2. Charakteristika principů merkantilismu a kameralistiky

Merkantilismus (pol. 15. - 1. pol. 18. st.)

- vznik: Itálie, Portugalsko, Španělsko; největší rozvoj: VB, FR

- základní rysy – ochrana manufaktur (velké dílny, velká poptávka po určitém druhu zboží), vysoká dovozní cla, zákaz vývozu surovin ze země, zavádění nových odvětví průmyslu, vznik společností pro zahraniční obchod nástroje k podpoře exportu, nástroje k podpoře exportu

1. Ranný merkantilismus (bullionismus)

- tzv. teorie peněžní bilance, která nahlíží na peníze jako na poklad a brání jejich odlivu ze země

2. Rozvinutý merkantilismus

- vyžadoval aktivní obchodní bilanci - stimulace výroby, podpora exportu, omezení dovozu, podpora tranzitu a lodní dopravy, boj o kolonie

- peníze jsou kapitál

Thomas Mun (1571 - 1641)

- kniha – Pojednání o obchodu Anglie s Východní Indií (1621) – vysvětluje, že vývoz peněz umožňuje obejít mezičlánky ve světovém obchodu

- člen správní rady Východoindické společnosti, útok na monetarismus

- zdůrazňoval aktivní obchodní bilance z hlediska celkového, nikoliv z hlediska dílčího

- zavedl reexport (koupím zalevno, přidám přidanou hodnotu a prodám se ziskem)

Jean Baptiste Colbert (1619 - 1683)

- ministr financí Ludvíka XIV

- colbertismus – usiloval omezit systém vnitřní cla a mýta, snažil se oživit státní finance

- podporoval zakládání manufaktur, zpravidla zaměřených na výrobu luxusního zboží (porcelán, gobelíny, hedvábí)

Kameralistika (konec 17. – pol. 19. století)

- vznik: Rakousko, Německo

- obdoba merkantilismu – kamerální vědy měly s merkantilismem totožnou ideu silného státu

- zaměřen na znalost financí, veřejné správy, daní a práva

- hlavní cíl: růst populace => více zisku na daních; podpora výroby

- odlišuje peníze a bohatství (bilance práce) > opak od merkantilismu; bohatství se přikládá tomu, že bude vyšší zaměstnanost

- požadovali zajištění populačního růstu z důvodu mocenského, fiskálního a poptávkového

Joseph von Sonnenfels (1732 – 1817)

- rádce Marie Terezie a císaře Josefa II.

- dílo (učebnice) Základy policejní, obchodní a finanční vědy (1765) s 8 vydáními

- mimořádné zásluhy si získal o justiční a správní reformu Rakouska; mimo jiné byla na základě jeho návrhu v Rakousku v roce 1776 zrušeno mučení, což byl v Evropě pionýrský čin

3. Předchůdci klasické ekonomie. Přínos fyziokratů

Předchůdci klasické ekonomie (17. – pol. 18. st.)

- předchůdci postupně opouštějí merkantilismus, jenž nahrazují liberalismem, W.Petty, D. Hume

William Petty (1623 – 1687) - VB

- položil základy ekonomické teorii (nevytvořil ale jednotný systém)

- snaha o aplikaci kvantitativních metod v ekonomii - tzv. politická aritmetika – základy statistiky

- tvůrce pracovní teorie hodnoty – práce je otcem a aktivním základem bohatství, jako je země jeho matkou

- zdanění – důležité pro zajištění hromadění majetku jednotlivce, platba za státní služby, přímo úměrné majetku poplatníka

John Locke (1632 – 1704)

- esej O občanské vládě (1690)

- soukromé vlastnictví považuje za přirozené právo člověka, které je víc než zákon či moc panovníka

- formuloval kvantitativní teorii peněz > růst množství peněz v ekonomice vyvolá růst cenové hladiny

- vztah peněz a cenové hladiny

David Hume (1711 – 1776)

- spis Politické rozpravy

- rozpracoval kvantitativní teorii peněz

- definoval neutralitu peněz > změna množství peněz v oběhu neovlivňuje reálné proměnné (velikost národohospod. produktu a výši zaměstnanosti), ale jen monetární proměnné (ceny a nominální mzdové sazby) – 1. PRVNÍ ZMÍNKA O INFLACI

- pasivní obchodní bilance – není se obávat peníze v oběhu zvyšující cenové hladiny, nemá smysl usilovat o aktivní obchodní bilanci

Fyziokraté (18. století)

- význam: vláda nad přírodou

- fysis – příroda, kracie – moc, vláda

- přínosem fyziokratů je jejich důraz na produktivní práci jako na zdroj národního bohatství

- fyziokraté nahlíželi na služby a výrobu zboží jen jako na spotřebovávání zemědělských přebytků, zatímco moderní ekonomové je započítávají mezi produktivní aktivity vytvářející národní důchod.

Francois Quesnay (1694 – 1774)

- spis Ekonomická tabulka (1758)

- osobní poradce markýzy de Pompadour

- ukazuje ekonomiku jako proces neustále se opakujících toků zboží a služeb mezi ekonomickými sektory (= společenskými třídami).

- 3 společenské třídy

• produktivní – zemědělci, vyrobí více, než sami spotřebují

• sterilní – lidé pracující v průmyslu a obchodě, vyprodukují stejný objem výstupu jako potřebují vstupů

• nečinná – vlastníci půdy - žijí z renty

Anne-Robert Jacques Turgot (1727-1781)

- usiloval (jako ministr financí) jak o tvrdé rozpočtové škrty, tak o zvýšení rozpočtových příjmů daňovou reformou

- Turgot však své záměry nedokázal prosadit. Toto nevyřešení daňové problematiky nakonec vedlo k vypuknutí Velké francouzské revoluce.