16. Přínos chicagské školy (modetarismus a další)

Chicagská škola (30. léta 20. st.)

- pojem chicagská škola se vztahuje k Chicagské univerzitě od roku 1930 do současnosti

- odmítají keynesiánskou stimulaci poptávky (Keynes: efektivní nabídka si vždy najde efektivní poptávku) a preferují stimulaci nabídky (efektivní nabídka si tvoří efektivní poptávku)

- užívali metodologický pozitivismus (vychází z toho, že jsou-li závěry teorie v souladu s ekonomickou realitou, jsou pravdivé)

- metodologický pozitivismus odlišoval chicagskou školu od keynesiánství i od rakouské školy

- kladli důraz na studium cenové teorie

Frank Knight (1895-1972)

- kritika rakouské školy (teorie kapitálu a úroku) – zisk a úrok je odměnou za odhad budoucnosti a za řízení

Milton Friedman (1912 - 2006)

- kniha Monetární historie USA 1867 – 1960 (1963), článek Úloha měnové politika (1968)

- zakladatel monetarismu

- odmítá jakékoliv zásahy ze strany vlády o plnou zaměstnanost či zásahy centrální banky

- zaměřoval se na teorii peněz a monetární politiku (monetarismus)

- kritizuje Keynese, že spotřeba závisí na úrovni běžného důchodu

- tvrdí, že lidé přizpůsobují svoji spotřebu dlouhodobě očekávané výši důchodu tj. permanentnímu důchodu - je závislý na velikosti bohatství domácnosti, lid. kapitálu, úrok. míře a očekáv. pracov. příležitostech. Je stabilnější poptávka po penězích.

- tzv.pevné měnové pravidlo (pravidlo měnového růstu) => požadoval růst peněžní zásoby o 3 – 5%

- Phillipsovu křivku rozšířil o adaptivní očekávání

George J. Stigler

- význam informací zejména na trhu práce (nezaměstnanost je způsobena zejm. vyhledáváním a vyhodnocováním informací),

- teorie regulace („teorie ovládnutého strážce“).

Theodore W. Schultz

- ekonomické problémy zemědělství v USA a v rozvojových zemích (zde by měl být podporován rozvoj venkova, nikoliv urbanizace),

- význam vzdělání pro produktivitu (rozvoj „lidského kapitálu“): výnosnost investic do lidského kapitálu je vyšší, než investic do finančního nebo reálného kapitálu

17. Přínos školy racionálních očekávání (monetarismus II) a ekonomie strany nabídky

Přínos školy racionálních očekávání (monetarismus II, 70. léta)

- monetarismem II (neboli novou klasickou makroekonomií) je označována škola racionálních očekávání, která výrazněji nenavazuje na monetarismus Miltona Friedmana, ať z hlediska metodologického či z hlediska rozpracování kvantitativní teorie peněz

- kritika keynesiánství

- vychází z konceptu racionálních očekávání, který na rozdíl od Friedmanových adaptivních očekávání:

• považuje za relevantní pro tvorbu očekávání nejen informace z minulosti, ale i ze současnosti včetně predikcí budoucího vývoje,

• ekonomické subjekty se ze svých chyb poučí a neopakují je (nedělají systémové chyby, pouze chyby náhodné).

Robert Emerson Lucas (1937 - )

- sborník Studie teorie průmyslového cyklu (1981)

- hypotézu racionálních očekávání aplikoval na Phillipsovu křivku, kde jimi nahrazuje Friedmanova adaptivní očekávání

- dle Lucase reálně existuje pouze Phillipsova křivka na přirozené míře nezaměstnanosti (= skutečná neboli pravdivá Phillipsova křivka).

- navázal na Miltona Freidmana, který předpokládal, že lidé svá budoucí očekávání formují na základě zkušeností z minulosti N

- jednou z prvních teorií racionálních očekávání byla teorie cenných papírů, je to trh dokonalé konkurence, kde jsou všechny informace předvídatelné

- ekonomické subjekty nedělají systematické chyby

Ekonomie strany nabídky (polovina 70. let – 80. léta 20. st.)

- třetí etapa neoklasické ekonomiky

- reakce na zaostávání růstu v USA, na vysoké zdanění

- kritizují míru, ve které dochází k přerozdělování národního důchodu prostřednictvím státního rozpočtu

- hlavní přínos: snížení daňového zatížení, které jediné může mít motivační vliv na růst nabídky práce, úspor a investic, což bude mít za následek růst národního produktu a zaměstnanosti i produktivity práce; motivace k práci je omezována vysokým daňovým zatížením důchodu, které vede k tomu, že pracovníci dávají přednost volnému času před nabídkou práce na trhu a k substituování domácí práce před nákupem služeb (tak dochází k daňovým únikům)

Arthur Laffer (1940)

Lafferova křivka

- říká, že existuje jistý bod daňové sazby, do jehož dosažení budou jednotlivé subjekty ekonomicky aktivní, čili bude docházet k růstu HDP, po překročení tohoto bodu však bude ekonomická aktivita klesat, čili růst HDP se buď zpomalí, nebo bude záporný

- udává závislost daňových výnosů státu na míře zdanění

- pohybujeme se po křivce, můžeme se dostat do tzv. zakázané zóny