5.4. Srdeční frekvence, tepová frekvence
Srdeční frekvence (SF)
= frekvence srdce měřená přímo na něm nebo pomocí přístrojů (EKG či Sport-tester)
Tepová frekvence (TF)
= výsledek aktivity srdce, kdy se pohmatem (palpačně) na tepně zápěstí, vřetenní či spánkové stanovuje počet tepových vln jako projevu srdeční činnosti
bývá nešvarem hodnotit změny tepu pohmatem krkavic (v karotickém sinu jsou uloženy baroreceptory citlivé na změnu tlaku - jejich podrážděním stlačením krkavice nastává reflexně zpomalení frekvence v průměru o 5-6 tepů za minutu, u citlivých jedinců až o 10 tepů za minutu)
hodnota tepové frekvence závisí na:
věku (u novorozence je okolo 120 tepů za minutu, u dospělého 70 tepů za minutu)
aktivitě sympatoadrenálního systému (zvyšuje TF nad 80 tepů za minutu) a parasympatiku (snižuje TF pod 60 tepů za minutu)
takto se projevují fyzická a psychická zátěž (emoce), změna teploty okolí nebo i vlastního těla (horečka), vysoká nadmořská výška (hypoxie), nedostatek spánku, únava (může být projevem přetrénování nebo přepětí), ale i příjem kofeinu, alkoholu či podpůrných látek (např. efedrinu)
5.5. Elektrokardiogram (ekg)
= záznam elektrických potenciálů vznikajících v srdci a snímaných obvykle s povrchu kůže
pro jeho zaznamenání se používají svody ze standardizovaných míst těla
Základní křivka EKG
R
P T
Q S
Skládá se z:
vlny P - je způsobena depolarizací síní
komplexu kmitů QRS - je způsobena depolarizací komor
úseku ST s vlnou T - je způsobena repolarizací komor
akční potenciál srdečního svalového vlákna začíná rychlou změnou membránového potenciálu (z - 90 mV až na hodnotu +20 až +30 mV)
tato fáze - depolarizace - je důsledkem proudu sodíkových iontů směřujícího dovnitř buňky a proudu draslíkových iontů, směřujícího z buňky ven
v této fázi jsou buňky nedrážditelné
poté nastupuje repolarizace, kdy se iontové poměry v buňce vrátí do původního stavu
po navrácení se koncentrace těchto iontů v buňce na původní hodnoty se buňka stává opět schopná být podrážděna
5.6. Energetika srdeční práce
bezprostředním zdrojem energie pro stah srdečního svalu je ATP
jeho resyntéza probíhá výhradně aerobně = v srdci je proto vysoká spotřeba kyslíku
Energetické zdroje srdce
zdroje energie |
v tělesném klidu |
při tělesné zátěži |
volné mastné kyseliny glukóza laktát aminokyseliny, ketolátky |
34 % 31 % 28 % 7 % |
21 % 16 % 61 % 2 % |
5.7. Krevní oběh
srdce s cévami vytváří krevní oběh (ten má především transportní funkci)
krev je poháněna do dvou krevních oběhů:
systémového oběhu (začíná v levé komoře a končí v pravé síni)
plicního oběhu (začíná v pravé komoře a končí v levé síni)
Cévy tvořící krevní oběh:
velké a střední tepny (zajišťují rychlý transport krve do periferie)
malé tepny a tepénky (regulují přítok krve k orgánům a tkáním)
vlásečnice (kapiláry) (zajišťují výměnu živin, metabolitů a krevních plynů mezi krví a tkáněmi)
žíly (převádějí krev zpět k srdci)
Stěny aorty a velkých tepen (artérií)
mají relativně velké množství elastické tkáně
napínají se v systole a stahují se v diastole zpět okolo krve
Tepénky (arterioly)
obsahují méně elastické tkáně, ale mnohem více hladké svaloviny
svalovina je inervována sympatickými a parasympatickými nervovými vlákny
ty mohou vyvolat zúžení (vasokonstrikci) nebo rozšíření (vasodilataci) tepének