10. VYTVÁŘENÍ CEN VÝROBNÍCH FAKTORŮ, NEROVNOSTI V DŮCHODECH

1. VZNIK CEN VÝROBNÍCH FAKTORŮ

   1. Poptávka po výrobních faktorech

   2. Nabídka a tržní cena výrobních faktorů

2. NEROVNOSTI V DŮCHODECH A JEJICH MĚŘENÍ

3. EFEKTIVNOST NEBO ROVNOST (PŘEROZDĚLOVACÍ PROCESY V EKONOMICE)

1. Vznik cen výrobních faktorů

V ekonomické teorii jsou v této souvislosti zdůrazňovány tři obecné výrobní fak­tory:

• práce,

• půda (přírodní zdroje) a

• kapitál.

Ceny, za které se výrobní faktory prodávají, mají v koloběhu ekonomiky dvojí funkci. Podnikatelé je registrují jako nákladové položky, za které nakupují výrobní zdroje. Vlastníci výrobních faktorů chápou jejich ceny jako důchod, který jim přináší užití těchto zdrojů v procesu výroby statků a služeb. Důchod, který mo­hou získat vlastníci výrobních zdrojů, je omezen poptávkou po služ­bách těchto zdrojů.

1. Poptávka po výrobních faktorech

• Ceny výrobních faktorů se určují na základě poměru nabídky a poptávky na trhu daného výrobního zdroje.

• Poptávka po službách výrobních faktorů je odvozena i od poptávky po ekonomických statcích, které tyto vstupy vyrábějí.

• Poptávku po výrobních faktorech vytvářejí podnikatelé, kteří organizují jejich produktivní spotřebu a vyrobenou produkci se snaží co nejvýhodněji prodat na trhu a dosáhnout maximalizace zisku (tzn. dosažení co největšího rozdílu mezi příjmy a náklady).

• Ekonomická teorie při řešení problému poptávky po výrobních faktorech vychází z produkčních a nákladových funkcí firmy. Produkční funkce ukazuje, jak závisí objem vyrobené produkce na množství použitých výrobních faktorů. Když chceme zjistit, jaký je podíl jednotlivých výrobních faktorů na celkové hodnotě výstu­pu, tak musíme sledovat vývoj celkové produkce při změně jedno­ho výrobního faktoru, přičemž ostatní vstupy považujeme za neměn­né veličiny.

V dalším výkladu budeme předpokládat, že firma podniká v podmínkách dokonalé konkurence na trhu ekonomického stat­ku i výrobního faktoru. Je tedy v pozici příjemce cen a nedokáže ovlivňovat ani tržní cenu statku, ani tržní cenu výrobního zdroje. Firma v tomto tržním prostředí rozhoduje pouze o množství vyráběného produktu a tím i o množství nakupovaného výrobního faktoru.

Celkový produkt (TP)

Při výrobě firma používá určité množství výrobních faktorů a výsledkem jejich produktivní spotřeby je celkový produkt.

Mezní produkt (MP)

Přírůstek produkce, vyvolaný zvětšením některého výrobního faktoru o jed­notku, označujeme za mezní produkt tohoto výrobního faktoru.

Příjem z celkového produktu (TPR - Total Product Revenue)

Prodejem celkové produkce za cenu, která je na daném trhu obvyklá, získá firma příjem z celkového produktu.

Příjem z mezního produktu (MRP - Marginal Revenue Product)

Jestliže firma prodá dodatečnou jednotku výstu­pu, která je vytvořena použitím další jednotky určitého výrobního faktoru, získá peněžní částku nazývanou příjem z mezního produktu. Jinými slovy MRP vyjadřuje změnu celkového příjmu při využití dodatečné jednotky vstupu. Výše příjmu z poslední prodané jednot­ky závisí na mezním produktu a ceně statku.

MRP = MP x P

Tržní cena, za kterou firma prodává svoji produkci, se v podmínkách dokonalé konkurence nemění. Příjem z mezního pro­duktu proto závisí jen na změnách mezního produktu. Příklad fir­my pěstující květák (tabulka 10.1), která prodává svoji produkci za konstantní cenu (7 Kč) a objem výroby může zvětšovat pouze zaměstnáváním dalších pracovních sil (ostatní vstupy jsou neměn­né), ilustruje vztah mezi vývojem mezního produktu a příjmu z mezního produktu.

Při neměnném rozsahu vzájemně závislých výrobních vstupů dochází k poklesu mezního produktu daného výrobního faktoru. Každý dodatečný pracovník, který je zaměstnán při neměnném rozsahu půdy a kapitálu, naráží od urči­tého objemu výroby na nedostatek těchto vstupů, což se projevuje v snižování jím vytvářeného mezního produktu (v tabulce 10.1 je to zřejmé u čtvrtého pracovníka). Klesající produktivnost výrob­ního faktoru je doprovázena i poklesem příjmu z jeho mezního produktu. Příjem z mezního produktu informuje podnikatele o technicko-ekonomických souvislostech, které musí vzít do úva­hy při rozhodování o objemu výroby.

Poptávka po výrobních fak­torech je proto determinována příjmy z jejich mezních produk­tů, protože MRP je právě tou cenou, kterou je podnikatel ještě ocho­ten zaplatit za jednotku příslušného výrobního faktoru. A to proto, že jeho náklady na nákup daného faktoru mohou být nanejvýše tak vysoké, jako příjem získaný jeho využitím ve výrobě.

Mezní náklady na výrobní faktor (MFC - Marginal Factor Costs)

je peněžní částka, o kterou se zvýší celkové náklady, když firma koupí další jednotku výrobního faktoru. Jinak vyjádřeno, jde o dodatečné náklady, které má firma spojeny s využitím dodatečné jednotky výrobního faktoru

∆ TC (přírůstek celkových nákladů)

MFC = --------------------------------------------------------------

∆ F (přírůstek výrobního faktoru)

∆ F = 1

V dokonale konkurenčním prostředí na trhu výrobních faktorů firma najímá tak malý podíl daného vstupu, že nedokáže ovlivnit jeho cenu. Firma zde vystupuje jako příjemce tržní ceny a vstupy najímá za ceny určené trhem.

Mezní náklad na daný výrobní faktor je určen výší jeho ceny (MFC = P_F). Grafickým zobrazením mez­ních výrobních nákladů na výrobní faktor je křivka, která je rovno­běžná s osou x(graf 10. 1), zároveň je tato křivka totožná s křivkou nabídky výrobního faktoru dané firmě.

Z uvedených úvah o příjmech a nákladech vyplývá, že podnikatel jako kupující na trhu výrobních faktorů porovnává mezní výrobních náklady na výrobní faktor s příjmem z mezního produktu příslušného výrobního faktoru. Předpokládejme, že jsou

MFC (mez.výrob.náklady) < MRP (příjem z mez.produktu)

potom bude podnikatel nakupovat další jednotky daného výrobního faktoru. S rozšiřováním výroby skončí v okamžiku kdy se MFC = MRP. Za této podmínky se dostane do optimál­ní situace (do rovnováhy), protože využití další jednotky výrobní­ho faktoru by pro něho bylo méně výhodné. Pokud by platilo, že MFC > MRP, potom hrozí podnikateli ztráta při využití dodatečné jednotky daného výrobního faktoru. Z dosavadního výkladu lze učinit závěr, že v podmínkách dokonalé konkurence platí

MRP = MFC = P_F

Počet pracovníků	TP (celkový produkt)	MP (mezní produkt)	P (cena)	MRP = MP x P (příjem z MP)	MFC (mez. výrob. náklady - mzda)	TC (celkový náklad)
0	0		0
1	3	3	7	21	1 4	14
2	7	4	7	28	14	28
3	12	5	7	35	14	42
4	16	4	7	28	14	56
5	19	3	7	21	14	70
6	21	2	7	14	14	84
7	22	1	7	7	14	98
8	22	0	7	0	14	112

MFC = MRP, optimální počet pracovníků je 6

Rozhodování firmy na trhu výrobních faktorů

Firmy se rozhodují při hledání nejvýhodnější kombinace výrobních vstupů podle příjmů z jejich mezních produktů a snaží se nahradit (substituovat) drahé vstupy lacinějšími.

Ceny výrobních faktorů

Cena výrobního faktoru (v podmínkách dokonalé konkurence) je rovna mezním nákladům (MFC) na daný výrobní faktor (u práce = mzda).

Za těchto podmínek bude firma rozšiřovat zapojení každého výrobního faktoru až do momen­tu, kdy se jeho cena vyrovná s příjmem z jeho mezního produktu. Proto platí

MRP (příjem z mezního produktu) půdy = sazbě renty

MRP (příjem z mezního produktu) práce = mzdové sazbě

MRP (příjem z mezního produktu) kapitálu = úrokové míře

Shrnutí:

• Mezní produkt (MP) je přírůstek produkce, vyvolaný zvětšením některého výrobního faktoru o jed­notku.

• Příjem z mezního produktu (MRP) vyjadřuje změnu celkového příjmu při využití dodatečné jednotky vstupu.

• Mezní náklady na výrobní faktor (MFC) je peněžní částka, o kterou se zvýší celkové náklady, když firma koupí další jednotku výrobního faktoru.

• Když firma koupí další jednotku vyrobního faktoru (F), zvýší se její náklady (MFC) a dojde k přírůstku produkce (MP) a jestliže firma tuto dodatečnou jednotku produkce prodá, získá tím příjem (MRP) způsobený využitím tohoto dodatečného výrobního faktoru.

• Podnikatel jako kupující na trhu výrobních faktorů porovnává mezní výrobních náklady (MFC) na výrobní faktor s příjmem z mezního produktu (MRP) příslušného výrobního faktoru a proto je poptávka po výrobních fak­torech determinována příjmy z jejich mezních produk­tů.

• Pro podnikatelé je nejvýhodnější situace kdy se:

MFC (mez.výrob.náklady) = MRP (příjem z mez.produktu).

Odvození křivky poptávky po výrobním faktoru

Při odvození křivky poptávky po daném výrobním faktoru vyjdeme z popisu progresivně-degresivní produkční funkce, která má zprvu rostoucí a poté klesající funkce mezního a průměrného produktu (kapitola 7.2). Budeme zkoumat chování firmy maxima­lizující zisk, která může měnit objem vyrobené produkce jen změ­nami v zaměstnanosti. Firma proto vstupuje na trh práce, kde na­jme takové množství pracovních sil (jednotek práce), které jí umožní maximalizovat zisk. Odvození křivky poptávky po výrobním fak­toru provedeme graficky.

MRP – příjem z mezního produktu

A RP – příjem připadající na jednotku práce

M FC – mezní náklady na výrobní faktor (odpovídá mzdovým sazbám na trhu práce a současně to je křivka nabídky práce zkoumané firmě)

L – počet zaměstnaných sil

Optimální počet zaměstnaných pracovních sil, při kterém firma maximalizuje zisk, je určen rovností příjmu z mezního produktu práce a mezních nákladů na tento výrobní faktor (MRP_L = MFC_L). Tato situace nastane při zapojení L₃ jednotek práce. Pokud by firma zaměstnala L₁ pracovních sil, potom bude příjem z průměrného produktu práce menší než mezní náklad na jednotku práce a zisk na jednotku tohoto výrobního faktoru bude pro množství L₁ záporný. Při zaměstnání L₂ a více pracovních sil bude firma získávat kladné zis­ky na jednotku výrobního faktoru práce. Od tohoto počtu jednotek práce je příjem z průměrného produktu práce větší (nebo stejný) než mezní náklady na jednotku produktu práce.

V případě, že mzdová sazba (MFC) byla větší než max. příjem připadající na jednotku práce (ARP_L) nebude firma najímat žádnou jednotku práce. Při poklesu mzdových sazeb pod tuto hranici budou vznikat nová opti­ma (MRP_L = MFC_L) a firma bude najímat větší množství práce.

Křivka poptávky firmy po výrobním faktoru je proto totožná s klesající částí křivky příjmu z mezního produktu, která je shora ohraničena max. ARP_L

Poptávka po výrobních faktorech je určena příjmem z mezního produktu daného výrobního faktoru.