6. Politika zaměstnanosti

Ztráta zaměstnání působí nepříznivě na člověka jako jedince, ale i na jeho rodinu, která je závislá na jeho výdělku. Politika zaměstnanosti ovlivňuje jednotlivců a společenských zařízení na trhu práce s cílem dosáhnout co nejlepší zaměstnanosti podle přijatých měřítek. Avšak tato měřítka jsou různá. Socialismus bere nezaměstnanost jako společenské zlo, které je třeba všemi prostředky potírat. Prosazuje plnou zaměstnanost, třebaže tím dosahuje "maskované nezaměstnanosti". Současně tím oslabuje odpovědnost jednotlivce za poctivý vztah k práci a jeho přičinlivost. Liberální demokracie klade důraz na "funkční nezaměstnanost", která jako jistý sociální tlak působí na člověka, aby si vážil své práce, svědomitě a přičinlivě ji vykonával. Proto doporučuje cílevědomé udržování takové nezaměstnanosti v rozsahu 3-6 %. Nezaměstnaným vyplácí podporu v nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti je základní měřítko, podle kterého hodnotí úspěšnost nebo neúspěšnost politiky zaměstnanosti. Křesťanský solidarismus klade důraz na odpovědný vztah jednotlivého člověka k práci, přičemž bere ohled na lidskou důstojnost a svobodu. Pracovní povinnost je provinění na lidské svobodě. Člověku, který přišel o práci, je třeba poskytnout především náhradní práci. Teprve když není dostupná náhradní práce, poskytnout podporu, ze které by mohl uživit sebe a rodinu. Sebevětší peněžní podpora v nezaměstnanosti nemůže člověku přinést radost z dobře vykonané vlastní práce. Křesťanský solidarismus odmítá i tu nejmenší "funkční nezaměstnanost" jako sociální nátlak nedůstojný člověka. Místo takového nátlaku je třeba zdokonalovat pracujícího člověka jako jedince a příslušníka společnosti cestou duchovní, mravní a výchovnou.

 

7. Jak je hospodářsky uspořádána společnost ? Hospodářství zahrnuje společenská zařízení, postupy, vztahy a hodnoty, sloužící k uspokojování potřeb člověka ve společnosti. Při hospodářské činnosti jde o rozumně uspořádanou společenskou činnost s cílem opatřit věci nebo služby, nezbytné k uspokojení přirozených lidských potřeb. Opatřováním věcí se rozumí nejen shromažďováním přírodních statků, ale především vytváření nových hodnot. Tak si člověk vyrábí různé druhy pokrmu, oděvu, obydlí, nástrojů. Každá taková věc je vůči přírodě něčím novým, lidsky ozvláštněným. Je však třeba vidět rozdíl mezi hospodářstvím a technikou. Hospodářství znamená disponování se statky. Avšak toto opatřování statků, jejich používání a zacházení se statky se liší od používání technického.

Jaký je rozdíl mezio hospodářstvím a technikou ?

V technice jde o přímé přetváření přírody člověkem, avšak není zde nutná zvláštní organizace měnící vztahy mezi účastníky. Také v hospodářství se člověka zabývá různými přírodními předměty, surovinami, energií, ale především s věcmi vyráběnými, vyrobenými, prodávanými a spotřebovávanými. V hospodářství jde o přeměnu vztahu statků: tak třeba vývoz cukru mění pro výrobce spotřební ráz tohoto statku v povahu obchodní, ziskovou. Pojem statek znamená předmět upotřebitelný buď v přírodním stavu nebo prací a technikou uzpůsobený k uspokojení lidských potřeb. Technika usiluje o dokonalý výkon, který co nejlépe vyřeší nějaký úkol. K tomu technika užívá co nejvhodnějších postupů a prostředků. Hospodářství sleduje zdánlivě opačný cíl: jako by volilo co nejméně dokonalé postupy a prostředky, a technicky jako by jako by zůstávalo v půli cesty. A proč? Jen proto, že se obává ztrát nebo nedoceňuje výhod dokonalejších prostředků. Vynálezce je podstatně nucen podrobit se hospodářství, sledujícímu omezování, úspornost, tvoření zásob.

Základní zásady a normy hospodářské činnosti a vědy o hospodářství v subjektivní podstatě vycházejí z lidské přirozenosti, stvořené Bohem. Avšak ani sám věcný účel hospodářské činnosti nemůže být mravně lhostejný. Úkolem hospodářské činnosti je totiž opatřit vhodná, správná a pravá dobra. Přitom lze dodat, že hospodářská činnost má tato dobra opatřit v pořadí jejich důležitosti.

Když se zdůrazňuje souvislost hospodářství s mravním zákonem, tak to neznamená, že by hospodářská činnost neměla své vlastní zákony. Příčinou hospodářské činnost je vedle člověka také příroda a její zákony. Kromě těchto zákonů se v hospodářství uplatňují také vlastní zákony hospodářské. K těmto vlastním hospodářským zákonům patří třeba to, že cena zboží stoupá, pokud roste poptávka za jinak stejných okolností, nebo že se lidé snaží kupovat co nejlevněji. Tyto zákony neplatí absolutně. Jsou to jen hypotetické věty, při kterých zůstává svobodná vůle člověka nevyslovenou podmínkou, jež může změnit působnost toho či onoho hospodářského zákona. A tak tyto zákony vyjadřují pouze tendence, které se uplatní jenom za jistých podmínek. Přesto nějaká zákonitost v hospodářském životě platí. A v tom smyslu je hospodářská činnost poměrně samostatná. Vždyť se musí řídit vlastní účelovostí, třebaže to není účelovost nejvyšší.

Jaké jsou účinné příčiny hospodářské činnosti ?

Hlavní účinnou příčinnou hospodářské činnosti je člověk a jeho práce. Kromě člověka je to však také příroda. Příroda poskytuje suroviny, paliva, energie, atd. Socialisté a liberálové snižují nebo popírají součinnost přírody. Výsledkem počínání socialistů a liberálů, neberoucích ohled na přírodu, je stupňující ekologická spoušť a narušené životní prostředí. Třebaže příroda všude potřebuje lidské řízení, je pravou spolupříčinou hospodářského dění. V zemědělské může mít dokonce větší vliv než lidské přičinění.

Významný podíl na hospodářském životě společnosti má kapitál (shromáždění či úschova statků). Kapitál však není činitel původní ani rovnocenný člověku a přírodě. Kapitál je činitel prostředečný, třebaže často rozhodující. Další účinnou příčinou hospodářské činnosti je organizace. Organizace spočívá v řízení tří uvedených činitelů: práce, přírody a kapitálu.

Jaká je látková příčina hospodářské činnosti ?

Látkovou příčinou hospodářské činnosti je surovina, ve které se má vyrobit něco nového. Z hlediska látkové příčiny je příroda nejeví jako účinná příčina, nýbrž jako něco trpného. S látkovou příčinou souvisí:

- hodnota či směnná kvalita statků, pomocí kterých si držitel může opatřit nějaké jiné, pro sebe vhodnější hmotné dobro;

- cena, která je určitý výraz hodnoty, vyjádřený penězi.

Jaká je formální příčina hospodářské činnosti ?

Formální příčinou hospodářské činnosti je:

- výrobní proces, ve kterém se surovina mění ve výrobek, a tím tato surovina nabývá užitkové hodnoty;

- cirkulace, čímž se rozumí oběh, směna a doprava výrobků;

- distribuce čili přenos statků od výrobce ke spotřebiteli či jejich rozdělování;

- spotřeba zboží a využití služeb a volného času.

Jaká je účelová příčina hospodářské činnosti ?

Účelovou příčinou hospodářské činnosti v subjektivním smyslu je osobní cíl, který někdo sleduje hospodářskou činností (zisk, služba bližním, čest, sláva Boží, atd.). Objektivně je účelovou příčinou vhodné, správné a pravé hmotné dobro člověka, žijícího ve společnosti.

Jaká je vzorová příčina hospodářské činnosti ?

Vzorovou příčinou hospodářské činnosti je nějaká idea, kterou člověk uskutečňuje, aby přetvořil přírodní látku či energii ve zboží či službu. Vzorová příčina je do jisté míry totožná s předmětnou účelovou příčinou.

Jak usnadnit poznání složitých hospodářský činností a útvarů ?

Za účelem lepšího a snadnějšího poznání hospodářství si můžeme logicky modelovat různé typy hospodářství:

Spotřební hospodářství je typ hospodářství, které vychází z jisté potřeby statků a služeb a zařizuje se především podle tomu odpovídajících výkonů.