- •Inter mirifica ze 4.Prosince 1963 (Dekret II. Vatikánského koncilu o sdělovacích prostředcích) - im.
- •1. Co je to křesťanská sociologie ?
- •1) Prvý obor: zjišťující, který je z velké míry popisný,
- •2) Druhý obor: normativní, tedy hodnotící, ale nikoli subjektivně, nýbrž vědecky,
- •3) Třetí obor: jednání - zahrnuje kvalifikované jednání, totiž výběr a volbu vhodných prostředků, metod a postupů k nějakému cíli, a pak jejich učelné používání.
- •1) Z církevních dokumentů:
- •2) Z příruček a odborných děl :
- •2. Jak se vyvíjela křesťanská sociologie ?
- •1. Lidská osoba
- •2. Lidská práva
- •3. Vzájemnost vztahů mezi osobou a společností
- •4. Společné dobro
- •5. Vzájemnost
- •6. Podpůrnost
- •7. Skladebné pojetí společenského života
- •8. Spoluúčast
- •9. Lidské výtvory a společenství osob
- •10. Všeobecné určení statků
- •3. Které jsou základní sociologické pojmy ?
- •Ve společnosti:
- •V kultuře:
- •Ve společném dobru dlužno rozlišovat podstatné prvky, které se nemění, od případných, které se mění podle okolností:
- •Vedle mravní ctnosti patří k podstatným pilířům práva ve společnosti další útvary mravního života, zvláště rodina. Dále
- •Vztah přirozeného práva k právu pozitivnímu určují tyto zásady:
- •1. Vlastnost totality (celistvosti) znamená, že daná skladba tvoří soustavu, jež podléhá jistým zákonům, které právě ze skladebných prvků vytvářejí celek, jehož vlastnosti se liší od vlastností částí.
- •Vedle přirozených a nadpřirozených základů normy lidské činnosti nelze přehlížet jisté činitele, způsobující porušení a ničení této normy:
- •4. Jaké metody používá křesťanská sociologie ?
- •1) Současné vzájemné působení mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti,
- •2) Pohyb celé sociálně-kulturní skutečnosti V čase,
- •3) Změny vzájemného ovlivňování mezi jednotlivými složkami a celkem sociálně-kulturní skutečnosti V různých dobách.
- •1) Typ společenského jednání a útvarů jako neuceleného a částečně zaměřeného k sociálnímu a kulturnímu rozkladu;
- •2) Typ společensky prospěšné a kulturně tvořivé činnosti jako ucelené a celkově zaměřené ke kulturní tvorbě a sociálně přínosné a prospěšné činnosti.
- •5. Co je základní buňka společnosti ? r o d I n a
- •V manželství je obsaženo trojí dobro:
- •4. Náboženský úkol rodiny jako malé Církve
- •1. Působením jednotlivců: apoštolát vykonávaný jednotlivcem (Jan 14,4) je základem a předpokladem každého náboženského působení, vycházejícího z rodiny a směřujícího k širšímu církevnímu společenství.
- •3) Úkony doplňující: směřují k dosažení cílů, které svou povahou, rozsahem nebo trváním přesahují možnosti jednotlivých občanů, rodin a jiných nižších skupin (např. Obrana státu).
- •V rozsahu významu slova politika je možno rozlišit více stupňů:
- •2) Umírněná pravice,
- •3) Reformistická levice,
- •4) Revoluční levice (Eysenck 1954).
- •V čem spočívá náboženská úloha státu ?
- •V čem spočívá mravní úloha státu ?
- •V čem spočívá hospodářská úloha státu ?
- •Všichni křesťané se mají stavět tváří V tvář novým úkolům dneška se svědomím dobře utvořeným V duchu etických požadavků evangelia a se sociální citlivostí opravdu křesťanskou.
- •1. Ohled na důstojnost lidské osoby: Církev se ve svém sociálním působení zasazuje o všestrannost a úplnost lidského rozvoje.
- •1. Rodinná politika státu se liší podle chápání cíle a měřítek, sledovaných touto politikou.
- •2. Vzdělávací politika
- •Vzdělávací politika demokratického státu usiluje o vytváření a používání vhodných prostředků k vyrovnávání a slaďování těchto vlivů.
- •3. Politika sociálního zabezpečení
- •4. Zdravotní politika
- •5. Bytová politika
- •6. Politika zaměstnanosti
- •Výrobní hospodářství vychází naopak od výrobní činnosti a prosazuje výrobu většího množství výrobků a služeb než je požadováno.
- •Ve druhé řadě závisí směnná hodnota:
- •V čem je úskalí při měření směnné hodnoty?
- •1) Případné skupinové sobectví různých sdružení podle jednotlivých povolání a stavů se překonává a zušlechťuje tím, že postupně objímá celou společnost, až obsáhne celé lidstvo.
- •2) Vyhrocené spory mezi dílčími okruhy solidarity jsou méně a méně četné. Obava o zachování nezávislosti, odedávna připomínaná odpůrci dělby práce, ustupuje do pozadí.
- •8. Jak jsou uspořádány národy ?
- •9. Co dělat se zaostalostí některých národů ?
- •10. Co si počít s narušeným životním prostředím ?
- •Inglehart,r., The Silent Revolution. Changing Values and Political Styles Among Western Publics. Princeton 1990.
- •Večeřa, m., Sociální stát. Východiska a přístupy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
- •Veselý, j.M.,o.P., Co dává Velehrad Evropě. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.
- •Vodáková, a., a kol., Demografie (nejen) pro demografy. Sociologické nakladatelství, Praha 1993.
1) Případné skupinové sobectví různých sdružení podle jednotlivých povolání a stavů se překonává a zušlechťuje tím, že postupně objímá celou společnost, až obsáhne celé lidstvo.
2) Vyhrocené spory mezi dílčími okruhy solidarity jsou méně a méně četné. Obava o zachování nezávislosti, odedávna připomínaná odpůrci dělby práce, ustupuje do pozadí.
Stupeň nezávislosti není měřítkem hodnoty osobnosti, spíše naopak. Solidarita neumenšuje, nýbrž umocňuje hodnoty lidské osobnosti.
Proti tvrzení liberálních národohospodářů, že solidarita je už dostatečně a v potřebné míře obsažena v samotné směně, je nutno uvést: třebaže má směna navenek povahu matematické rovnocennosti a jejím symbolem je rovnováha, přesto směna nikdy nedává stejný díl oběma směňujícím, protože oni sami si nikdy nejsou docela rovni.
Zatímco v převládající soustavě uspořádání soutěže se každý účastník snaží zbavit svého soupeře, v řádu solidarismu se každý účastník snaží podepřít své bližní, aby spolu s nimi mohl dojít výš, než kam by mohl dospět sám jako jedinec. Společnost nezbytně potřebuje, aby v ní byla zastoupena různá povolání a stavy, které vzájemně spolupracují. Uspořádáním povolání a stavů, jež odpovídá lidské přirozenosti, se rozumí takové uspořádání společnosti, ve kterém jsou lidé rozmístěni podle spolupráce v určitém odvětví, aby bylo společnosti opatřeno totéž zboží nebo táž služba. Uplatnění tohoto uspořádání nabývá na závažnosti v podmínkách hospodářského sjednocování národů.
Jaký úkol má přitom jednotlivec, stát a církev?
Rozhodující odpovědnost leží na jednotlivcích a jejich přirozených sdruženích. Přitom vztahy mezi jednotlivci se musí řídit spravedlností a láskou. Vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nelze omezovat na vztahy partnerů. Stejně jako hospodářský podnik nelze omezovat na pouhou skupinu či partu. Partnerství se ve společnosti rozpadne, když přestane být pro některého účastníka výhodné nebo některý účastník zatouží získat pro sebe z tohoto vztahu víc, než mu spravedlivě patří. Je třeba ctnosti spravedlnosti a dále ctnosti lásky, která se projevuje přátelstvím.
Stát musí zabezpečovat svobodu soutěže, mnohostranně ohrožované nepoctivým jednáním soupeřů, nespravedlivými smluvenými cenami, kartely a monopoly. Stát se o to musí přičiňovat právně (zákon proti omezování svoubodné soutěže, zákon proti nekalé soutěži), ale i prováděcími zařízeními tak, aby zákon byl účinný. Svoboda soutěže a vůbec každá hospodářská svoboda je neoddělitelná od sociální spravedlnosti, vedoucí v občanské společnosti ke smíru a pokojnému soužití (Spieker 1996).
Křesťanská sociologie však požaduje víc, než jen splnění požadavků sociální spravedlnosti. Prosazuje také splnění požadavků sociální lásky. A zde má před státem jistý předstih církev, která odedávna stojí na straně chudých (CA, 33)
Hospodářské sjednocování (integrace) znamená vytváření nejlepší hospodářské skladby mezi národy odstraněním umělých překážek a docílením nejlepších úkonů volného obchodu. Takto je hospodářské sjednocování součástí širšího úkolu nejlepší hospodářské politiky, sledující blahobyt všech národů a nikoli jenom některých. K tomu vznikají mezinárodní ústrojí, vybavené částí svrchovaných práv zúčastněných států a národů. Ty pak kontrolují a odstraňují obchodní omezení (která jsou výhodná jen pro někoho, a ne pro všechny účastníky sdružení), dále řídí trh surovin, paliv a energie, kontrolují rovnováhu a směnitelnost měn, politiku zaměstnanosti, vykonávají dohled nad kapitálovými vklady za účelem povzbuzování rozvoje a usměrňování příliš vypjaté společenské mobility (Tinbergen 1954).
V podmínkách hospodářského sjednocování lze cílevědomě postupně ustálit hospodářsko společenské rozvrstvení v souladu s přirozenými stavy a rozvinout jejich vyrovnané a souměrné působení v duchu celé společnosti. Vlastní úlohou stavů je, aby se v každém z nich uplatňoval smysl pro spolupráci na budování obecného blaha (QA, 83-95). V podmínkách hospodářského sjednocování sice postupně mizí umělé, nepřirozené přehrady mezi hospodářskými vrstvami společnosti, takže každý má dostatečnou příležitost uplatnit se ve výrobě, ale také účast na spotřebě a na využívání volného času. Přesto však rozdělení hlavních skupin povolání zůstává uvnitř jednotlivých vrstev společnosti vcelku neměnné. Rovněž samotné rozvrstvení společnosti, i přes svůj případný a podmíněný ráz, přirozeně trvá, a to i po urovnání křiklavých rozdílů a vyrovnání sociálního napětí. Nerozvrstvená společnost je totiž mýtus, který přirozeně nemůže být v běžném životě uskutečněn.