6. Naučte se zpaměti přísloví:

Kdo se bojí, nesmí do lesa.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

Doplňková četba

Pro někoho přání, pro jiného strašák. Záleží na tom, kde je vaše místo. Ženy v domácnosti jsou často považovány za lenivé bytosti, kterým se nechce pracovat. Musejí čelit mnoha narážkám a taky nabídkám zaměstnání. Naše společnost ještě stále nechápe, že žena v domácnosti je také zaměstnání, které v sobě skrývá nepřeberné množství úkolů, povinností a vyžaduje jistou zdatnost a psychickou zralost.

Já osobně tyto ženy obdivuji. Moje maminka byla ženou v domácnosti a pro nás, jakožto děti, to bylo neuvěřitelným přínosem. Každé ráno nás budila do školy, na stole připravená snídaně, na kuchyňské lince vyskládané svačiny. Vyprovodila nás ze dveří s úsměvem a přáním hezkého dne. Cestou ze školy jsem věděla,  že nemusím vytahovat klíče z tašky a vstoupit do tichého domu. Stačilo zazvonit a dveře se otevřely, při odkládání bund a bot jsem byla přeptána na průběh celého dne a prostřený stůl sliboval chutný oběd. Maminka měla vždycky čas vyslechnout všechny zážitky, stesky a radosti, podepsat úkoly, zkontrolovat žákovskou knížku a případně pochválit. Doma bylo čisto, uklizeno a voňavo. Myslím, že si nemohla najít lepší zaměstnání!

Kdoví, možná právě tápete, zda je místo doma pro vás to pravé... Nebo byste doma být chtěla, ale nemůžete si to jako rodina z finančních důvodů dovolit. Ať tak či tak, přináším vám rozhovor se ženami, které chtějí být nebo jsou v  domácnosti. A taky názor osobnosti, kterou jistě všichni znáte.

Téma: Každodenní život.

Pracovní den . Jsem student a bydlím na koleji. Každý den se probouzím brzy ráno, ale vstávám až v sedm hodin. Nejdříve ustelu postel, pak trochu cvičím, potom se sprchuji a umývám se, čistím si zuby, holím se, češu se, oblékám se a dělám si snídani. Po snídani odcházím do školy. Přednášky začínají v devět hodin. Za hodinu a půl máme první přestávku. O přestávce svačím. Jím jablko, banán, nebo piju kávu. Přestávka trvá dvacet minut. Na seminářích procvičujeme novou gramatiku, píšeme věty na tabuli a do sešitu, odpovídáme na otázky, připravujeme si rozhovory. Hodiny končí ve dvě. Utíkám na oběd¹. Obědvám v menze během celého týdne. Jídlo mi chutná², skoro vždy mám hlad³. Pak jdu do celouniverzitní počítačové studovny, která je otevřena přes celý týden. Když není hezké počasí, jdu domů. Cestou nakupuju, protože si vařím večeři sám. Večeřím asi v šest hodin. Občas pozvu na večeři přítelkyni. Večer se učím. Někdy jdu na návštěvu, do kina nebo do studentského klubu na party. Občas organizujeme velkolepé plesy s hudbou a zábavou až do ranních hodin. Obyčejně chodím spát v jedenáct hodin večer. Po pracovním týdnu jsme unaveni a všichni se těšíme⁵ na víkend. V neděli nemusím brzy vstávat, proto grni, dlouho. O víkendu odpočíváme, díváme se na televizi, scházíme se s přáteli, jezdíme na výlety, máme různé společenské a sportovní akce. Ve velké oblibě jsou u nás soutěže. Před týdnem jsme soutěžili o první místo v tenisovém turnaji.

• V kolik hodin vstáváš každé ráno?

• Obyčejně vstávám v šest hodin.

• To je moc brzy, já vstávám až v sedm.

• Ale když mám volno, vstávám až v poledne.

• V kolik hodin chodíš spát?

• V deset hodin, ale dnes půjdu spát až ve dvanáct.

• Proč tak pozdě?

— Protože se připravuji ke zkouškám