2. Spřažený transport

• sám o sobě je pasivní (nepotřebuje vlastní energii)

• je spojen s jiným energii spotřebovávajícím systémem (v ledvinách je voda pasivně vstřebávána po předchozím aktivním vstřebání sodíku)

• aktivní přenos látek

• probíhá proti elektrochemickému gradientu

• vyžaduje přísun energie ve formě ATP

• příkladem je Na⁺- K⁺ pumpa

• endocytóza a exocytóza

endocytóza

= proces, kdy se plasmatická membrána vchlípí dovnitř buňky a vtahuje tak mimobuněčnou tekutinu a další látky do buňky

• transport pevných látek do buňky se nazývá fagocytóza

• transport rozpuštěných látek do buňky se nazývá pinocytóza

exocytóza

= je charakteristická tvorbou buněčných vakuol (dutinek)

• ty uvolňují svůj obsah do mimobuněčného prostředí (např. hormony)

osmotický tlak = tlakový rozdíl mezi plasmou a vodou na ideálně polopropustné membráně

onkotický tlak (též koloidně osmotický tlak) = je vytvářen plasmatickými bílkovinami oproti mezibuněčnému prostoru

1.3. Iontové kanály

• těmi proudí ionty, voda, aminokyseliny a další látky

Podle jejich řízení se kanály dělí na:

1. stále otevřené iontové kanály

2. iontové kanály řízené napětím

3. iontové kanály řízené chemicky (receptory)

4. iontové kanály řízené chemicky i napětím

5. iontové kanály řízené mechanicky

1. stále otevřené iontové kanály

• představují určité póry v buněčné membráně

• jsou naplněné vodou

• difundují jimi ionty, voda, aminokyseliny, nukleotidy a další látky

• pohyb látek je podle koncentračního gradientu (z prostředí s nižší koncentrací do prostředí s vyšší koncentrací dané látky)

2. iontové kanály řízené napětím

• musí dojít k takové změně struktury kanálu, aby tento se stal propustným pro příslušné ionty

• kanály mění svoji propustnost díky změně elektrického potenciálu na buněčné membráně

• tak jsou řízeny některé přesuny iontů Na⁺, K⁺, Ca²⁺ a Cl^-

3. iontové kanály řízené chemicky (receptory)

• změna propustnosti kanálu je vyvolána reakcí mezi receptorem a iontovým kanálem

• po aktivaci receptoru dochází k přesunu jednoho nebo více druhů iontů kanálem ve směru jejich koncentračního a elektrického gradientu

• tyto kanály jsou například součástí postsynaptických receptorů

4. iontové kanály řízené chemicky i napětím

• kanály se otevírají vlivem depolarizace membrány

• doba jejich otevření závisí na ovlivnění receptorů

• jsou například v srdečním svalu

5. iontové kanály řízené mechanicky

• jsou součástí mechanoreceptorů

• jsou citlivé na „napnutí“ cytoskeletu (natažení buněčné membrány přímo mechanicky otevírá iontový kanál)

• příkladem je vychýlení „vlásků“ receptorů vestibulárního aparátu, které vede k otevření mechanicky řízených iontových kanálů pro K⁺

• to vede ke změně membránového potenciálu

1.4. Hlavní složky lidského těla

1. Hlavní součástí vnitřního prostředí organismu je voda ( množství závisí na věku, hmotnosti a pohlaví jedince a příjmu a výdeji tekutin)

1. Celkové množství tělesné vody

• u novorozenců činí okolo 77 %

• u dospělého člověka je mezi 50 % (u žen) a 60 % (u mužů)

• s věkem procentuální zastoupení vody v těle postupně klesá

2. Uložení vody

• v buňkách (nitrobuněčná tekutina = intracelulární tekutina = ICT)

• mimo buňky (mimobuněčná tekutina = extracelulární tekutina = ECT)

• mimobuněčná tekutina zahrnuje vodu v cévách (krev a míza) a mimo cévy (tkáňový mok)

v buňkách (nitrobuněčná tekutina = ICT) - 40%