1. Ekonomie a její předmět. Pozitivní a normativní ekonomie. Metody zkoumání a ekonomické zákony.

Ekonomická teorie = teorie, která zkoumá ekonomiku (= národní hospodářství) a její mechanismus na obecné úrovní

Ekonomie = teorie ekonomického rozhodování, tzn. volby alternativ ekonomických subjektů s cílem dosáhnou maximalizace výhody (výnosu) při nejmenší ztrátě (nákladu, oběti)

Dělení ekonomie:

1. Mikroekonomie a makroekonomie

• mikroekonomie

• zkoumá chování tržních subjektů, jak se rozhodují a jaké jsou jejich interakce na různých trzích, také studuje fungování dílčích trhů

• zabývá se volbou v podmínkách vzácnosti

• makroekonomie

• zkoumá národní hospodářství jako celek

• studuje výkonnost ekonomiky, nezaměstnanost, inflaci, státní rozpočet apod.

• mikroekonomie a makroekonomie jsou navzájem provázané

2. pozitivní a normativní ekonomie

• pozitivní ekonomie

• snaží se analyzovat fakta, objektivně je vyhodnocovat, využívá statistická šetření

• popisuje ekonomický život takový, jaký opravdu je

• normativní ekonomie

• hodnotí ekonomický život a ukazuje, jaký by měl být

• jejím cílem je konstruovat předobraz dokonalejšího ekonomického systému

Metody zkoumání ekonomické reality:

1. teoretické zkoumání

• pro zkoumání ekonomické reality je třeba použít abstrakci

• proces teoretického zkoumání:

1. definování proměnných, které se vztahují ke zkoumanému ekonomickému problému

2. stanovení předpokladů a podmínek, za kterých lze teorii uplatnit

3. formulace hypotézy

4. ověření pravdivosti v praxi

2. ekonomická analýza

• předpokládá, že lidé se rozhodují racionálně - sledují výhradně svůj soukromý zájem a cíl

• člověk se musí rozhodnout mezi určitými alternativami podle toho, jaký užitek a jakou ztrátu mu přinesou

3. matematická analýza

• využívá se zejména v mikroekonomii

• ekonomická realita se však matematickým výpočtům blížit nemusí (je to abstrakce)

4. modely ekonomické reality

• zjednodušení reality - modely ukazuj základní vztahy mezi proměnnými

• na základě určitých předpokladů se vytvoří hypotéza a ta se musí ověřit v praxi

Zákon klesajících výnosů:

výnos z výrobního faktoru = podíl množství výstupu a množství vstupu

• čím vyšší číslo, tím je výroba efektivnější

• přírůstky výroby zajišťované přidáváním pouze jednoho vstupu (ostatní zůstávají konstantní), jsou od určitého počtu přidaných jednotek stále menší a menší

3. Pravidla ekonomické volby V podmínkách vzácnosti (míra oběti, mms, hranice výrobních možností.

• uspokojování lidských potřeb je nekonečný proces - uspokojení jedné potřeby vyvolává potřeby další (= nenasycenost spotřebitele)

• lidé využívají na uspokojení svých potřeb přírodní zdroje

Statek = věc, která je schopna uspokojovat potřeby

Vlastnosti statku:

1. užitečnost = schopnost uspokojovat lidské potřeby

2. vzácnost = omezená dostupnost daného statku

Dělení užitečných statků:

1. Volné statky

• je jich velice málo (např. vzduch, mořská voda)

2. Vzácné (ekonomické) statky

• z hlediska času a prostoru je vzácná většina statků  musíme je vyrábět

Ekonomická volba:

• vyplývá ze vzácnosti statků

• abychom získali určitou věc, musíme se většinou vzdát jiné věci

• spotřebitel nebo výrobce musí porovnávat přínos, který získá zvolením dané varianty, se ztrátou, kterou utrpí tím, že přichází o ostatní varianty (obětované příležitosti)

R ostoucí míra oběti u výrobce:

HVM = hranice výrobních možností

HVM - danou technologií může firma vyrábět pouze takové kombinace statků q₁ a q₂, které jsou na křivce HVM

rostoucí míra oběti - výrobce zvyšuje produkci statku q₁ na úkor produkce statku q₂

- vzroste-li produkce statku q₁ o jednotku, klesne produkce q₂ pokaždé o větší množství

 firma přináší stále větší oběť na získání přírůstku jiné výhody

mezní míra substituce

MMS = |-_q₂ / +_q₁| nebo opačně MMS = |-_q₁ / +_q₂|

Klesající míra oběti u spotřebitele:

klesající ochota k oběti - spotřebitel je ochoten na další jednotku statku q₁ obětovat stále méně statku q₂

mezní míra substituce

d q₂ d q₁

MMS_2/1 = MMS_1/2 =

d q₁ d q₂

4. Ekonomická koordinace (organizace ekonomických systémů). Tržní ekonomika a její charakteristika.

Ekonomické systémy:

1. zvykový systém

• přírodní národy - tam, kde neexistuje ani trh ani direktiva (v pralese, daleko od měst)

• přirozená dělba práce

• některé zvyky přetrvávají dodnes i u nás (např. dědění živnosti na prvorozeného syna)

2. tržní systém

• zakladatel Adam Smith

• základem je fungování tržního mechanismu - střetávání se nabídky a poptávky

• čistý tržní systém nikdy v realitě neexistoval (nejvíce se mu blížila Anglie na počátku 19. století)

3. příkazní (direktivní) ekonomika

• centrální systém, kde stát vlastní všechny výrobní faktory (půdu, kapitál)

• stát vše řídí direktivami shora

• zatím se to nikde neosvědčilo

• do určité míry jsou ale direktivy nutné

4. smíšená ekonomika

• dnešní vyspělé ekonomiky

• snaží se využít pozitivní prvky všech předchozích typů

• systém s převahou tržních vztahů a různě silnými direktivami státu

Tržní ekonomika:

• skládá se ze dvou skupin subjektů:

• domácnosti

• firmy

• tyto subjekty se setkávají na třech trzích:

• trh zboží a služeb

• trh výrobních faktorů

• finanční trh

• svobodná ekonomická volba mezi alternativami

Charakteristiky tržní ekonomiky:

• působení zákona nabídky a poptávky

• peněžní směna statků

• peněžní forma důchodů ekonomických subjektů (firem i domácností)