- •Fyziologie člověka
- •1. Základy obecné fyziologie
- •1.1. Buňka a její organely
- •1.2. Přenos látek přes buněčnou membránu
- •Spřažený transport
- •1.3. Iontové kanály
- •1.4. Hlavní složky lidského těla
- •Hlavní součástí vnitřního prostředí organismu je voda ( množství závisí na věku, hmotnosti a pohlaví jedince a příjmu a výdeji tekutin)
- •6 0% Voda
- •20 % Bílkoviny
- •14 % Tuky
- •1 % Cukru
- •5 % Anorganických látek
- •2. Krev
- •2.1. Funkce krve
- •2.2. Složení krve
- •Krevní tělíska
- •Krevní destičky - trombocyty
- •Krevní plasma
- •2.3. Zástava krvácení, srážení krve
- •2.4. Krevní skupiny (ab0 systém), systém Rh
- •2.5. Vyšetřovací metody krve
- •3. Tkáňový mok a mízní systém
- •3.2. Mízní systém
- •4. Imunitní systém
- •Imunita
- •5. Srdečně-cévní systém
- •5.1. Srdce
- •5.2. Převodní systém srdce
- •5.3. Srdeční revoluce
- •5.4. Srdeční frekvence, tepová frekvence
- •5.5. Elektrokardiogram (ekg)
- •5.6. Energetika srdeční práce
- •5.7. Krevní oběh
- •Vlásečnice (kapiláry)
- •5.8. Krevní tlak - tk
- •5.9. Řízení činnosti srdce a tepen
- •6. Dýchací systém
- •6.1. Dýchací cesty
- •6.2. Mechanika dýchání
- •6.3. Typy dýchání
- •6.4. Dýchání podle velikosti dechového objemu a dechové frekvence
- •6.5. Základní funkce dýchacího systému
- •6.5.1. Ventilace
- •Statické objemy plic
- •Dynamické plicní objemy
- •6.5.2. Distribuce
- •6.5.3. Difúze plynů (o2 a co2)
- •6.5.4. Perfúze krve plícemi
- •Nervové řízení
- •Retikulární formace
- •Prodloužená mícha
- •Mozková kůra
- •Vdechové neurony výdechové neurony
- •Látkové řízení
- •7. Zažívací trakt
- •7.1. Dutina ústní a jícen
- •7.2. Žaludek
- •7.3. Tenké a tlusté střevo
- •Tenké střevo
- •Tlusté střevo
- •Vybrané hormony zažívacího traktu
- •8. Metabolismus a výživa
- •8.1. Zdroje energie
- •8.2. Metabolismus
- •8.2.1. Bazální metabolismus (bm)
- •8.2.2. Klidový metabolismus (km)
- •8.2.3. Pracovní metabolismus (pm)
- •Bílkoviny
- •Minerály, stopové prvky, vitamíny
- •9. Termoregulace
- •Tělesná teplota
- •Kožní teplota
- •9.1. Tvorba tepla
- •9.2. Ztráty tepla
- •9.3. Řízení tělesné teploty
- •10. Ledviny
- •10.1. Ledviny
- •10.1.2. Řízení funkce ledvin
- •Řízení průtoku krve ledvinami a glomerulární filtrace
- •Řízení tubulárních (kanálkových) procesů
- •10.2. Vývodné močové cesty
- •11. Žlázy s vnitřní sekrecí
- •Nervový systém
- •Látkový systém
- •11.1. Hypotalamus
- •11.2. Hypofýza
- •Tyroxin (t4)
- •Trijodtyronin (t3)
- •11.5. Slinivka břišní
- •Inzulín
- •11.6. Nadledvinky
- •11.7. Ledviny - žláza s vnitřní sekrecí
- •11.8. Reprodukční systém muže
- •11.9. Reprodukční systém žen
- •Vaječníkový cyklus
- •Děložní cyklus
- •V aječníkové hormony
- •12. Obecná fyziologie nervů
- •12.1. Nerv – dráždivá tkáň
- •12.1.1. Podnět – stimulus
- •12.1.2. Podráždění – excitace
- •12.1.3. Klidový a akční potenciál
- •Klidový membránový potenciál
- •Iontové a elektrické změny V průběhu akčního potenciálu
- •12.1.4. Vedení vzruchu
- •12.2. Glie
- •12.3. Funkční projevy nervového systému
- •12.4. Synapse
- •13. Fyziologie svalů
- •13.1. Základní charakteristiky hladkého, srdečního a kosterního svalu
- •Hladké svaly
- •Srdeční sval
- •Kosterní svaly
- •13.2. Hladký sval
- •13.3. Srdeční sval
- •13.4. Kosterní sval
- •13.4.1. Podráždění a následná kontrakce svalu
- •13.4.2. Elektrická a iontová charakteristika kosterního svalu
- •13.4.3. Molekulární podstata svalové kontrakce
- •13.4.4. Typy svalových kontrakcí
- •13.4.5. Zdroje energie a metabolismus kosterního svalu
- •13.4.7. Řízení činnosti svalu
- •Opěrná motorika
- •Cílená motorika
- •14. Kosti
- •14.1. Kostní buňky
- •14.2. Růst kostí
- •14.3. Tvorba a resorpce kostí
- •15. Smyslové funkce
- •Interosenzory
- •15.1. Somatoviscerální citlivost
- •15.1.1. Kožní smysly
- •15.1.2. Hluboká citlivost - propriorecepce
- •15.1.3. Bolest
- •15.2. Zrak
- •15.2.5. Barevné vidění
- •15.3. Sluch
- •15.3.1. Převod zvuku
- •15.4. Rovnovážné ústrojí
- •15.4.1. Úkoly vestibulárního systému
- •15.4.2. Vestibulární dráhy
- •15.4.3. Labyrintové reflexy
- •15.5. Chemické smysly - čich a chuť
- •16. Centrální nervový systém (cns)
- •16.2. Mozkový kmen
- •16.2.1. Prodloužená mícha
- •16.2.2. Varolův most
- •16.2.3. Střední mozek
- •16.2.4. Retikulární formace
- •Vzestupný facilitační systém retikulární formace
- •Vzestupný inhibiční systém retikulární formace
- •16.3. Mozeček
- •16.4. Mezimozek
- •16.4.1. Talamus
- •16.4.2. Subtalamus
- •16.4.3. Epitalamus
- •16.4.4. Hypotalamus
- •16.5.3. Kůra velkého mozku
- •16.6. Autonomní (vegetativní) nervový systém
- •1. Periferní část vegetativního nervového systému
- •2. Centrální část vegetativního nervového systému
- •16.7. Funkční stavy centrálního nervového systému
- •16.7.1. Bdění (vigilita)
- •17. Fyziologie chování a paměti
- •17.1. Chování a genetická dispozice
- •17.2. Chování a získané informace
- •Dlouhodobá
- •17.2.3. Útlum a jeho druhy
- •18. Biorytmy
- •19. Seznam použitých zkratek
- •20. Seznam hlavní použité literatury
- •Bartůňková, s. Fyziologie člověka a tělesných cvičení. Karolinum Praha 2006. S.285
- •Claman, hn. Biologie imunitní odpovědi. Jama 1993, 1, 3, 196-202
12.1.1. Podnět – stimulus
podnět (stimulus) = změna zevního nebo vnitřního prostředí, která působí na neuron
Účinnost podnětu závisí na:
kvalitě podnětu
může být mechanický, tepelný, elektrický, chemický, osmotický
některé neurony citlivé pouze na určité typy podnětů (tyčinky a čípky sítnice oka reagují na elektromagnetické světelné vlny)
kvantitě podnětu
musí dosáhnout určité intenzity = práh (prahový podnět)
na podněty podprahové - tedy nižší intenzity - neodpovídají
na podněty nadprahové - tedy velmi intenzívní podněty - zvyšují odpověď zapojením do činnosti dalších nervových buněk
trvání podnětu
čím je nižší intenzita podnětu, tím déle musí podnět působit, aby vyvolal vzruch
rychlosti změny intenzity
nestačí pouze intenzita sama, ale důležitá je i rychlost změny této intenzity
12.1.2. Podráždění – excitace
odpovědí membrány na podnět může být:
depolarizace - zvýšení její propustnosti pro Na+, K+ a Cl- - je spojena se vznikem excitačního (stimulujícího) potenciálu
hyperpolarizace - zvýšení její propustnosti pro K+ a Cl- - je spojena se vznikem inhibičního (tlumícího) potenciálu
12.1.3. Klidový a akční potenciál
vzruchy se v nervových vláknech šíří různou rychlostí až 120 m.s-1
vzruch je charakterizován
akčním potenciálem = změnou elektrického náboje
iontovými změnami = změny propustnosti membrány neuronu pro Na+ a K+
Klidový membránový potenciál
mezi povrchem a nitrem nervového vlákna je potenciálový rozdíl přibližně -50 až -90 mV (zdrojem jsou rozdíly koncentrací iontů vně a uvnitř nervového vlákna)
v klidu nese vnitřní povrch membrány záporný náboj a vnější povrch náboj kladný
udržení klidového potenciálu je vlastností všech živých buněk
Akční potenciál
depolarizace membrány
rychle pokračuje = povrch membrány neuronu se stává elektronegativní = dochází k obrácení polarity membrány
akční potenciál - až k +30 až +40 mV
nato se membránový potenciál navrací ke klidové úrovni = repolarizace
Akční potenciál
mV
+
60
(
) průběh
akčního potenciálu
+ 40
+20
0
-20
-40
-60
(
) klidový membránový potenciál
-80
absolutní relativní
refrakterní refrakterní
fáze fáze
v průběhu akčního potenciálu
je membrána nedrážditelná - refrakterní k další stimulaci:
absolutní refrakterní fáze - ani intenzivní stimulace neuronu nevede ke vzniku dalšího akčního potenciálu
relativní refrakterní fáze - buňka je sice schopna reagovat na podnět, ten však musí být mnohem intenzivnější než za normálních podmínek
