17. Fyziologie chování a paměti

Chování

= soubor reakcí a dějů, které se dají objektivně zhodnotit a jimiž reaguje organismus na podněty vnějšího i vnitřního prostředí

• tvoří aktivity směřující k dosažení uspokojení (pohody, libosti) a k odstranění neuspokojení (nepohody, nelibosti)

• jednání je kombinací forem volního i spontánního chování

Řídící systémy:

1. uložené geneticky (nepodmíněné reflexy, motivace, emoce a instinkty)

2. informace získané v průběhu života (učení a paměť)

Schopnost uložit a uchovávat informace je jedním z projevů plasticity nervového systému.

17.1. Chování a genetická dispozice

• nepodmíněné reflexy (somatické, autonomní)

• motivace (ovlivnění chování informacemi z vnitřního prostředí organismu)

• emoce. (libé - radost, nelibé - strach, bolest)

• instinkty (umožňují jednat i bez využití individuální zkušenosti zvláště v situacích, které jsou kritické pro zachování jedince nebo rodu, řízení rozmnožování, péče o potomstvo, obrany proti nepřátelům nebo získávání potravy)

17.2. Chování a získané informace

učení a paměť - jsou dvě stránky téhož procesu

17.2.1. UČENÍ

• neasociativní učení = nejjednodušší a vývojově nejstarší forma změny odpovědi na jediný podnět

• habituace = snižování odpovědi na opakující se podnět, u kterého se ukázalo, že nemá biologickou hodnotu, učí se nedbat na podnět, který nemá pro něho signální hodnotu (například zánik reakce na zvuk bicích hodin)

• senzitizace = opakovaný podnět má naopak velký význam, příkladem může být signál bolesti, odpověď se může zvyšovat

• asociativní učení = schopnost využívat informace o výsledku činnosti k ovlivnění dalšího chování

Rozlišují se následující hlavní formy učení:

1. podmíněné reflexy - vazbou nepodmíněného reflexního děje na nový podmíněný podnět. Podle motivace se dělí reflexy na apetitivní (pozitivní) - jejich posilování je spojeno s odměnou, a na reflexy obranné (negativní, averzívní) - jejich posilování se označuje jako trest

2. napodobování - jedinec pozoruje úspěšné řešení určitého úkolu a jeho napodobením zdokonaluje své motorické reakce

3. prostřednictvím hry - nacvičuje prvky biologicky důležitých vzorců chování

4. učení vzhledem - nejvyšší forma učení - spočívá v pochopení vztahů mezi různými podněty a ději, rozvažovací schopnosti mozku

5. vtištění (imprinting) - jen v určitém krátkém období života, k vybavení podnětu dochází i při jediném spojení a jeho důsledky pro chování jsou trvalé (vtištění podoby rodičů u některých druhů ptáků, která se pak stává rozhodující i pro výběr sexuálního partnera)

17.2.2. PAMĚŤ

Typy pamětí:

1. paměť nervová

2. paměť genetická

3. paměť imunitní

Základem nervové paměti je ukládání jednotlivých stop (engramů) do nervového systému.

Podle doby, po kterou se informace uchovávají, se rozlišuje paměť:

1. krátkodobá

• trvá sekundy až minuty

• nové podněty potlačují staré vjemy

• kapacita je velmi omezená

• na buněčné úrovni je vznik krátkodobé paměti vyvolán funkčními změnami na synapsích a dendritech nervových buněk

2. střednědobá

• uchovává informace minuty až hodiny

• poté buď sama vymizí, nebo se přesune do dlouhodobé paměti

• omezená kapacita

• uchovává komplexnější vjemy, včetně časového průběhu

• pro uložení a vybavení paměťové stopy má význam především hipokampus, části limbického systému a mozková kůra

• je vyvolána funkčně změnami na synapsích nervových buněk