Jungova persona ve světle ,,vnímání sebe sama“

Dalším takovým psychologickým předpokladem pro existenci vizuální persony je sebeuvědomění, proto věnujme této oblasti trochu prostoru. Pramenem informací pro nás bude Philip Zimbardo (Zimbardo, 2000, The Self - Jak vnímáme sami sebe).

Psycholog William James v roce 1890 položil základy pro výzkum a poznání individuality člověka, pro ,,vnímání sebe samotného“, přičemž rozlišil tři pohledy, jak vnímáme sami sebe – materiální, duchovní a společenský.

MATERIÁLNÍ pohled – souvisí s hmotným světem, vlastními věcmi a lidmi kolem nás.

DUCHOVNÍ pohled – vypovídá o tom, co si myslíme o vlastním vnímání a jak hodnotíme různé události.

SPOLEČENSKÝ pohled – nám zprostředkuje dojmy, které vyvoláváme u ostatních lidí.

V oblasti společenského vnímání sama sebe jsou důležité otázky: Jak působím? Vidí mě ostatní tak, jak bych chtěl, aby mě vnímali? K tomu používáme prostředky neverbální komunikace, kterými získáváme pozornost druhých jako: pohled z očí do očí, pohyby těla, hlavy, rukou... atd. (například vizáž - vizuální persona).

Pozitivně hodnotíme toho, kdo se dívá do očí a chová se klidně. Negativně na nás působí těkavé, uhýbavé pohledy, které působí nezúčastněně, stejně jako chaotické pohyby rukou a hlavy, které prozrazují, že osoba je neklidná.

Změny ve vystupování se odehrávají běžně mezi lidmi. Jsou určitou komunikací mezi lidmi, pomocí které se určuje relativní sociální postavení a moc jedince. Odrážejí sociální hledisko vlastních představ, abychom zachovali představu o sobě, kterou jsme o sobě vyvolali. To je způsob, který nazýváme STRATEGICKÉ SEBEPŘEDVÁDĚNÍ, aby nás druzí vnímali stejným způsobem, jak vnímáme sami sebe.

Strategické sebepředvádění funguje při vzájemné interakci mezi předvádějícím se a příjemcem. Tito příjemci našeho vystupování na nás reagují – vytváří odezvu, tj. POTVRZENÍ CHOVÁNÍM.

Na lidi, kteří se projevují negativně (depresivně) ostatní reagují záporně (záporná odezva) a považují je za méněcenné. Naopak na extroverty okolí reaguje velmi pozitivně.

Tyto oblasti naznačují, myslím, docela jasně, že určitý směr, určitou pozici člověka ve společnosti i to, jak se sám projevuje navenek, je možné posuzovat jako snahy směřovat v různých oblastech (persona, jednání, pohled očí, pohyby), jak v celku, tak jednotlivě, vždy nejpravděpodobněji stejným směrem, tj. potvrzení chováním se uplatňuje jak pro obsah řeči, postoj, pohyby, pohled, ale i vizáž. Proto pokud jsme získali z gravettienu některé prvky vizáže, ale i kompletní vizuální pohledy na člověka, můžeme dovozovat i jeho postoj, pohyby, pohled i jednání.

Zajímavé je, že některé gravettienské sošky, které mají předkloněné hlavy, obsahují prvky, které čteme jako projev méněcennosti a tak stejně chápeme i absenci pohledu očí. Oči jsou naznačeny jen u několika málo uměleckých děl a ty jsou pochopitelně velice důležité při čtení postoje a chování (Brasempoy a Dolní Věstonice). Ale ostatní výpovědní prvky ukazují končetiny v klidu a statické, nanejvýš názorně klidně a jasně provedené pohyby a gesta (například klidné, narovnané, někdy mírně v kolenou ohnuté nohy, ruce podél těla nebo na prsou, jindy ruce drží předmět /roh/). Žádná známka neklidu, napětí, nervozity.

Nemohu samozřejmě v dané chvíli říci, že podle sošek můžeme jednoznačně tvrdit, že nevyvolávají zápornou reakci a pocity méněcennosti. Proč?

Protože nejsou jednoznačně optimistické, nejsou plně uvolněné, nestojí v kontrapostu, jsou příliš symetrické, navíc některé jsou poškozeny a patinovány, nepůsobí svěžestí nového výrobku. To je však polovičatý závěr, musím totiž zase jako výtvarník oponovat, protože u sošek, které jsou tak drobné jako venuše, kdyby samotné ruce více uvolněně a živěji vystupovaly do prostoru, jako příliš tenké a křehké by se poškodily (výjimku tvoří jedna z venuší z Gagarina). Jakmile však registrujeme venuše na reliéfech, ruce najednou ožívají, jdou do prostoru a figury něco drží nebo vytvářejí ne zcela jasně pochopitelné gestikulace. A také skládaná velká figura z hrobu Brno II měla ruce zřejmě bez příslovečného upnutí u těla (Oliva tam a tam).

Z této strany se tedy můžeme dívat na gravettienská etnika jako na lidi, kteří míří při svém strategickém sebepředvádění určitým konkrétním směrem, které se odehrává v různých rovinách.