2. Oběžný majetek

Na rozdíl od dlouhodobého majetku dochází u oběžného majetku k jeho jednorázové spotřebě a zahrnutí celé jeho hodnoty do nákladů a ceny. Oběžný majetek má dvě různé formy:

• Věcná forma: zásoby (výrobní, nedokončené výroby, hotových výrobků, zboží)

• Peněžní forma: pohledávky, cenné papíry (krátkodobé), peníze (v hotovosti, na účtech), náklady příštích období (krátkodobé)

Z drojem pořízení uvedených prostředků je kapitál, který zároveň představuje finanční krytí majetku. Majetek a jeho finanční krytí jsou vlastně dvě strany jedné mince. Majetek představuje pro­středky, které podnik vlastní, a kapitál vyjadřuje, odkud byly zís­kány zdroje pro krytí majetku.

Přehled o majetku podniku a o jeho finančních zdrojích posky­tuje rozvaha. Obvykle se sestavuje v podobě bilance, jejíž majet­ková strana se označuje „aktiva" a kapitálová (zdrojová) stra­na “pasiva” (graf 9.1) Přehledně je v ní obsaženo, co podnik vlastní (aktiva) a z jakých zdrojů byl majetek pořízen (pasiva).

Součet všech aktiv na jedné straně a pasiv na druhé straně se v počáteční rozvaze (sestavené při založení podniku) musí rovnat. Všechny složky aktiv musí mít nějaký zdroj krytí a naopak každá položka na straně pasiv je zdrojem pořízení některého aktiva. Bě­hem činnosti podniku dochází ke změnám v aktivech a pasivech. Při jejich zpracování v rozvaze za určité období (např. rok) musí být součty obou stran opět stejné. Změny, ke kterým došlo během tohoto období, jsou zaznamenány v účetnictví, které poskytuje pod­klady pro sestavení rozvahy.

Opotřebení dlouhodobého hmotného majetku

Dlouhodobý hmotný majetek se postupně opotřebovává, a to dvojím způsobem:

• fyzické opotřebení se projevuje tím, že snižuje jeho výrobní schopnost (stroj ztrácí výkonnost a spolehlivost);

• morální opotřebení, jde o technické zastarávání, které vy­plývá z rozvoje vědy a techniky (počítače).

Kapitálová struktura podniku

Pasiva, která představují kapitálovou strukturu podniku, rozdělujeme na kapitál vlastní a cizí.

Vlastní kapitál vkládá do podniku majitel nebo skupina maji­telů (akcionáři v akciové společnosti, společníci ve společnost s ru­čením omezeným, členové v družstvech) a jeho podíl na celkovém kapitálu je indikátorem nezávislosti (finanční jistoty) podniku. Vlast­ní kapitál u podniku jednotlivce tvoří jeho peněžitý i nepeněžitý vklad.

1. Vlastní kapitál - u obchodní společnosti je vlastní kapitál rozdělen do něko­lika položek:

   • Základní (kmenový) kapitál je označován jako základní jmění a tvoří jej peněžní i nepeněžní vklady společníků.

   • Rezervní fond, který slouží ke krytí ztrát a k překonání ne­příznivého vývoje hospodaření podniku. (Od rezervních fondů musíme odlišovat rezervy, které se vytvářejí za konkrétním účelem, např. rezerva na nedobytné pohledávky.)

   • Nerozdělený zisk (nerozdělený výsledek hospodaření). Je to ta část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje mezi vlast­níky, ale je použita k financování podniku. Jde o tzv. samofi­nancování a pro podnik představuje základní způsob rozmno­žování majetku.

2. Cizí kapitál - rozdělujeme podle doby, po kterou je podnikem používán, na krátkodobý a dlouhodobý.

• Krátkodobým cizím ka­pitálem (zdrojem) mohou být bankovní úvěry, dluhy u dodavatelů (placení dodavatelských faktur po lhůtě splatnosti), zálohy odběra­telů (část dodávky zboží je placena předem) a také nevyplacené mzdy, platy, daně a jiné závazky splatné k určitému termínu.

• Dlou­hodobý cizí kapitál je tvořen zejména bankovními úvěry poskyto­vanými na dobu delší než jeden rok. Do této skupiny pasiv patří také dluhopisy, jejichž prodejem získává podnik peněžní prostředky.