále budeme předpokládat, že MPC = 2/3; je to konstantní veličina (stabilní při jakékoli úrovni disponibilního důchodu).

• Jestliže MPC = 2/3, potom také 2/3 z celého disponibilního duchodů jsou vynaloženy na spotřebu a spotřební funkce: C = Ca + cYD.