Inspekční setkání

Účel: ověření produktu

Úlohy:

• Otevření inspekčního setkání

• Ověření připravenosti participantů

• Čtení produktu

• Zkontrolování seznamu chyb

• Vyhodnocení závěry inspekce

1. (A – akceptovat bez další inspekce,

2. B – další akceptace ponechána moderátorovi,

3. C- vyžaduje novou inspekci)

Role: moderátor, autor, čtenář, zapisovatel, inspektoři

Uzávěrka inspekce

Předpracování

Účel : splnění výstupních kritérií

Úlohy: vyřešení všech chyb

Role: autor

Uzávěrka

Účel: potvrzení inspekce

Úlohy: Ověření úprav produktu

Zpráva o výsledku inspekce

Role: moderátor, autor, (inspektoři)

6. Co to je programové rozhraní (api), jak se navrhuje?

API je zkratka anglických slov application programming interface, což znamená rozhraní pro programování aplikací. Tento termín používá softwarové inženýrství v programování. Jde o sbírku procedur, funkcí či tříd nějaké knihovny (ale třeba i jiného programu nebo jádra operačního systému), které může využívat programátor, který knihovnu využívá. API určuje, jakým způsobem se funkce knihovny mají volat ze zdrojového kódu programu; rozhraní knihovny, které se využívá po přeložení programu do binární podoby a během jeho běhu, se nazývá ABI.

Důležitá jsou například grafická API jako OpenGL a DirectX, která jsou standardizována, a programátor je může v programu využít. Způsob jejich vykonání pak záleží na konkrétním počítači, na výkonnosti grafické karty, případně může být vykreslování kompletně softwarově emulováno nějakou programovou knihovnou (např. Mesa).

V operačním systému Microsoft Windows se pro komunikaci programů se systémem používá Windows API.

Funkce API jsou programové celky, které programátor používá namísto toho, aby je sám naprogramoval.

API operačních systémů

V současné době jsou nejrozšířenější dva standardy aplikačního programátorského rozhraní (API) OS: POSIX (IEEE) a Win32 (Microsoft). Rozhraní POSIX bylo vytvořeno pro standardizaci sdílení v čase u operačních systémů postavených na bázi UNIXu, rozhraní Windows API především pro definici vláken a plánování.

API webových služeb

Webové služby (web services) jsou systém, v němž spolu komunikují navzájem přímo počítače, kde má jeden funkci poskytovatele webové služby a druhý je klient (konzument). Poskytovatel (provider) služby poskytuje data specifikovaným způsobem na síti. Na druhé straně si klient (requestor) zjistí adresu služby (vyhledá v registru nebo má adresu přímo od poskytovatele), stáhne si popis služby a je ji následně schopen využívat.

Tolik definice. API, neboli Aplikační Programové Rozhraní, je právě ten výše zmíněný specifikovaný způsob poskytování dat (a obecně služeb).

Výhody jsou zřejmé. Webové služby umožňují "dělbu práce" i distribuci dat. Umožňují vlastní web vylepšit o další funkce s minimem nákladů. Naopak na druhé straně umožňují poskytovatelům služeb zvýšit hodnotu vlastních dat a získat další uživatele a "nadstavby" - pěkně o tomto efektu píše Marek Prokop v článku Proč má Seznam málo programátorů?.

Klasickým příkladem poskytovatele webových služeb je třeba Google. Naprostá většina služeb, které poskytuje přes webové rozhraní lidem, poskytuje i přes "aplikační rozhraní" (API) aplikacím třetích stran. A tak mohou vznikat aplikace, které využívají mapy od Google k zobrazování různých informací, desktopové i webové aplikace, co umožňují přímo posílat příspěvky na blog či různé mashupy (například spojení nabídky realitních kanceláří a Google Maps v Properazzi)

Webové API je tedy rozhraní webové aplikace, které není určené přímo uživatelům, ale jiným aplikacím či službám. Není určeno pro přímý přístup, ale pro strojové získávání dat.

Existuje několik známých standardních protokolů pro webové API (SOAP, XML-RPC, REST), které definují způsob komunikace klienta se serverem, způsob předávání dat a způsob spouštění akcí. Nad těmito standardy jsou pak postaveny API jednotlivých služeb. Některé API konkrétní služby se může stát i určitým "standardem v oboru", například Blogger API / MovableType API, což jsou API pro blogovací servery, postavené na protokolu XML-RPC.

API webové služby je tedy tvořeno protokolem, který definuje, jakým způsobem spolu klient a server komunikují, jak kódují data, jak se autorizují apod., a seznamem použitelných procedur či lokací, která může klient po službě požadovat.