6. Dýchací systém

Živé organismy potřebují energii k 

• zajišťování aktivního transportu látek přes membrány

• pohybu

• pro tvorbu vlastních látek

• produkci tepla

• energii získávají oxidací cukrů, tuků a aminokyselin

• chemická energie se z těchto živin uvolňuje reakcemi při kterých se spotřebovává O₂ a vzniká CO₂

Složení dýchacího systému:

• plíce zajišťují výměnu plynů

• hrudní stěna, dýchací svaly a oblasti mozku (regulující činnost dýchacích svalů) - zajišťují ventilaci plic

6.1. Dýchací cesty

1. vdechnutý vzduch dutinou nosní a hltanem - zde je ohřátý a nasycený vodními parami

2. pokračuje průdušnicí (trachea) a průduškami (bronchy)

3. k průdušinkám (bronchioly)

4. a plicním sklípkům (alveoly)

dutina nosní (dochází ke zvlhčení a ohřátí vzduchu, zachycení cizích částic na sliznici)

dutina ústní (využití při dýchání především v průběhu fyzické i psychické zátěže, při stresu, emocích apod.)

Schéma dýchacího systému

průdušnice

průdušky

průdušinka

plíce plicní sklípky

6.2. Mechanika dýchání

• plíce i hrudník jsou elastické

• mezi plícemi a hrudní stěnou je tenká vrstva tekutiny (plíce „kloužou“ po hrudní stěně)

• tlak v prostoru mezi plícemi a hrudní stěnou (interpleurální tlak) je menší než tlak atmosférický = je udrženo rozpětí plic v hrudníku

Dechový cyklus se skládá z vdechu a výdechu.

1. vdech (inspirium)

• je aktivní děj

• hlavní nádechové svaly: bránice a zevní mezižeberní svaly

• při fyzické (i psychické) zátěži (zvyšuje se potřeba kyslíku i tvorba CO₂) jsou využívány i pomocné dýchací svaly (upínají se na hrudník a horní končetiny a břišní lis)

2. výdech (exspirium)

• v klidových podmínkách je dějem pasivním

• podílejí se na něm napětí žeberních chrupavek, napětí plic, napětí tekutiny na vnitřní straně alveolu a vytlačení bránice břišními orgány

• při zvýšených nárocích na dodávku kyslíku do tkání a odstranění CO₂ plícemi se výdech stává také aktivní

• hlavní výdechové svaly: vnitřní mezižeberní svaly

• při aktivitě výdechu se zapojují pomocné dýchací svaly

6.3. Typy dýchání

Typy dýchání:

• horní hrudní dýchání (kdy se zvedají především horní části hrudníku - dýchání typické pro ženy)

• dolní hrudní dýchání („roztažením“ především dolních částí hrudníku - častěji u mužů)

• břišní dýchání (výrazné dechové pohyby v oblasti břicha - u dětí)

6.4. Dýchání podle velikosti dechového objemu a dechové frekvence

1. normální klidové dýchání - u dospělého je dechový objem 0,5 litru a dechová frekvence 14-16 dechů za minutu. Poměr mezi nádechem a výdechem je 5 : 7

2. mělké dýchání - malý dechový objem (méně než 0,5 litru na každý nádech) a pomalá dechová frekvence (pod 14 dechů za minutu) - provází bolestivé stavy

3. zrychlené dýchání - zrychlená dechová frekvence nad 18 dechů za minutu při normálním dechovém objemu (0,5 litru na každý nádech) - při fyzické činnosti nebo emocích

4. prohloubené dýchání - zvětšení dechového objemu nad 0,5 litru na každý nádech při normální nebo i zvýšené dechové frekvencí – při fyzické zátěži či jiných stresech

5. dočasná zástava dýchání (apnoe) - vědomá nebo nevědomá (reflexní)

6. dušnost - ztížené dýchání se subjektivním pocitem nedostatku vzduchu (je součástí mrtvého bodu)