15. Přínos postkeynesiánské ekonimie. Nová keynesiánská ekonomie
Přínos postkeynesiánství ekonomie (50. až 70. léta 20. století)
- snaží zkoumat ekonomiku takovou, jaká v realitě skutečně je, tedy ekonomiku nedokonale konkurenční
- na rozdíl od neokeynesiánství, které hledá spojitosti mezi Keynesem a cambridgeskou neoklas. teorií, kladou důraz hlavně na tu část díla Keynese, která se výrazně odlišuje od neoklasické eko
- cílem postkeynesiánsců je vysvětlit jak soudobá tržní kapitalistická ekonomika funguje, hledat cesty, jak prostřednictvím hospodářsko-politických opatření pomáhat při řešení jejich problémů. - chápe člověka jako společenskou bytost, jejíž chování je determinováno kulturně společenským kontextem a prostředím principiální nejistoty.
Tento směr rozdělujeme:
Italsko – cambridgeská škola – J. Robinsonová, N. Kaldor
americké postkeynesiánce
a) italsko-cambridgeská škola (starší větev 50 – 80 léta)
- byla značně heterogenní, tvořili ji zejména ekonomové, kteří ve svých dílech navazovali na J.M. Keynese a polského Michala Kaneckého
- spojoval je kritický pohled na neoklasickou ekonomii i na neokeynesiánskou makroekonomii a navzájem si poskytovali teoretické argumenty.
- hrála velkou úlohu až do první poloviny 80 let, kdy po úmrtí jejích vůdčích osobností ustoupila do pozadí a vlastně přestala existovat.
Joan Robinsonová (1903 – 1983)
- kniha Eseje o teorii hospodářského růstu (1962)
- teorie firmy v nedokonalé konkurenci
- stupeň rozdělování - rozlišení dokonalé konkurence a monopolu (poměr zisku a mezd)
- model monopsonu (je stav, kdy existuje pouze jeden subjekt na straně poptávky a zpravidla více subjektů na straně nabídky)
Nikolas Kaldor (1908 – 1986)
- článek Model ekonomického růstu (1957)
- teorie endogenních peněz – množství peněz v ekonomice se odvíjí pouze od poptávky po penězích; odmítnutí kvantitativní teorie peněz, odvozování úrokových sazeb od diskontní sazby centrální banky, poptávka po penězích určuje velikost nabídky peněz
- kritika monetarismu důsledky antiinflační politiky
b) Americké postkeynesiánství (mladší větev)
- na rozdíl od it-cambr. školy, která kladla důraz především na rozpracování teorie růstu a rozdělování teorii cen, se am. zabývali hlavně rozpracováním a doplněním peněžní teorie Keynese
Sidney Weintraub (1914 – 1983)
- ceny jsou tvořeny konstantní přirážkou (z) k podílu nominálních mzdových sazeb (W) a produktivity práce (a), výše přirážky závisí na stupni nedokonalosti konkurence a zahrnuje jak míru zisku, tak náklady spojené s odepisováním fixního kapitálu
p
=
Hyman Minsky (1919 – 1997)
- kniha John Maynard Keynes. Hypotéza nestability (1975)
- kapitalistická ekonomie je nestabilní a zdroje jejich nestabilit jsou investice a způsoby jejich financování
- 3 typy financování investic
opatrnické financování = kladné peněžní toky převažují nad výší očekávaných závazků
spekulativní financování = kladné finanční toky převyšují očekávané závazky, ale mohou nastat i chvíle, kdy tomu tak není
spekulace = s něčím počítáme, předpokládáme, že to tak bude a buď to tak bude nebo ne
ultraspekulativní financování = kladné toky vůbec nepřevažují, my pouze spoléháme, že to dopadne dle očekávání, rizikové financování
Nová keynesiánská ekonomie (od 80. let 20. století)
- směr různorodých ekonomických teorií, jejichž společným cílem je snaha o vytvoření keynesiánské mikroekonomie, zaměřené zejména na vysvětlení příčin cenových a mzdových nepružností
- představitele nové keynesiánské ekonomie patří například Arthur Okun, Olivier Blanchard, Gregory Mankiw, George Akerlof, Janet Yellenová, David Romer
- koncepce menu costs říká, že firmy nemění ceny ani v případě, když velikost poptávky znají, jelikož by musely měnit ceníky a katalogy a raději se těmto dodatečným nákladů vyhnou tím, že na změny poptávky pružně reagovat nebudou
- hystereze na trzích práce - vysoká nezaměstnanost je způsobena neklesajícími mzdami, na ty však mají vliv zaměstnaní pracovníci, kteří jejich pokles nepřipustí, nikoliv nezaměstnaní, kteří by byli ochotni pracovat i za nižší mzdy
Arthur Okun (1928 – 1980)
Okunův zákon
- říká, že pokud existuje produkční mezera mezi skutečným a potencionálním HDP, tak je 1 % rozdíl mezi potencionálním a skutečným HDP způsobuje n % rozdíl mezi přirozenou mírou nezaměstnanosti a skutečnou mírou nezaměstnanosti
- pokles HDP o 1 % vůči potenciálnímu HDP, vede k růstu skutečné míry nezaměstnanosti o n % nad přirozenou míru nezaměstnanosti
- roste-li tempo potenciálního HDP rychleji než skutečný HDP, bude nezaměstnanost růst