Irwing Fisher (1867 – 1947) - usa

- dílo Teorie úroku (1930)

- věnuje se úroku – úrok existuje jako výsledek působením dvou příčin – ochota investovat, investiční příležitost

- kvantitativní teorie peněz: M (množství peněz v oběhu) x V (rychlost obratu) = P (cenová hladina) x T (konstantní, počet transakcí)

Stará ekonomie blahobytu (20. léta 20. století) – klasická, cambridgeská

- teorie blahobytu navazuje na neoklasické učení A. Marshalla a V. Pareta

- zkoumá podmínky dosažení maxima při daných omezeních (daných VF, které jsou k dispozici a v závislosti na potřebách, které mají být uspokojeny)

- normativní přístup = zaměřuje se na to, co by mělo být

10. Lausannská škola. Teorie celkové rovnováhy. Nová ekonomie blahobytu.

Lausannská škola (19. – 20. st.)

- podle university v Lausanne, kde působili její představitelé

- rozvíjela teorii všeobecné rovnováhy (na všech trzích)

- užívá soustavy rovnic

- první pokus matematicky formulovat soustavu podmínek, při jejichž splnění by národní hospod. bylo ve stavu rovnováhy

- lze rozdělit na: teorii všeobecné rovnováhy (Walras) a indiferenční analýzu (Pareto)

León Walras (1834-1910)

- zakladatel lausannské školy

- kniha Základy čisté politické ekonomie

- položil základy všeobecné rovnováhy

- 4 trhy: trh spotřebních předmětů, služeb VF, VF, peněz

- utvoření rovnováhy chápe jako aukci, na které účastníci směny ohlašují své záměry, jaké množství a za kolik chtějí prodat a koupit

- rovnováha nastává procesem „tápání“ – cenové aukce

Vilfredo Pareto (1848 – 1923)

- kniha Rukověť politické ekonomie

- ordinalistická verze teorie hodnoty, indiferenčními křivky (užitek je neměřitelný jen porovnatelný)

- přispěl i k rozvoji blahobytu, která řešila problém ekonomického optima

Paretovo optimum – stav kdy si nemůže polepšit žádný subjekt; je to situace kdy neexistuje možnost zlepšení na jedné straně, aniž by došlo k zhoršení na druhé straně)

John Richard Hicks (1904 – 1989)

- kniha Teorie ekonomické historie (1969)

- obdržel Nobelovu cenu za ekonomii

- přispěl k rozvoji teorii blahobytu, když stanovil základní podmínky společenského optima jako podmínky optimální směny, optimální výroby a optimální skladby produkce

- rozvíjel ordinalistickou teorii hodnoty pomocí mapy indiferenčních křivek a rozpočtového omezení, obdobnou metodu aplikoval i na ceny výrobních faktorů s využitím izokvant ( křivky stejné produkce) a izokost (přímky stejných nákladů),

Nová ekonomie blahobytu

A. Berson

- odmítá Piegouův a Marshallův kardinalistický přístup

- vychází z Paretovy ordinalistické teorie mezní užitečnosti

- neužívá národní důchod jako měřítko ekonomického blahobytu, hledá ekonomické optimum jako stav, ve kterém nikdo nemůže zvýšit svůj blahobyt na úkor jiného

Kardinalistický přístup – lidé jsou schopni kvantifikovat své preference (teorie užitku), je měřitelný

Ordinalistický přístup – lidé jsou schopni pouze uspořádat své preference, tj. určit pořadí (teorie inference)

11. Hlavní myšlenky institucionalismu a neoinstitucionalismu