2. Nabídka a tržní cena výrobních faktorů

Vlastníci výrobních faktorů roz­hodují o jejich nabídce na základě mezních nákladů, které je třeba vynaložit na jejich výrobu.

Například nabídka práce závisí na mezních nákladech domácnosti při vynalože­ní práce. Domácnost je v rovnováze, když námaha při práci odpovídá efektu, který práce přináší, tj. reálné mzdě.

Křivka tržní nabídky daného faktoru tak vzniká jako součet křivek těchto mezních nákladů. Na­bídková křivka daného výrobního faktoru je rostoucí a její ce­nová pružnost závisí:

1. Na možnostech jak lze zvyšovat disponibilní množství fak­toru. U vzácných zdrojů (půda, přírodní zdroje surovin) je nabídka „dána přírodou" a u faktorů běžně reprodukovatel­ných (vyráběných) lze počítat se standardní reakcí nabídky na změny jejich cen.

2. Na alternativním využitím daného faktoru. Z hlediska použitelnosti výrobních zdrojů v produktivní spotřebě (výro­bě) je můžeme rozdělit na

   • Univerzální. Lze je využít při jakékoli výrobě, a jsou pro­to nabízeny ve všech odvětvích výroby (práce pomocného dělníka).

   • Unikátní. Tyto faktory nelze vyrábět a jejich nabídka je fixní (zdroje pitné vody).

   • Speciální. Používají se jen v omezeném počtu výrob a jsou nabízeny jen v několika odvětvích (soustruh).

Nabídka univerzálního výrobního faktoru

Nabídka univerzálního faktoru je zcela pružná, protože neustálý přesun (transfer) těchto inputů z jednoho odvětví do druhého vyrovnává jejich tržní ceny. Pokud by při některém použití vzrostla tržní cena univerzálního faktoru, budou se jejich majitelé snažit využít této situace a zvýší svoji nabídku v daném odvětví. Výsledkem bude převis nabídky nad poptávkou a následný pokles ceny daného faktoru. V odvětvích s nízkou tržní cenou univerzál­ního faktoru bude klesat jeho nabídka a vytvořený převis poptávky nad nabídkou povede následně k růstu ceny faktoru. V podmínkách dokonalé konkurence je tržní cena univerzálního faktoru stano­vena trhem a vychází z nákladových podmínek jeho nabídky.

Grafickým zobrazením nabídky těchto faktorů je přímka rovnoběžná s osou x(graf 10.3). Její posun (nahoru nebo dolů) souvisí se změ­nami nákladů, které byly vynaloženy na výrobu univerzálních fak­torů. Změny v poptávce po výrobním faktoru (projevují se jako posuny poptávkové křivky - D na D') vedou jen ke změnám rovno­vážného množství faktoru a nemění jeho cenu.

Vlastník univerzálního výrobního faktoru získává při jeho realizaci na trhu (nájem) tzv. transferovou platbu, která odpovídá nákladům výrobce (včetně normálního zisku). Jde o normální výdělek, který ho nepodněcuje k převedení (transferu) výrobního fak­toru do jiné oblasti použití. Jeho výše odpovídá výnosu, který by daný input získal při svém nejlepším alternativním využití (jinak vyjádřeno, jde o obětovaný výnos z jeho druhého nejlepšího použití).

Nabídka unikátních výrobních faktorů

Nabídka unikátních faktorů je limitována a její cenová pružnost je proto nulová (graf 10.4). Jejich výroba není spojena s žádným ekonomicky významným nákladem, jsou „darem" (produktem) přírody.

Tržní cena unikátních faktorů je určena pouze poptávkou. Na nabízené množství faktoru jeho cena nemá vliv, to je určeno podmínkami nabídky. Platby za služby unikátních faktorů jsou di­ferencované a závisí na konkrétním způsobu použití těchto zdrojů. Vzhledem k tomu, že vznik unikátních faktorů je spojen s téměř nulovými náklady, je jejich tržní cena vždy vyšší než mezní náklad na výrobu daného faktoru a výnos má proto podobu ekonomické renty.

Nabídka speciálního výrobního faktoru

Křivka nabídky speciálního faktoru je rostoucí. Znamená to, že zvýšení (snížení) nabízeného množství faktoru je vyvoláno růs­tem (poklesem) jeho ceny. Tržní cena tohoto faktoru je výsled­kem střetu poptávky (křivka příjmu z mezního produktu faktoru) a nabídky (rostoucí část křivky mezních nákladů vynaložených na výrobu faktoru). Vlastníci faktoru za jeho ekonomickou realizaci získávají tržní cenu, která zahrnuje transferovou (normální) platbu i ekonomickou rentu (graf 10.5).

Ekonomická renta

Ekonomická renta se projevuje jako rozdíl mezi tržní cenou faktoru a transferovou platbou za jeho použití. Jinak vyjádřeno, je to rozdíl mezi celkovým výnosem a obětovaným výnosem z druhého nejlepšího použití faktoru. Renta je přebytek nad trans­ferovou platbou, který není nutný pro jeho udržení v daném použi­tí. Renta nevyjadřuje žádnou obětovanou příležitost a lze ji chápat jako obdobu ekonomického zisku firmy.

PŘÍKLAD:

Dělení tržní ceny faktoru na transferovou platbu a ekonomickou rentu si ukážeme na příkladu. Pan XY je zaměstnán jako personalista u soukromé firmy a má roční plat 360000 Kč. Jeho dávným přáním je učit na vysoké škole. Po úspěšném absolvování konkur­zu může nastoupit na místo odborného asistenta. Při této příležitosti uvažuje nad částkou 180000 Kč (12 x 15 000 Kč), kterou ročně získá jako vysokoškolský učitel.

Z jeho pohledu lze práci odborného asistenta považovat za nej­lepší alternativu k jeho dosavadnímu zaměstnání personalisty. Část­ka 180000 Kč potom představuje transferovou platbu, která mu musí být zaplacena v soukromé firmě, protože je rovna obětované­mu výnosu z alternativního zaměstnání. Jako personalista získá pan XY i ekonomickou rentu 180000 Kč (360000 Kč - 180000 Kč). K rozhodnutí, aby nastoupil místo odborného asistenta a ztratil tak ekonomickou rentu, ho může přivést pochopení jedině tzv. kom­penzujícího rozdílu. Nižší mzdy vysokoškolských učitelů vůči li­dem s podobným stupněm vzdělání jsou kompenzovány osobním a intelektuálním uspokojením, které jim jejich práce poskytuje.