10. Všeobecné určení statků

Tento důležitý princip spočívá v tom, že pozemské statky jsou původně určeny k užívání všem lidem k naplnění jejich práva na život způsobem odpovídajícím důstojnosti lidské osoby a potřebám rodiny (SRS, 42). Bůh svěřil okolní přírodní prostředí k užívání všem lidem a národům, takže stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou, jak to vyžaduje spravedlnost, která je nerozlučně spjata s láskou (GS, 69). Z toho plyne, že právo na soukromé vlastnictví, které je samo o sobě platné a nutné, se musí pohybovat v určitých mezích vytyčených společenskou úlohou vlastnictví. Právo na soukromé vlastnictví je podřízeno právu na všeobecné užívání statků (LE, 14).

 

Jaké hodnoty jsou v křesťanské sociologii základní?

Základy vlastní křesťanské sociologii jako zákony řídící společenský život jsou závislé na opravdovém uznání hodnot zakořeněných v důstojnosti lidské osoby. Tyto hodnoty jsou především následující: pravda, svoboda, spravedlnost, solidarita, mír a křesťanská láska. Prožívání těchto hodnot představuje bezpečnou cestu nejen k osobnímu zdokonalení, ale i k uskutečnění pravého lidství a kulturního a společenského soužití.

Životní důležitost těchto hodnot vysvětluje, proč je Církev předkládala vždy s takovou náležitostí jako pravé základy společnosti opravdu hodné člověka. Při veškerém uznání samostatnosti pozemských skutečností (GAUDIUM ET SPES, 36). Církev si je vědoma, že zákony objevené a přijaté člověkem ve společenském životě (Např. zákon nabídky a poptávky) nezaručují ještě samy sebou a skoro samočinně dobro všech. Tyto zákony musí být totiž používány v podřízenosti vůči hodnotám odvozeným z křesťanského pojetí důstojnosti lidské osoby.

Uvedené hodnoty se však často ocitají v rozporu s poměry, ve kterých jsou popírány. Zde vyniká důležitost křesťanského rozlišování vzhledem k rozhodování za různých okolností ve světle základních hodnot křesťanství. Toto je způsob, jak používat pravou "moudrost", kterou Církev požaduje od křesťanů v jejich sociální nasazení tak, jako ode všech lidí dobré vůle.

Křesťanská sociologie jako celá sociální nauka Církve zahrnuje vedle teoretických znalostí také návod k jednání. Proto k evangelizačnímu poslání Církve patří různá prohlášení o životních podmínkách, lidštějších nebo méně lidských, o etické hodnotě společenských výtvorů, hospodářských, politických a kulturních soustav ve světle požadavků spravedlnosti.

K tomu, aby Církev mohla podat správný názor o těchto skutečnostech, potřebuje znalosti dějinných, místních, národních a mezinárodních poměrů, jakož i kulturní totožnosti jednotlivých společenství a národů. I když přitom používá prostředků poskytovaných sociologií aj. vědami, jejím hlavním měřítkem v přístupu k společnosti zůstávají uvedené hodnoty. Z nich se dají odvodit přesné normy hodnocení pro rozlišování v křesťanském duchu.

Právo a povinnost Církve pronášet morální úsudky, vyžaduje schopnost věcně posuzovat různé poměry a výtvory, jakož i různé hospodářsko-společenské soustavy. Už sama znalost společenské skutečnosti a její výklad ve světle evangelního poselství, tak jak je vyjádřena v sociální nauce Církve, poskytují dobrou přípravu k vyslovení úsudků, podle kterých se mají řídit stanoviska a rozhodování křesťanů.

Spásné poslání Církve, pocházející od Krista, zahrnuje v sobě dvě volby: volbu pro člověka v duchu evangelia a volbu pro evangelní obraz společnosti. Věřící, aniž by se zabývali hledáním nějaké "třetí cesty" mezi liberální a socialistickou "utopií", se mají rozhodnout v každém případě pro model schopný zlidštit společensko-hospodářské vztahy, který by odpovídal křesťanským hodnotám.

Změna společenských poměrů vyžaduje úpravu předešlého úsudku vysloveného za jiných okolností. To vysvětluje skutečnost, že se v současné sociální nauce Církve nacházejí úsudky, odlišné od minulých úsudků, třebaže i zde je zachována návaznost s trvalými principy a hodnotami. Křesťanská sociologie poskytuje vědecké zdůvodnění dočasné úpravy úsudku v návaznosti na nových poměrech.