21. Průměrné náklady kapitálu – wacc, k čemu slouží, jak je vypočteme.

Náklady celkového kapitálu jsou ovlivněny nejen příslušnými náklady na získání jednotlivých druhů kapitálu, ale také podílem jednotlivých druhů kapitálu na celkovém kapitálu.

Průměrné náklady kapitálu podniku jsou ve finančním rozhodování používány trojím způsobem:

• Jako základ stanovení požadované výnosnosti se používají při propočtu efektivnosti investičních projektů

• V podobě mezních průměrných nákladů slouží pro stanovení optimální výše celkových kapitálových výdajů podniku

• Jako rozhodovací kritérium pro výběr optimální kapitálové struktury podniku

Průměrné náklady kapitálu můžeme z matematického hlediska definovat jako vážený aritmetický průměr nákladů na jednotlivé druhy kapitálu, kde vahou je podíl příslušného kapitálu na celkovém podnikovém kapitálu.

D P Km

N = K  x Nd + K  x Np + K  x Nk

N - průměrné náklady podnikového kapitálu v %

D - dluh v Kč

P - prioritní kapitál v Kč

Km - kmenový kapitál v Kč

K - celkový kapitál v Kč (K=D+P+Km)

Nd – náklady dluhu v %

Np – náklady prioritního kapitálu v %

Nk – náklady kmenového kapitálu v %

22. Jakými způsoby stanovíme náklady vlastního kapitálu pro hodnocení investičních projektů? Pohovořte např. O metodě capm.

23. Co rozumíme pod pojmem podnikatelské riziko, jaké je členění podnikatelských rizik? Vysvětlete, jakými způsoby se můžeme chránit proti riziku.

Podnikatelské riziko = Jako nebezpečí, se dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků předpokládaných.

Riziko má dvě stránky:

• Pozitivní stránka – naděje vyššího úspěchu, vyššího zisku

• Negativní stránka – nebezpečí horších výsledků

Ochrana proti rizikům

V tržní ekonomice podnikatelské riziko dopadá převážně na podnik na vlastníky, management i zaměstnance. Jen z menší části má vliv na stát např. snižování daní, věřitele banky.

Opačně tomu bylo v případě centrálně řízené ekonomiky, kdy hlavní riziko nesl převážně stát, méně zaměstnanci.

Podnik se tedy snaží chránit proti riziku a provádí rizikovou politiku tj. řízení rizika.

Rizikovou politiku tedy definujeme jako takovou činnost podniku, která zahrnuje:

• Identifikaci rizika (příčiny, druh rizika)

• Měření stupně rizika (vysoký stupeň rizika, normální, nízký)

• Kvantifikaci vlivu rizika na podnikatelskou činnost (vliv rizika na zisk, na cash flow podniku, na výnosnost, likviditu a solventnost firmy, a na celkovou finanční situaci apod.)

• Ochranu proti rizikům (rozložení rizika, přesouvání rizika apod.)

Ochrana proti riziku se může provádět dvěma způsoby:

1. Odstraněním příčin rizika a tím jeho eliminací – to nebývá příliš časný případ, je to např. odstranění konkurence ekonomickou, nebo politickou silou tj. např. koupí podniku, prosazením likvidace zahraničních podniků apod. tj. ofenzivní přístup k riziku.

2. Snížení nepříznivých důsledků rizika na přijatelnou míru – např. snížení dopadu finančních ztrát cestou pojištění či diverzifikace rizika. Tomu říkáme defenzivní přístup k riziku.

Defenzivní přístup – eliminace rizika tj. konkrétní způsoby ochrany proti riziku:

1. Volba právní formy podnikání - zda podnikání jako fyzická či právní osoba

2. Prosté omezování rizika - podnik si stanoví tzv. rizikové meze – tj. kam až je ochoten jít do jakého rizika. Např. hranice možného poklesu ceny, hranice zadluženosti či naopak hranice výše poskytnutého úvěru zákazníkovi, nebo např. minimální požadovaná efektivnosti investic.

Toto omezování rizika někdy vyúsťuje až ve vyhýbání se riziku tím, že se podnik vzdá určité činnosti např. se vzdá úvěru a čeká na vlastní kapitál, nebo se vzdá zavedení nové technologie. Takové vyhýbání se riziku ovšem zpravidla omezuje možnosti dosažení vyšších mimořádných výsledků v rentabilitě podnikání.

3. Rozložení (diverzifikace) rizika - jde o rozložení rizika na co největší

základnu a tím i jeho snížení. Nejčastější formy diverzifikace rizika jsou: