
- •Vektory
- •Věta o hodnosti trojúhelníkové matice
- •Věta o elementárních řádkových úpravách matice
- •Věta o počtu řešení soustavy
- •Věta o ekvivalentních soustavách
- •Inverzní matice
- •Vybraná posloupnost
- •Vztah mezi jednostrannou a oboustrannou spojitostí
- •Výpočet limit funkcí
- •Vztah limity funkce a limity posloupnosti
- •Věta o významu 1.Derivace pro průběh funkce
- •Věta o významu 2.Derivace pro průběh funkce
- •Inflexní body
- •Věta o spojitosti elementární funkce dvou proměnných
- •Vázané extrémy pro funkce dvou proměnných
- •Věta o jakobiánu a její použití
- •Výpočet absolutních extrémů spojité funkce na kompaktní množině s vnitřními body
- •Integrály
- •Věta o integraci součtu funkcí a reálného násobku
- •Věta o integraci per partes
- •Věta o integraci substitucí
- •Věta o aditivitě určitého integrálu
Lineární algebra
Vektory
uspořádané n-tice reálných čísel (a1,...,an)
Vektory a = (a1,...,an), b = (b1,...,bn) z Vn jsou si rovny, jestliže jsou si rovny odpovídající souřadnice těchto vektorů
Lineární kombinace vektorů
Říkáme, že vektor x je lin. kombinací vektorů x1…..xr jestliže existují reálná čísla c1…..cr taková, že platí: x=c1x1+ c2x2+…+ crxr.
Reálná čísla c1…..cr se nazývají koeficienty lineární kombinace. Pokud všechny koeficienty lineární kombinace jsou rovny nule, hovoříme o tzv. triviální lineární kombinaci
Lineární závislost a nezávislost vektorů
vektory x1, ..., xr se nazývají LZ, jestliže existuje jejich netriviální LK, která je rovna nulovému vektoru, tj. jestliže existují reálná čísla c1,...,cr , z nichž je alespoň jedno různé od nuly
v opačném případě jsou LN
postačující podm: Vektory x1, ..., xr jsou LZ tehdy a jen tehdy, když alespoň jeden z nich je LK ostatních
Skalární součin vektorů
skalární součin vektorů x = (x1, ..., xn), y (y1, ..., yn) je reálné číslo, které je definováno vztahem
xy = x1y1 + ...+ xnyn
Matice
Matice A,B typu m x n jsou si rovny (značíme A=B), jestliže pro všechna i=1,..., m a j=1,...,n je aij =bij
Nulová matice
Matice 0 typu m x n, pro jejíž prvky platí oij=0 (i=1,..., m; j=1,...,n) (Všechny prvky rovny nule)
Čtvercová matice
Matice typu n x n se nazývá čtvercová matice řádu n
Jednotková matice
Na hlavní diagonále má 1, jinak jsou všude 0 – musí být čtvercová.
Hodnost matice
Maximální počet LN řádků matice A se nazývá hodnost matice A.
Věta o hodnosti trojúhelníkové matice
Je-li A^ trojúhelníková matice typu m x n, pak její hodnost je rovna počtu řádků matice A^ , tj. h(A^) = m
Trojúhelníková matice
Matice A typu n x m je trojúhelníková pokud: - pod diagonálou jsou nuly
- na diagonále jsou nenulové prvky
- není více řádků než sloupců
Věta o elementárních řádkových úpravách matice
Hodnost matice se nezmění, jestliže v ní uděláme následující tzv. elementární řádkové úpravy:
(e1) zaměníme pořadí řádků matice
(e2) vynásobíme libovolný řádek matice nenulovým reálným číslem
(e3) přičteme k libovolnému řádku matice LK ostatních
(e4) vynecháme řádek matice, který je LK ostatních
Schéma pro určení hodnosti matice
Jestliže v matici A zaměníme pořadí sloupců, pak takto vzniklá matice má s maticí A stejnou hodnost.
Poznámka: Určení LZ či LN pomocí hodnosti matice
mějme m vektorů z Vn. Tyto vektory zapíšeme do řádků matice. Dostaneme matici typu m x n, kterou označíme A. Pak platí h(A) = m ...vektory jsou LN, h (A) < m ... vektory jsou LZ
Transponovaná matice a její hodnost
Matice, která vznikne z matice A záměnou sloupců za řádky, při zachování pořadí.
Jsou-li A a A´ navzájem transponované matice, pak hodnost matice A je rovna hodnosti matice A´, tj. h(A) = h(A´)
Soustava lineárních rovnic
Mějme soustavu m lineárních rovnice o n neznámých x1,…, x2 (m, n jsou daná přirozená čísla)
Obecné a partikulární řešení
Partikulární - Dosadíme-li za volitelné neznámé konkrétní reálná čísla.
Obecné – Partikulární řešení soustavy, ve kterém jsou volitelné neznámé rovny nule.
Frobeniova podmínka
Soustava lineárních rovnic má řešení tehdy a jen tehdy, když hodnost matice soustavy je rovna hodnosti rozšířené matice soustavy.