- •Inter mirifica ze 4.Prosince 1963 (Dekret II. Vatikánského koncilu o sdělovacích prostředcích) - im.
- •1. Co je to křesťanská sociologie ?
- •1) Prvý obor: zjišťující, který je z velké míry popisný,
- •2) Druhý obor: normativní, tedy hodnotící, ale nikoli subjektivně, nýbrž vědecky,
- •3) Třetí obor: jednání - zahrnuje kvalifikované jednání, totiž výběr a volbu vhodných prostředků, metod a postupů k nějakému cíli, a pak jejich učelné používání.
- •1) Z církevních dokumentů:
- •2) Z příruček a odborných děl :
- •2. Jak se vyvíjela křesťanská sociologie ?
- •1. Lidská osoba
- •2. Lidská práva
- •3. Vzájemnost vztahů mezi osobou a společností
- •4. Společné dobro
- •5. Vzájemnost
- •6. Podpůrnost
- •7. Skladebné pojetí společenského života
- •8. Spoluúčast
- •9. Lidské výtvory a společenství osob
- •10. Všeobecné určení statků
- •3. Které jsou základní sociologické pojmy ?
- •Ve společnosti:
- •V kultuře:
- •Ve společném dobru dlužno rozlišovat podstatné prvky, které se nemění, od případných, které se mění podle okolností:
- •Vedle mravní ctnosti patří k podstatným pilířům práva ve společnosti další útvary mravního života, zvláště rodina. Dále
- •Vztah přirozeného práva k právu pozitivnímu určují tyto zásady:
- •1. Vlastnost totality (celistvosti) znamená, že daná skladba tvoří soustavu, jež podléhá jistým zákonům, které právě ze skladebných prvků vytvářejí celek, jehož vlastnosti se liší od vlastností částí.
- •Vedle přirozených a nadpřirozených základů normy lidské činnosti nelze přehlížet jisté činitele, způsobující porušení a ničení této normy:
- •4. Jaké metody používá křesťanská sociologie ?
- •1) Současné vzájemné působení mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti,
- •2) Pohyb celé sociálně-kulturní skutečnosti V čase,
- •3) Změny vzájemného ovlivňování mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti V různých dobách.
- •1) Typ společenského jednání a útvarů jako neuceleného a částečně zaměřeného k sociálnímu a kulturnímu rozkladu;
- •2) Typ společensky prospěšné a kulturně tvořivé činnosti jako ucelené a celkově zaměřené ke kulturní tvorbě a sociálně přínosné a prospěšné činnosti.
- •5. Co je základní buňka společnosti ? r o d I n a
- •V manželství je obsaženo trojí dobro:
- •4. Náboženský úkol rodiny jako malé Církve
- •1. Působením jednotlivců: apoštolát vykonávaný jednotlivcem (Jan 14,4) je základem a předpokladem každého náboženského působení, vycházejícího z rodiny a směřujícího k širšímu církevnímu společenství.
- •3) Úkony doplňující: směřují k dosažení cílů, které svou povahou, rozsahem nebo trváním přesahují možnosti jednotlivých občanů, rodin a jiných nižších skupin (např. Obrana státu).
- •V rozsahu významu slova politika je možno rozlišit více stupňů:
- •2) Umírněná pravice,
- •3) Reformistická levice,
- •4) Revoluční levice (Eysenck 1954).
- •V čem spočívá náboženská úloha státu ?
- •V čem spočívá mravní úloha státu ?
- •V čem spočívá hospodářská úloha státu ?
- •Všichni křesťané se mají stavět tváří V tvář novým úkolům dneška se svědomím dobře utvořeným V duchu etických požadavků evangelia a se sociální citlivostí opravdu křesťanskou.
- •1. Ohled na důstojnost lidské osoby: Církev se ve svém sociálním působení zasazuje o všestrannost a úplnost lidského rozvoje.
- •1. Rodinná politika státu se liší podle chápání cíle a měřítek, sledovaných touto politikou.
- •2. Vzdělávací politika
- •Vzdělávací politika demokratického státu usiluje o vytváření a používání vhodných prostředků k vyrovnávání a slaďování těchto vlivů.
- •3. Politika sociálního zabezpečení
- •4. Zdravotní politika
- •5. Bytová politika
- •6. Politika zaměstnanosti
- •Výrobní hospodářství vychází naopak od výrobní činnosti a prosazuje výrobu většího množství výrobků a služeb než je požadováno.
- •Ve druhé řadě závisí směnná hodnota:
- •V čem je úskalí při měření směnné hodnoty?
- •1) Případné skupinové sobectví různých sdružení podle jednotlivých povolání a stavů se překonává a zušlechťuje tím, že postupně objímá celou společnost, až obsáhne celé lidstvo.
- •2) Vyhrocené spory mezi dílčími okruhy solidarity jsou méně a méně četné. Obava o zachování nezávislosti, odedávna připomínaná odpůrci dělby práce, ustupuje do pozadí.
- •8. Jak jsou uspořádány národy ?
- •9. Co dělat se zaostalostí některých národů ?
- •10. Co si počít s narušeným životním prostředím ?
- •Inglehart,r., The Silent Revolution. Changing Values and Political Styles Among Western Publics. Princeton 1990.
- •Večeřa, m., Sociální stát. Východiska a přístupy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
- •Veselý, j.M.,o.P., Co dává Velehrad Evropě. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.
- •Vodáková, a., a kol., Demografie (nejen) pro demografy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
1. Lidská osoba
Důstojnost lidské osoby se zakládá na skutečnosti. že je stvořena k obrazu a podobě Boží a je zaměřena k nadpřirozenému cíli, který přesahuje pozemský život. Člověk je tedy jako rozumný a svobodný tvor subjektem práv a povinností, prvotním základem sociální nauky Církve (GS, 17). Je to základ, který představuje ve svém vlastním významu zdroj ostatních principů, patřících k souhrnnému celku sociální nauky. Člověk - osoba je subjektem i středem společnosti, která se svými dílčími soustavami, zařízeními a úkoly má za účel vytvářet a stále zdokonalovat společensko-kulturní podmínky, jež by umožnilo co největšímu počtu osob rozvoj jejich schopností a uspokojení jejich oprávněných tužeb po dokonalosti a štěstí.
2. Lidská práva
Lidská práva vyplývají logicky ze samé důstojnosti lidské osoby. Církev si uvědomuje nutnost chránit a hájit tato práva a pokládat je za součást svého spásného poslání po příkladu Kristově, který vždy projevoval pozornost vůči potřebám lidí, a zvláště těch nejchudších.
Zdůrazňování lidských práv se projevilo v Církvi napřed konkrétní službou lidem, a pak jako teorie. V zamyšlení nad lidskými právy Církev propracovala jejich filozofické a teologické základy s jejich právními, politickými, společenskými a etickými důsledky. Stalo se tak na základě práva vtisknutého Stvořitelem do lidské přirozenosti. Naléhavost, s jakou se dnes Církev zasazuje o uznávání a obranu práv člověka, ať už osobních nebo společenských, se dá vysvětlit tím, že její zásady plynou dnes jako včera z evangelia (GS, 41).
Zejména právo na náboženskou svobodu je jeví jako ústřední bod a stává se v určitém smyslu měřítkem pro ostatní základní lidská práva (GS, 26,73,76). Dnes je toto právo uznáváno a hájeno různými soukromými a veřejnými organizacemi národní i mezinárodní povahy. Katolická Církev projevuje solidaritu se všemi, kdo jsou poškozováni nebo pronásledováni pro víru a zasazuje se o nápravu takových zlořádů.
3. Vzájemnost vztahů mezi osobou a společností
Člověk je svou přirozeností bytost sociální. To znamená, že má vrozenou potřebu a přirozený sklon stýkat se s druhými. Tato lidská společenskost je základem každé společenské formy, jakož i etických požadavků, které jsou do ní vtištěny. Člověk si sám o sobě nestačí k dosažení svého plného rozvoje. Proto se neobejde bez druhých lidí a bez společnosti.
Tento princip vzájemné souvztažnosti mezi člověkem a společností je spjatý s principem důstojnosti lidské osoby. Zahrnuje v sobě vztahy ke složitému tkanivu společenského života, řídícímu se svými vlastními zákony, zdokonaleným křesťanským myšlením (GS, 25).
Předmětem sociální nauky Církve je lidská společnost, protože tato nežije mimo lidi anebo nad lidmi sdruženými společensky, ale výlučně uprostřed nich a pro ně. Církev klade proto zvláštní důraz na vnitřní sociální povahu lidských bytostí. K tomu je však dlužno poznamenat, že výraz sociální není zde totožný s výrazem kolektivní, v němž osoba není nic jiného než pouhý produkt.
Z důstojnosti lidské osoby, z jejích práv a z její společenskosti vyplývají další trvalé principy, které řídí společenský život. Z nich jsou zvláště důležité ty, které se týkají společného dobra, vzájemnosti (solidarity), podpůrnosti (subsidiarity), spoluúčasti (participace), funkčně strukturálního chápání společenského života a všeobecného určení pozemských statků.