96A.Kardiopulmonální resuscitace

ABC-základní-uvolnění dych.cest,30 kompresí,pak 2 vdechy/UPV.Rozšiřená o DEF-drugs(adrenalin u asystole,BEA),amiodaron,krystaloidy,fibrinolytika(PE),Bikarbonat (u acidózy,intoxikaci antidepresivy,hyperK),EKG,defibrilace,intubace,žilní vstupy

Komplikace:zlomeníny žeber,poranění plic a dych.cest,po podaní fibrinolitika-možné krvacení do hrudní nebo břišní dutiny,poranění ustní dutiny,píchnutí injekce mimo cevy-nekrozy v mistě aplikace.

Stanovení přič.oběhové zastavy:4H(hypoxie,hypovolemie,hypo-hyperkalemie a hypotermie) a 4 T(trombóza(AIM,PE),tamponáda,intoxikace,tenzní PNO)

KPR

Soubor činností vedoucí k obnově či podpoře základních životních funkcí (oběh, dech, vědomí).

Etiologie: oběh. FiK, asystolie, tachykardie, masivní embolie, hypovolémie či vazodilatace, dechu – zástava oběhu, poruchy CNS, CMP, úrazy, léky, intoxikace, utopení, cizí tělesa, škrcení…

Nevratné poškození CNS za 5 minut, po zástavě oběhu do 15 s bezvědomí

Dělení resuscitace na základní (A,B,C), rozšířenou (výkony a pomůcky – léky, intubace, defibrilace; D, E, F-léky, EKG, defibrilace), resuscitační a intenzivní péči (nemocnice).

1. technická první pomoc

2. kontrola ZŽF a zahájení KPR po zavolání RZP. Začíná se 30 kompresí, uprostřed hrudníku, cca 100/min, do 1/3 hloubky hrudníku, pak 2 vdechy, délka 1s, přiměřený objem.

CAVE: záklon hlavy, tvrdá podložka

Rozšířená: zajištění dýchacích cest, nitrožilní přístupy (intratracheálně, intraoseální přístup), případně defibrilace (NE u asystolie!)

ABCDE

léky na podporu oběhu:

• adrenalin: sympatomimetikum, pozitivně ino, dromo, chrono a vk periferních tepen. Nevýhodou je zvýšení metabolických nároků myokardu a snížení fibrilačního prahu, zvyšuje mozkovou perfúzi. 0,01 mg/kg po 5 min. iv

• dopamin: nízké dávky zlepší průtok splanchnikem, vyšší mají  mimetický a nejvyšší  mimetický účinek.

• dobutamin:  mimetikum, pozitivně inotropní, u srdečního selhání

• isoprenalin:  mimetikum, při bradykardii neodpovídající na atropin

• noradrenalin: vk účinek, inotropní

• kalcium: spíš už ne, riziko koronárních a cerebrálních spasmů

• hydrogenuhličitan sodný

léky na podporu rytmu

• trimekain: prevence FiK

• bretylium: neúspěšná terapie trimekainem

• amiodaron: terapie a prevence komorové tachykardie a FiK

• atropin: terapie sinusové bradykardie či asystolie, iv 0,5-1,0 mg.

defibrilace: fibrilace komor; 200J

el. kardioverze: FiS, komorová tachykardie; 50-100J; elektrody stejně jako při defibrilaci, tzn. pod klíček vpravo, druhá vlevo ve střední axilární čáře v úrovni bradavky

kardiostimulace: méně často, sonsou iv, či jícnem

Postupy u FiK, asystolie, bezpulsové elektrické aktivity viz Klener, str 198.

96B.Nemoc z ozáření

Nemoc z ozáření, akutní radiační syndrom anebo také otrava radiací. Tyto termíny označují poškození tkání způsobené nadměrným vystavením jedince ionizujícímu záření. Termín je používán pro akutní i chronické problémy způsobené určitou dávkou radiace. Ke vzniku symptomů dochází poškozením buněčného cyklu. První potvrzené případy zdravotních potíží způsobené radiací, byly u německého chemika Giesela, Marie Curie-Sklodowské a Henriho Becquerela.

Mechanizmus účinku

Mechanizmus účinku ionizujícího záření je dvojí. Při průchodu částic tkání může dojít k úplné nebo částečné absorpci záření buňkami. Množství absorbované energie je charakterizované veličinou absorbovaná dávka (D). V praxi je užívaná jednotka gray (Gy). Účinek záření může být přímý, pokud ionizace proběhne přímo v molekule DNA. Nepřímý účinek je zprostředkován radikály vody, které následně poškozují vlákna DNA. Radikály vznikají disociací molekul působením ionizujícího záření. Tyto dva účinky se makroskopicky projeví morfologickými a funkčními změnami na tkáni. Nejvíce ohrožené jsou tkáně s rychle se dělícími buňkami (kostní dřeň, gonády, střevní epitel). Naopak rezistentní jsou pomalu nebo vůbec se nedělící tkáně (myokard, nervové buňky).

Klinické projevy

Pokud absorbovaná dávka překročí prahové hodnoty pro danou tkáň nastanou akutní projevy poškození organizmu. Tyto účinky ionizujícího záření se nazývají deterministické. Patří mezi ně:

• akutní nemoc z ozáření

• hematologická forma

• gastrointestinální forma

• kardiovaskulární forma

• akutní lokalizované postižení

• erytematózní dermatitida

• deskvamativní dermatitida

• nekrotická dermatitida

• potlačení krvetvorby

• katarakta

Při nižších, podprahových, dávkách ionizujícího záření nedojde k akutním poškozením organizmu. Zvyšuje se ovšem pravděpodobnost výskytu zhoubných nádorů a genetických mutací u postiženého jedince. Tyto účinky nazýváme stochastické.

Prevence

Zásady ochrany před nebezpečím jakéhokoliv druhu ionizujícího záření tkví v naprostém zamezení deterministických účinků a snahou o co největší omezení účinků stochastických. To znamená, předejít akutním projevům způsobeným nadprahovou dávkou záření a předcházet i působení podprahových dávek, které se časem sčítají.

Ochrana

vzdáleností – se čtvercem vzdálenosti klesá přijatá energie záření

stíněním – olověné desky, materiály obsahující rozptýlené olovo, barytové omítky zdí

časem – zkrácení expozice v riziku ozáření